Zlodějka času

7.Kapitola

Probudilo mě odemykání dveri. Otevřela jsem oči ale nemohla jsem se pohnout neměla jsem na to sílu. Byl to ten co mi dal bilinky aby ustoupila bolest.,,Nevzala sis je." řekl a vzal do ruky bilinky. ,,Nic od vás nechci."
,,Budeš radši trpět?"
,,Ano."
,,Co to s tebou provedli? Ty nejsi voják."
,,Jsem jim už odmala."
,,Ne nejsi. To ti provedli katanarem. Ale nezměnila se tvá minulost jen tve vzpomínky."
,,Nikdo mi nic neprovedl."
,,Vážně? Tak kde máš rodiče."
,,Koukla se do katanaru a teď jsou zloději ve času. Tedy jen táta. Mámu mi zabily když se snažila ukrást katanar."
,,Takhle to nebylo. Katanar nikoho neovládá. Má moc to ano ale neovládá lidi."
,,Jak to můžeš vědět? Nepodíval ses do něj."
,,To ne ale ty ano." zase vstal a odešel. Bilinky tu ale nechal. S bolesti jsem se pro ne natahla. Vzala si je a zapila. Nikdy jsem takové bilinky neviděla ale něco mi jejich vůně připomínala. Zase přišel dovnitř. ,,Je ti lip?"
,,Bolí to min."
,,Můžeš vstát?"
,,Jo."
,,Tak vstaň chce té vidět pán."vstala jsem. Odvedl mě do velkého sálu kde byli židle a velký stůl. Na jedné z židli byl jejich vůdce. ,,Sedni si." řekl mi když jsem k němu přišla. Sedla jsem si.,,Chces odsud pryč?"
,,Samozřejmě že ano."
,,Pak ale nesmis o tomhle nikomu nic říct."
,,Co by se stalo kdybych to nikomu řekla?"
,,Rozpoutala by se válka."
,,Co když vaku chci?"
,,Nemela bys chtit."
,,Proc ne?"
,,Většina z tvých vrstevníků nejsou vojáci ani nemají vojenský výcvik. Oni si to jen myslí a kdyby byla válka tak je tím zabijes. Nechces přeci mít na svědomí tolik životů."
,,Oni jsou vojáci stejně jako já."
,,Nepřeprala bys nikoho."
,,Cvicim celý život."
,,Tvé vzpomínky jsou falešné."do místnosti vstoupil Themis měl kapuci od kápě sundanou. ,,Pane chtěl jste se mnou mluvit?" dojde ke stolu a všimne si mě. ,,Co tu dělá?"
,,Chci aby jsi ji odvedl a tentokrát zařiď to co máš."
,,Ja dělal to co mám."
,,Měl jsi ji chránit a ne vybrat si ji jako učednici."
,,A jak jinak bych ji měl chránit?"
,,Rozhodne ne tím že ji budeš říkat co má dělat."
,,Počkal jste dva týdny než jste mi něco řekl?"
,,Na tom přeci nesejde."do místnosti věděla dívka která byla stejně vysoká jako já. Měla v ruce mou kápi a meč. Podala mi je a já si to oblékla.