Breaking free

1.Část

A/N: autorka opět upozorňuje, že tento příběh psala v mladším věku a naléhavě potřebuje editaci, proto nemáte její schopnost psát příběhy podle této knihy (Zase mi to přijde naprosto zbytečné)

,,Vstávej, vstávej ospalče," budí mě Carter předstíraným dívčím hlasem.

Zasténám a přetáhnu si peřinu přes hlavu. Dnešek je den, kterého se děsím.

Můj první den maturitního ročníku. V nové škole.

,,Car-tere," zaskuhrám ,,Můžu tu prostě jen zůstat? Opravdu nepotřebuji vzdělání. Prosím?,"

,,Promiň, ale soudce to nařídil." pokrčí rameny. Ach jó, soudce, který předsedal mému případu, rozhodl, že je nutné, abych 'pracovala sama na sobě prostřednictvím vzdělání'. 

Pomalu a neochotně lezu z postele. Svoje oblečení na dnešek už mám připravené - džíny s dírami na kolenou a červený top s krátkými rukávy a černým páskem.

,,Potřebuju se převlíknout," Směju se a dívám se přitom na Cartera. Jeho tvář chytne světlý odstín červené a odejde z místnosti.

Obléknu se a natáhnu si na nohy černé kotníkové boty.

Po převlečení si zapltu vlasy do rybího copu a nechám několik pramínků nezapletených, které si pak natočím.

Paní Stoneová mi koupila ten nejroztomilejší plátěný batoh s modrým květovaným vzorem, který jsem teď popadla a zamířila s ním po schodech dolů. 

Carter na mě čeká se snídaní.

,,Nechali jsme tě trochu déle spát, a proto si nestihneš sníst snídani." Vysvětluje mi. Vezmu si od něj jídlo a odejdeme předními dveřmi.

,,Užij si to!" zavolá na mě ještě paní Stoneová.

,,Díky." odpovím jí.

Předtím než nasednu do auta, zamířím do stájí k Ezhnovu boxu. Zařehtá jakmile mě uvidí a mě unikne tichý smích.

,,Ahoj chlapče, už musím jít, ale slibuji, že se vrátím včas, abych stihla tvou kontrolu u veterináře." šeptám a drbu ho přitom na hlavě.

Dnes má přijet veterinářka, aby se podívala na jeho nohu a zjistila, zda je dostatečně zahojená na to, aby mu z ní mohla sundat sádru. Držím mu palce.

,,Přijedeme pozdě" Volá Carter. Rychle dám Ezhnovi pusu na čumák a odejdu za Carterem. Moje noha už mi skoro nevadí. Lehce kulhám, ale jen tak málo, že to většina lidí ani nepostřehne. Stání delší dobu mě bolí a mám pár jizev, které se ještě úplně nezahojily, ale celkově se mi daří podstatně lépe.

Naskočím do auta a zavřu dveře. Carter otočí klíčem v zapalování a za chviličku už jsme na cestě.

Rychle se mi podívá do tváře a vzdychne.

,,Není to tak špatné Taylor - bude tam Joy. Chodí do stejné školy a přesunul jsem některé tvé hodiny, takže máš téměř veškeré své vyučování s ní. Budeš to v pohodě.

,,Ty jsi přesunul moje hodiny?" zeptala jsem se ho se zdviženým obočím.

,,Já .. uh .. já myslel, že .. uh ... budeš chtít hodiny s Joy," koktá, myslíce jsi, že jsem naštvaná.

,,Dělám si srandu," potlačuji smích.

Cesta autem se zdá příliš krátká, když parkujeme před školou.

,,Máš svůj telefon?" zeptá se. Kývnu na něj.

Přeji si, aby minulý rok nematuroval, a teď mohl jít se mnou. 

Podal mi můj rozvrh, vylezl z auta a přešel ke straně spolujezdce. Otevřel mi dveře a pomohl mi ven.

,,Díky," zamumlám a přehodím si batoh přes rameno. 

Obtočí ruce okolo mého pasu a přitáhne si mě blíž. Zasměju se, ale pak si stoupnu na špičky a lehce ho políbím.

,,Vyzvedneš mě odpoledne?" zeptám se ho.

,,Samozřejmě." 

Znova se políbíme, dokud nás nezastaví povědomí hlas.

,,Pane bože, dělejte si to někde v soukromí." směje se Joy. Protočím nad ní oči a neochotně se od Cartera odtáhnu.

,,Měj se, uvidíme se odpoledne," rozloučí se, nasedne do auta a odjede pryč.

Podívám se přes rameno a uvidím hezkou brunetku jak na mě zírá.

,,Kdo to je?" zeptám se Joy. Následuje můj pohled a povzdechne.

,,To je Amélie, ale všichni jí říkají Amy. Je to školní verze Chloe ... a je." Informuje mě Joy, předtím než  nechá větu doznít, očividně nechce svou větu dokončit.

,,Co je?" zeptám se jí nejistě.

,,Je Carterova ex," povzdechne.

,,Co!"

,,Chodili spolu asi měsíc, a rozešel se s ní, protože byla povrchní a zlá. Ale nikdy se přes něj doopravdy nepřenesla, ačkoliv si to nechce připustit. Ale nedělej si starosti, není pro tebe žádná konkurence." nervózně mě ujišťuje Joy.

Přísahám, že kdybychom byli v animáku, pára by mi stoupala z uší.

,,Když to říkáš," zamumlám.

Hádám, že to je perfektní začátek mého nového školního roku.

Pozor sarkasmus.

Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho, ale teď to vypadá, že přes léto toho asi moc nepřeložím, protože to počasí prostě vybízí k tomu, být venku a ne u počítače, takže nemohu s určitostí, říci kdy vyjde další díl.