Lily Evans: Od začátku...

Zapovězený les

Kapitola dvacátá

Nebelvírská společenská místnost se pomalu vyprazdňovala, zanedlouho v ní zůstaly jen dvě dívky, které usly na jednom z pohodlných křesel u krbu.

„Vstávej! Lily! Je hrozně pozdě." Lily cítila jak s ní kdosi třese a otevřela oči, Mary ji držela za ramena a třásla s ní. „Co?" zeptala se ospale. „Nella se nevrátila a je hrozně pozdě!" zakňučela Mary. „třeba šla do pokoje." „To určitě nešla, probudila by nás!" „Třeba ne, jdu se tam podívat." Lily se zvedla z křesla a vydala se po schodech nahoru do dívčích pokojů. V pokoji Nella nebyla a když to Lily přišla říct Mary, nemohla si nevšimnout jejího pohledu, který naznačoval, že jí to říkala. „Musíme se po ní jít podívat!" začala Mary a vydala se k východu ze společenské místnosti. „Mary! Měli bychom to někomu říct, než se někam vydáme!" zastavila ji Lily. „Dobře! Ale už pojď!" zatahala ji za rukáv a stáhla ji za sebou do otvoru za obrazem.

„Takhle pozdě dámy?!" pohrozila jim Buclatá dáma, ale dívky si jí nevšímaly a rozběhly se dolů po schodech. „Kam teď? Zeptala se Lily, když si všimla, že je na úplně neznámém místě. „Třeba tudy!" ukázala Mary a rozběhla se chodbou pryč, Lily se rychle vydala za ní. Po chvíli to tu Lily začínala poznávat, kabinet profesorky McGonagallové nebyl daleko. „Rychle, tudy!" zavolala na Mary, když málem špatně odbočila. „Pšššt!" Mary rychle vtáhla Lily zpátky za roh, ukázala si prstem na ústa. Lily ihned pochopila o co jde, Filch. Věděla, že ten by stoprocentně nepochopil oč jde a tak byl nejlepší nápad utéct. Obě dívky začaly pomalu couvat zpátky do chodeb, které neznaly.

„V téhle třídě nás snad nenajde." Řekla Lily když zavírala dveře od neznámé místnosti nedaleko místa, kde byl Filch. „Měli bychom si pospíšit, ať už odejde." Zabědovala Mary a přesunula se k oknu. Obě chvíli mlčely a dívaly se ven. Na jezero s lesem svítil měsíc v úplňku, po zahradě šla postava zahalena v černém a za sebou něco táhla. „Lily!" vykřikla Mary, když si toho všimla. „Podívej támhle!" ukázala prstem na postavu v měsíčním světle. Obě se pozorně zahleděli do tmy. „Nella." Pronesla potichu Lily. „Co?" „To je Nella! Rychle, musíme jí pomoct!" tentokrát už to zakřičela a vyřítila se ze třídy ven. „Lily, počkej! Pokud je to opravdu Nella nemyslíš, že bychom měly jít pro pomoc?!" hulákala za ní Mary. „Než někoho vzbudíme už bude pozdě." Odpověděla jí udýchaně Lily a při tom brala schody po dvou. „Jenže..." chtěla něco namítnout Mary, ale Lily byla ta tam.

Zimní vítr příjemně foukal, venku bylo ticho, jako by to byla nejklidnější noc, dokud se ven z hradu nevyřítily dvě dívky. „Rychle, směřoval k lesu!" komandovala Lily a rozběhla se k Zapovězenému lesu. „Mely jsem někoho varovat." Řekla Mary vyčítavým tónem, když Lily doběhla. „Tak se tam vrať a někoho informuj, já jí půjdu najít! Každá minuta drahá!" „Nenechám tě tu samotnou!" namítla a přidala do kroku.

Nebezpečně se blížily k lesu. Obloha se postupně zatemňovala a všechno bylo strašidelnější něž předtím. „Opravdu nechceš pro někoho zajít?" zeptala se Mary, když Lily před lesem zastavila. „Nechci, teď už je moc pozdě." Řekla a vstoupila do lesa. Najednou je obklopila černočerná tma. „Nic nevidím, kde jsi?" volala jedna přes druhou, „Co to bylo?" zakvílela Lily. „To jsem já. A buď zticha." napomenula ji Mary a chytla jí za ruku. Chvíli trvalo než si na šero zvykly. Pomalu začaly postupovat dále do lesa, který každým krokem houstl. Pod nohama jim křupalo jehličí a větičky, každých pár metrů zakoply o nějaký pařez nebo schytaly nějaký ten škrábanec od větví, které stále přibývaly a tak si cestu musely doslova prodírat. „Tudy!" ukázala Mary na rozlomené větve. „Určitě tudy procházeli."

Po půl hodině dlouhého bloudění, nespočtu škrábanců a odřených kotníků se oběma dívkám rozlila po těle panika. Co když ji nenajdou, nebo je už dávno mrtvá. I přes všechny tyto děsivé myšlenky pokračovaly dál. Les zatím zhoustl ještě víc, až nebylo vidět na krok. „Mary! Pozor. " zakřičela Lily, ale už bylo pozdě. Mary se skutálela dolů do jakési propasti, kterou zakrývaly husté větve stromů a v lese zavládlo ticho.