Ais

Kapitola 1. - PODEZŘENÍ

Náš svět vždy pokrýval led. Nikdy nekončící zima a sníh. Byli jsme válečníci, bránící své území. Nikdy nás nikdo neučil se vzdávat. Bylo to ,,Zabij nebo buď zabit!". Mezi zeměmi jsme si tak vysloužili přezdívku Surovci. Ostatní národy se nás baly. Avšak ne na dlouho, jak jsme měli zjistit..
~~~~~
,,Hawati!! Sakra, kde ta holka zas vězí?!" rozčiloval se Uther, vůdce nejsilnějšího kmenu Severní země.
,,Nemám ponětí, pane." odvětil se sklopeným pohledem Elias.
,,Tak ji běž okamžitě najít a nestůj tu jak hraniční sloup!!" přikázal Uther a Elias s poklonou odešel z hlavního stanu. Jen co vyšel ven, zastavil a založil ruce na prsou. Otráveně si oddechl a pohlédl k nebi. Bylo pořád stejné. Světle modrá, klidná obloha bez jediného mráčku. A vysoko na ní stálo slunce, které však této zemi neposkytovalo ani trochu tepla.
Elias si přitáhnul chlupatý límec blíže ke krku a nasadil si čepici. Poté vyrazil směrem k Pláním. Moc dobře věděl, kde se bude Hawati nacházet a už teď se těšil jak jí vynadá.
Sundal si rukavici a zapískal na prsty. S duněním k němu doběhl jeho svěřenec a on se mu vyhoupl do huňaté, bílé srsti.

,,Sníh. Stále tak září. Nemění se..Co si o něm myslíš ty, Wess?" prohodila jsem do vzduchu a pohlédla na mou medvědici, která spokojeně ležela nedaleko mě. Wess zvedla hlavu a upřela na mě své černé oči. Pousmála jsem se. Když usoudila, že po ní nechci nic zásadního, položila opět svou mohutnou, ale přesto elegantní hlavu zpět na lehký sníh a oddechla si. Její horký dech vyzvednul ty nejmenší vločky sněhu ve spirálách k nebi. Svou pozornost jsem věnovala zase Pláním a přemýšlela, co je asi tak na jejich druhé straně? Tam, za hraničními sloupy. Tam, kam máme zakázáno chodit.
Zaslechla sem za sebou dunění a ohlédla se. I Wess pozvedla hlavu a zavětřila. Mohutný bílý medvěd, s osobou na svém hřbetě, si to hnal směrem k Pláním.

,,Eliasi!" zavolala jsem a dotyčný stočil svého medvěda mým směrem. Posléze zpomalil, až přešel do úplného zastavení pár metrů ode mne.
,,Uther tě hledá! Co tu zase děláš?!" šteknul na mě a rozhodil rukama. Už zase měl špatnou náladu.
,,A co mi chce?" vyzvídala jsem.
,,Co já vim! Jen mi řekl, abych tě našel a přivedl zpět." zavrčel a otočil svého medvěda.
Protáhla jsem obličej a otočila se na Wess, která už stála na nohou a popošla ke mně. Vzdychla jsem si a vyhoupla se jí na hřbet, kde jsem se zachytila postroje.
,,Tak pojď holka, Uther volá." zašeptala jsem a očima sledovala vzdalujícího se Eliase.
,,HEJA!!" zvolala jsem a Wessa se rozeběhla.

,,To snad neni možný?! Chcete mi tvrdit, že se severní hlídka vypařila?! Kde jsou?! A kde je Varlock?! Kriste pane, tady vůbec nic nefunguje!! Odpoví mi někdo?!" Uther křičel tak hlasitě, že muži v celém táboře potichu seděli a sotva dýchali. Uther měl veliký respekt mezi svými bojovníky. Možná až příliš veliký. Mířila jsem klidně k jeho stanu, v patách se svou medvědicí. Jak jsem tak procházela kolem ostatních stanů, někteří muži mi pokynuli hlavou na pozdrav.
Rukama jsem si rozhrnula dva těžké kusy látky, které představovaly vstup do hlavního stanu. Jakmile jsem vešla, zavládlo ticho. Uther se odvrátil od dřevěného stolu, na kterém měl rozprostřenou mapu a nějaké další svitky.

,,Kde si se zas toulala?" zeptal se mě, nyní už klidným hlasem.
,,Omlouvám se, pane. Vyjela jsem si ven a ztratila pojem o čase." odvětila jsem jak nejslušněji jsem dovedla.
,,No, hlavní je, že ti nic neni." okomentoval to Uther a otočil se zpět ke stolu.
,,Proč bych neměla být? Děje se něco?" zajímala jsem se a popošla vedle Uthera, tak abych viděla na rozložené věci na stolu o který se opíral.
,,Ehh.." vzdychnul si a já poznala, že zvažuje zda mi to může zdělit.
,,Vypadá to, že nás čeká bitva. Severní hlídka se už půl dne nehlásí a západní viděla nad ránem u hraničních sloupů tři jezdce z králových řad." promluvil nakonec a jelikož Uther nikdy nechodí kolem horké kaše, vyvalil to na mě bez okolků.
,,A to se nikdo nejel podívat, co se se severní hlídkou stalo? A myslíte si, že na nás plánují královští zaútočit?"
,,Nikomu se nechce, pokud obsadili severní tábořiště. Bylo by to jako padnout do pasti, bez šance návratu." odvětil mi jeden z mužů.
,,Ani na to nemysli. Hawati!" křiknul na mě Uther, neboť spatřil mou zamyšlenou tvář.
,,Pojedu já!" rozhodla jsem se i přes Utherovo varování.
,,Co jsem právě řekl?!"
,,Ale pochopte, pokud je třeba vězní, nebo mučí! Jsou to naši muži, nemůžeme je tam nechat! Třeba jsou zranění!" vysvětlovala jsem a očima hledala podporu u ostatních válečníků.

,,Pojedu s tebou, dva zvládnou víc nepřátel než jeden!" ozval se za mnou Henry. Vůdce průzkumné jednotky.
Přikývla jsem.
,,Já pojedu taky!"
,,Taky se přidám! Mám tam bratra!"
,,Děkuji vám, ale pojedeme pouze ve dvou. Nebudeme tak napadní a v případě, že by se něco zvrtlo, se jeden z nás vráti pro posili." zarazila jsem nápomocné bojovníky a usmála se na ně. Poté se obrátila k Henrymu a ten jen souhlasně přikývnnul a rázným krokem opustil stan.

,,Tumáš, kdyby něco. Je slyšet na velkou vzdálenost." ozval se vedle mě Uther a podával mi svůj roh. Vyrobený ze zubu šalvozubé šelmy a vyleštěný do sněhově bílé. Vyryty do něj byly různé ornamenty a důležitá slova jako je ,SÍLA, nebo ,JEDNOTA,.
Poděkovala jsem a s úklonou odešla ze stanu, kde na mě celou dobu věrně čekala Wess. Stavila jsem se pro nějaké vybavení ve svém stanu a pak zamířila k severní straně našeho hlavního tábořiště. Tam jsem se setkala s Henrym a společně jsme zamířili za severní hlídkou.

//Na obrázku Hawati. Brnění postupem času získá:) //