Žhavý scénář ✔️

50. kapitola

Tu noc jsem ani na chvíli nezavřela oči a ještě jsem od druhé hodiny ráno musela poslouchat Gillianino hekání, které se ozývalo z obýváku. Po hodině tohohle divadla jsem se z frustrace zvedla a v noční košilce došla až ke gauči. ,,Gillian, poslyš..."

,,Ách, ano! Ano, přesně tam!"

Už druhý opilec za jeden večer, pomyslela jsem si znechuceně a bezmyšlenkovitě nakopla ten svalnatý kmitající zadek jejího milence.

,,Au, co to sakra...?"

,,Můžete to dělat tišeji? Já chci spát," postěžovala jsem si a Gillian si s vyjeknutím zakryla prsa. 

Děvče, prosím tě...

,,Ehm... já jsem Lian. A ty?" zeptal se a s naběhlým klackem ke mně napřáhl ruku. 

No teda!

,,Já jsem krvácející díra, co před pár hodinami přišla o svou roli. Taky mě můžeš znát jako Mlátičku, ale osobně dávám přednost Wiggy."

Chvíli nechápavě pomrkával a pak ke mně luskl prsty. 

,,No jasně! Ty jsi ta od Wiesela!" vykřikl vzrušeně, čemuž odpovídal ten jeho... ehm... postoj.

,,Jo, to jsem já." 

A Wiesel je idiot.

,,Teda!" zachechtal se, aby tak přerušil trapné ticho. ,,Jsi fajn." 

Vidíš? Jsem fajn, řekla jsem pohledem své spolubydlící a pak se zase podívala na Liana.

,,Ty máš fajn zadek, ale možná bys mohl tu moji opilou kozu vzít k sobě, abych se mohla vyspat," navrhla jsem a čekala, až se ti dva naháči uráčí něco udělat.

Jakmile jsem je vystrčila z bytu, odebrala jsem se zpátky do postele a k telefonu, který jsem už posté za noc zkontrolovala a už posté viděla, že tam od Briana nic není. Nemělo cenu na něj dál myslet, ale zároveň bylo naprosto nereálné vyhnat toho prvotřídního samce z hlavy. A třebaže si moje mušlička užívala krvavé lázně a dávala si pohov od jakýchkoliv zásunů a výsunů, i jí ten zatracený Brian chyběl.

Se zaúpěním jsem se znovu zvedla z postele a v obýváku se s velkým sebezapřením uvelebila na gauči, kde se ještě před pár minutami šoustalo, jako by nebyl zítřek.

Povzdychla jsem si a oživila televizní obrazovku. 

,,Udílení cen Golden Globes se nám každým dnem blíží! Koho z nominovaných letos uvidíme?" 

Podezíravě jsem přimhouřila oči.

,,... a další, na koho se můžeme těšit, je celosvětově známý herec Brian Wiesel, který si svou nominaci vysloužil za oscarový film Víra v sebe. Dočká se tento fešák dalšího úspěchu?"

,,Jak jinak," zavrčela jsem a přepnula na náhodný program, kde seděl Brian v křesle pro hosty naproti Jimmu Fallonovi. Byla to rekapitulace dílů Jimmyho show z minulého roku. Zrovna hráli hru Chubby bunny, která spočívala v tom, že kdo si z těch dvou narve více marshmallow do pusy a řekne při tom frázi ,Chubby bunny', bude vítězem. 

Bezděky jsem se po pár vteřinách přistihla, že se culím. Brian byl s tvářemi narvanými velkými sladkostmi vážně rozkošný a mě štvalo, že mi i po tom, co včera předvedl, připadá k zulíbání.

Vůbec jsem se nepokoušela samu sebe zastavit, když jsem vzala do ruky mobil, jenž ležel přede mnou na stole. 

Kolik jsi tam těch marshmallow narval? Dvanáct?

Stiskla jsem odeslat. 

Jsi zoufalá, Wiggy.

Málem mi vyletělo srdce až do krku, když se rozsvítila obrazovka mobilu. Dychtivě jsem otevřela zprávu a zakuckala se vlastním potlačeným dechem. Srdce mi bilo podobně, jako když měl Brian jednu z těch svých bojovnějších nálad a vrážel do mě jak Muhammad Ali. 

Omlouvám se.

Spokojeně jsem si povzdychla a sama pro sebe si zašeptala: ,,No proto."

Omluva se přijímá. Tak kolik jich bylo?

Odpověď přišla do minuty. 

To bylo víc jak dvanáct. Snad patnáct?

Zaculila jsem se a byla přímo nadšená, že zase komunikujeme. V tu chvíli - když jsem byla v transu - mi ani nedošlo, jak zhluboka jsem najednou mohla dýchat.

Netušila jsem, že máš tak velkou pusu. Eh... co ten scénář? Pošleš mi ho?

A chceš ho? přišlo ihned.

Ho? Jako tvého ptáka? Ano, prosím! 

Chci.

Tak si pro něj zítra ráno dojdi k óčku. V devět?

Chvíli jsem se v úvahách hryzala do rtu, ale bylo to zbytečné. Neměla jsem dostatek vůle, abych si od Briana udržela odstup.

Platí.