Opětovná láska ? Nebo jen ...

8.Holčičko, po chodbách se neběhá

P : "Joo, už běžím" Zakřičím přes půl bytu a spěchám ke dveřím.
Otevřu dveře, čekal jsem, že tam bude. A taky jsem čekal, že se omluví, protože měla za co.
" Co tu děláš? Zase mě chceš seřvat nebo co ? "

M: Nervozně čekam, než se otevřou dveře. V hlavě si ještě několikrát promýšlím, co vůbec říct. Tohle dělám pořád.. nějaké problémy.. celá já.

" No.. víš.. nevěděla jsem, že kluk jako ty umí vářit." Zasměju se a na tváři mi zůstane široký úsměv.

P:
Jdu ke dveřím, které otevřu. Není moc lidí, co bych tam teď stálo. Nevím co mám od ní znova čekat. Bude znova řvát ? Budu znova já ten špatný? Nebo co ? 'To nezjistíš, pokud neotevřeš.'

"Ještě o mě nevíš tolik věcí. A abych řekl pravdu, čekal jsem úplně jinou reakci.
Em..Dneska nejdeš do školy ? " Ještě jsem rychle něco radši dodal. Víte, vždycky rád pokládám více otázek, než je třeba, protože pak má větší výběr ten druhý. No a taky proto, že nechcu zrovna v tom pokračovat.

M:
"No, a jakou reakci teda ? " Z ničeho nic na něj napřáhnu ruku, jako kdyby mu měla přiletět facka. Najednou mě někdo drží strašně moc silně za zápěstí. Tohle jsem nečekala. 'hej, to fakt bolíí..'
"Kontroverzní a šokující ? Fajn. To byla jen zkouška tvojí pozornosti." Zašklebím se na něj a řeknu provokativně. "Snad nečekáš sladkou pusu. Tak to ne chlapečku, já nejsem žádná holčička s copánkama a lízátkem v ruce. " Odseknu a dělám uraženou.
Jednou rukou stále držím talíř s palačinkama, které mi málem spadly.

P:
"Nesnaž se mi dávat facky. Ty by sis zasloužila spíš ty. A je mi taky úplně ukradený, co držíš v ruce, jestli lízátka nebo něco jiného..protože jediný, kdo přede mnou teď stojí je malá rozmazlená holčička. Sice nemá lízátko v ruce, ale nepochybuju, že bys nějaké neměla." Vypláznu na ní jazyk, myslím, že si se mnou jen zahrává. A má to být naopak. Však jí ukážu.

M: "No-no.. tady se někdo blbě vyspal a ještě v cizí posteli co ? Vůbec nechápu, proč jsem tě pustila dovnitř. " Trochu po něm vyjedu.. naštval mě tím ,co říkal o té holčičce. Vždyť tak nevypadám a ani se tak nechovám.

P:
"Náhodou..spalo se mi moc dobře a buď si jistá, že se znova stavím."

M:
"Fůůů.. na.. nemám na tohle náladu. Taky si můžeš být jistý tím, že tohle mám u tebe. A dlužíš mi kafe! " Vrazím mu talíř palačinek do ruky a mrknu, otočím se a směřuju ke svému bytu.

P:
"To je samo. Stačí říct jen kdy a kde.. budu tam. Ale prvně, než tě někam pozvu se trochu vyspím.Tak teda.. zatím kotě.A teš se.." Vezmu si palačinky a zasměju se. Jako vždy neděkuju za věci, stejně jsem je udělal já, takže proč děkovat sám sobě ? Zbytečné. Zabouchnu dveře, talíř dám na stůl před ntb a mířím do koupelny.

M:
Přejdu chodbu a podívám se na mobil. Je něco po půl deváté ráno. Naštěstí dneska máme na 9 .
V kuchyni najdu nějaké ovoce, které hodím spolu s ananasovým džusem do batohu. Rychle se obleču, upravím, namaluju, zamknu a vyrážím na zastávku. Tak tak doběhnu a autobus přijede. Přiložím kartičku a očima hledám místo. Ani bych nevěřila, že ještě teď jezdí tolik lidí do školy. 'No hrůza.. zase si nesednu.'
Cesta je celkem tichá. Většina cestujících má sluchátka,knížku, učebnice se sešity, denní noviny nebo tajně dojídá pozdní snídani. Obrátím svůj pohled na přední sklo, kde je obrázek s přeškrtnutým jídlem. Zhluboka se nadechnu a v duchu se zasměju. 'Protože zákazy se vždy porušují.. jako vždy jsou všichni tak.. ' Nestihnu domyslet mojí snad hlubokou myšlenku a vystupuju ven s pohledem na kostelní hodiny. Loudavým krokem směřuju k naší škole. Z dálky vypadá malá, ale ve skutečnosti, se v ní pořád ztrácím.
Otevírám dveře od třídy. Nikdo nikde. Co teď ? Mám je snad hledat po celé škole ? Nic jiného mě nenapadá. Rychle se otočím a běžím po chodbě, ještě tak, abych stihla 1. hodinu. Hlavou mi proběhne.. 'Po chodbách se neběhá!!..' 'Jasně a co by se mohlo stát ? ' A v tom do někoho narazím, trochu mě to zbrzdí. "J-j-á se om-louv-ám... Nedívala jsem se. " Vykoktám udýchaně a zvednu hlavu.
"Neomlouvejte se slečno, vždyť se vám něco mohlo stát. No, nevíte náhodou, kde najdu ředitele ?"
" Myslím, že je v prostředním patře.. " "Myslíte ?" Zasměju se, ani neví, kde mají ředitelnu.. ? No, to bude vážně divná škola. Uvidíme jak dlouho vydržím tady.
"Podívám se teda po ní. Děkuju.
Jo a neběhejte po chodbách, je to nebezpečné.. "
Mrknu na ní a odejdu opačným směrem, hledat ředitelnu..