Say Something | Louis Tomlinson |

9. Help

Stála jsem a jen na ně koukala . Absolutně jsem nechtěla , aby k nám domů chodil . Nechtěla jsem čelit těm jeho pohledům . Harry sice říkal že Louis není naštvaný , ale moje svědomí mi říkalo něco jiného . On mi to možná odpustil , ale já sama sobě ne . 

,, Ahoj El ! Řekli jsme si - teda sorry kámo ! Řekl jsem si , že by jsme ještě mohli zajít k nám a chvilku se učit . Nebude ti vadit , že si zabereme obývák ? " zeptal se Harry . Louisovi se po jeho vtípku vytvořily malé ďolíčky od úsměvu . To mě hodně překvapilo . Bylo to poprvé , co jsem ho viděla smát se . 

,, V pohodě . Já budu nahoře " odpověděla jsem . 

,, Klidně tu buď s námi . Nevadí nám to " .

,, Ne díky . Nebudu vás rušit " . Koukla jsem se na Louise a lehce se usmála . On mi kupodivu úsměv oplatil . 

,, Vlastně by jsme od tebe potřebovali pomoc . Tak trochu nechápeme nějaký pojmy na literaturu  " zazubil se brácha .

,, Tak proto mě tu tak držíš . Stačilo mi to říct na rovinu " .

,, Takže to znamená , že nám pomůžeš ? " zeptal se s nadějí v hlase . Sundal si boty , stejně jako předtím Louis a zamířil do obýváku .

,, Nepomůžu . Půjdu vám radši udělat něco k večeři " namítla jsem . Vzala jsem své berle a dokulhala jsem do kuchyně . 

...........................................................................................

Krájela jsem maso a při tom si potichounku zpívala nějakou neznámou melodii . Svým způsobem jsem byla v takovém divně klidném stavu . Cítila jsem se duševně opravdu dobře a to z neznámých důvodů . 

Došlo mi , že potřebuji pepř . Povzdechla jsem si . Ten jsme dávali až do horní poličky , kam vždy dosáhnu jen s židlí . Tu jsem si ale teď nemohla vzít , když mám sádru .  Řekla bych Harrymu , ale nechtěla jsem ho rušit od učení a navíc bych musela být ve stejné místnosti jako Louis . Zbývala tedy jen jedna možnost . Vylézt na linku .

Stoupla jsem si před vyvýšený pult a zhluboka se nadechla . Nikdy jsem nebyla nějak zvlášť silná . Dokonce jsem ani nechodila běhat . Prostě žádná fyzická aktivita . Teď by se mi ale nějaké ty svaly hodily . 

Zapřela jsem se rukama a na linku se vyhoupla . To by jsme měli . Snažila jsem se nějak otočit , abych byla čelem k poličkám , ale vždycky jsem při tom spadla z linky . 

Najednou jsem okolo svých boků ucítila teplé dlaně . Někdo mě sundal z linky . Otočila jsem se a vyděšeně jsem vypískla. Byl to Louis . 

S jednou rukou okolo mých boků se natáhl do poličky a podal mi krabičku s kořením . Asi poznal že jí potřebuju , když viděl na stole to maso . 

,, Ehm , děkuju Louisi , " poděkovala jsem mu a odtáhla se od něj . Ne že by mi ty ruce na mých bocích nebyly příjemné , ale já jsem taková nebyla . Lidský kontakt byl pro mě za poslední dobu docela novinka . 

On jen kývl a začal se rozhlížet po kuchyni . 

,, Hledáš něco ? " zeptala jsem se . 

Pohled mu spadl na papírky , na které jsem si psala nákup . Z kapsy vytáhl propisku a začal na ně něco psát . Řekla bych , že propiska musí být jeho každodenní společník . 

Po chvilce škrábání mi lístek podal . 

Harry mě poslal pro colu . Kde jí máte ? 

,, V lednici " usmála jsem se na něj . Sedla jsem si zpátky ke stolu a pokračovala v přípravách večeře . 

........................................................................................

,, Kluci ! Pojďte se najíst ! " zavolala jsem na ně . Už se tam učí asi dvě a půl hodiny v kuse , což se mi nelíbí . Harry zase bude akorát unavený , a když je unavený , tak je mrzutý . 

Přiřítili se ke stolu jako neřízená střela . Před ně jsem položila plné talíře . Málem mi ukousli ruce .

,, Nepřehnali jste to trochu ? " zeptala jsem se .

,, Ani ne . Píšeme seminární práci a každý hodina učení je k užitku " zahuhlal s plnou pusou . Harry je sice kus , ale teď byl opravdu nechutný . Viděla jsem mu až do krku . 

Trochu jsem se zašklebila . Nenápadně jsem koukla na Louise . Koukal na mě taky . A mrknul na mě .