Lidskost.

Nerozuměla jeho šeptaným slovům, když z ní pomalu sundaval umazané šaty. Bylo na něm vidět, jak si užívá každý milimetr ženské holé kůže, a laskavě ji políbil na levé rameno. Pokoji vládlo nahnědlé šero a jediné světlo vnikalo přes roztrhaný kus rolety, která se ležérně vlnila v odpoledním vánku - až moc klidně na to, že zakrývala jednu z mnoha ulic plné smrti a strachu. V pokoji stála jen velká postel se zaprášenými nebesy, umyvadlo s kapajícím kohoutkem a na stole u velkého zrcadla bylo malé rádio, ze kterého se ozýval Vůdcům hřmotný projev. Zněl tak staře a bezvládně - celý svět cítil jeho bezmoc, která se na něj alila ze všech čtyř stran jeho kanceláře v betonovém bunkru.

Mladíkova tvář byla čerstvě oholená a voněla po anglické Kolínské. Zahleděl se jí do modrých očí, chytl její nechápavou tvář do dlaní a zeptal se lámanou francouzštinou, zda-li může. Souhlasně přikývla.

Silně se přitiskl k jejím suchým rtům a tlak mezi oběma cizinci, kteří na zádech nenosili ještě ani dva křížky, vzrostl. Odtáhl se s jemným zaváháním v očích a ovládl ho stud.

Netrvalo dlouho a ztrhané oblečení se rozprostíralo po celém pokoji. Našedlá spodnička elegantně dopadla na mluvící hranatou skříňku a hlas starého muže se utlumil. Její nahé tělo hodil do rozestlané postele, až se vrstvička prachu z potrhaných nebes zvířila ve vzduchu, a lehl si podél jejího boku, hladě ji po rudých tvářích.

Drobnými dlaněmi přejížděla po mohutných mužských zádech a prsty kreslila neviditelné osmičky. Napřímil se a dlouze si prohlédl její tělo. Levou rukou se podepřel a pravou lehounce vnořil do hnědých loken rozložených na polštáři.

Pošeptal si skoro pro sebe: "Les cheveux?"

Přikývla a pochopila.

Políbil její rozrušením rozpálenou tvář.

"La joue," řekla a muž s úsměvem opakoval.

Klidnými pravidelnými polibky obdarovával každičký kousek jejího obnaženého hrudníků a pokaždé se zvedl pro nové slovo, které se se vzrušeným tónem rozplynulo v přítmí místnosti.

"Le ventre," zašeptala pro sebe, když polibky minuly pravý bok.

Mladík postoupil ještě níž, dívka neslyšně polka připravené slovo a slastně se prohnula v zádech po náporem hřejivého pocitu.

Celý pokoj se začal třást tlakem hlučného přeletu spojeneckých letadel, které přes město co každou hodinu prováděly hlučné manévry směrem do vnitrozemí. Usmíval se a přes hubené břicho hleděl na její třesoucí se rty a prsty bílé od tisknutí pokrývky. Zvedl se nad ní a přiložil prst k jejím ústům, aby ji utišil. Bylo vidět, že sebral odvahu. Tvář ji několikrát políbil a natáhl se k jejímu pravému uchu.

"Vierge?" zašeptal.

Tichounce přikývla.

Poslední, co chtěl vidět, byly slzy, proto její bolestivé zasyčení nechal ztratit v dlouhém polibku. Vstupoval do ni s největší lehkostí, kterou si muž ovládnutý vzrušením může dovolit. Její dech plný bolesti se zklidnil a na tváři se objevil úsměv.

Překvapivě byla šťastná. Milostný tělesný styk přes válku nebyl zakázán, ale toto bylo úplně jiné. Dva neznámí mladí lidé, oba plni zármutku uvnitř, dělící se o jednu z nejlidštějších věcí na světě. Tu, kterou jim ani sám Vůdce nemohl vzít.

Její hrudník se divoce pod hlasitými nádechy nadzvedal. Drsnými dlaněmi svíral její úzké boky a pravidelnými pohyby rozechvíval jak mladou ženu, tak starou postel pod nimi.

Najednou přestal, klukovsky se zasmál a zvedl se. Ona s nechápavým výrazem stále ležela, stehna divoce rozevřená. Naznačil ji, aby si stoupla. Ještě než se stačila narovnat na posteli, rukami ji zvedl a následně vzal do náruče. Hladké ženské hýždě se dotkly studeného parapetu. Mladík si pohledem přeměřil, zda-li je nápad proveditelný a bez dlouhé prodlevy do ní znovu vnikl.

Říkalo se jim muži z nebes. Bylo jim odpouštěno všechno a nikdo se na nic neptal. Byla válka a Francie potřebovala pomoc. Musela nabídnout vše, co jí zbylo, a čím by mladíky mohla motivovat.

Její rozechvělá stehna pevně svíral oběma rukama a tiskl je k oknu. Přestal být jemným, stal se mužem, který se vrací ke svým základním pudům. Jeho náhlá nespoutanost dívku pohltila a celý svět se zmenšil jen na jeden jediný pokoj - čtyři stěny, jedna postel, jeden starý muž, snažící se jako zmoklý motýl znovu vzlétnout, a oni dva.

Cítila život v mrtvém světě. Cítila svobodu. Cítila.

Tlak, který rozevíral dívčina stehna byl chvílemi neúnosný a přicházel i strach z vysklení okna a následného pádu. Hlasitě oddechoval a ona s ním. Neptal se na nic, když z ní rychle vystoupil, ochranitelsky vzal kolem pasu a rychle ji zpět přehodil do rozházené postele.

Několik hlubokých proniknutí, kousavé polibky na krk, dva hlasité nádechy a prudké přitisknutí. Ruce se mu málem podlomily, ale všechno vzrušení, které se ještě nedostalo ven, se mu obtisklo v jasném úsměvu.

Pokoji vládlo nahnědlé šero a jediné světlo vnikalo přes roztrhaný kus rolety, která se ležérně vlnila v odpoledním vánku - až moc klidně na to, že zakrývala jednu z největších zbraní proti válce - lidskost.

Elphty