Nebyl to špatný nápad(F.F. Niall Horan)

Nevydařený oběd

Přečtěte si prosím moje kecy na konci, důležité!!!

„Zlato vstávej" budí mě rány na dveře a hlas mamky. „Jo jo už vstávám, kolik je hodin?" „Už je 11 hodin, tak vstávat, vstávat." Jakmile jsem slyšela kolik je hodin, tak jsem vystřelila z postele, vlítla jsem do koupelny a udělala jsem ze sebe člověka. Nasnídala jsem se a pomáhala mamce s obědem.

Měla jsem na sobě zástěru, když v tom někdo zazvonil. Běžela jsem otevřít, aniž bych si uvědomila, že mám na sobě kostkovanou zástěru.

„Copak potře.." ani jsem to nedořekla, protože jsem tam viděla svého přítele, který byl slavnostně oblečený. „Ahoj krásko" řekl a políbil mě na čelo „No nevím, jestli zrovna v zástěře jsem kráska" řekla jsem a začervenala se. „I kdyby si byla oblečená v pytli, mě se líbíš furt" mrkl na mě a políbil mě „Tak pojď dál, ale ještě nemáme hotovo" řekla jsem. „To nevadí, aspoň vám pomůžu" řekl.

Došli jsme do kuchyně. „Mami, tohle je Niall, Nialle to je moje mamka Marta" představila jsem je a usmála jsem se. „Ahoj Nialle moc ráda tě poznávám a prosím tykej mi , jsem Marta" a podala mu ruku na náznak tykání „Dobře, tak tedy já jsem Niall, a abych nezapomněl, tady jsem Vám přinesl takovou menší pozornost" usmál se a podal ji taštičku, ve které byla vonná svíčka. „To jsi si nemusel dělat škodu" řekla mamka.

„Leni doděláš to tady se mnou nebo půjdete nahoru?" „Asi půjdem nahoru" řekla jsem a podívala jsem se na Nialla, ten přikývl. Šli jsme do pokoje, a jakmile jsem zavřela dveře, tak ke mně přišel Niall a věnoval mi dlouhý polibek a obejmutí.

„Na mamku jsi udělal dojem, ale nemusel jsi nic kupovat." Řekla jsem mu. „Ale já chtěl" mrkl na mě „a taky mám něco pro tebe" řekl a já vykulila oči „zavři oči lásko" dokončil větu a já poslechla.

Cítila jsem jak se dotkl mého krku a něco studeného „A je to" řekl a já otevřela oči. Na krku jsem měla řetízek na kterém byl přívěsek ve tvaru „N" „N jako Niall?" zeptala jsem se a usmála jsem se „Noo, jo" řekl nesměle a začervenal se. Já nečekala na nic dalšího a dala mu dlouhý polibek a pak ho tiskla v objetí. „Děkuju zlato" řekla jsem mu. „Pro svojí princeznu cokoliv" řekl a já se začervenala.

„Když se červenáš, sluší ti to ještě víc" řekl „Pojď dolů nebo tady roztaju" usmála jsem se, vzala ho za ruku a šla směr kuchyň. Oběd dopadl výborně, všem chutnal.

Mami, klidně si běž s Niallem sednout do obýváku, já umyju nádobí" řekla jsem a usmála se. „Dobře, tak pojď Nialle, popovídáme si." Řekla mamka a odešla spolu s Niallem. Já začala umývat nádobí, jenže když jsem umývala skleničku, tak mi praskla v ruce a já si pořezala zápěstí, tudíž i hlavní žíly.

Cítila jsem jak padám na zem a pak takové příjemné teplo. Pak si pamatuju jen tmu.

NIALL:

Mamka od Lenči je úplně super, povídáme si, když v tom slyšíme ránu, jako by se něco rozbilo, a pak další ránu, jakoby něco spadlo na zem.

Hned jsem se zvedl z gauče a utíkal do kuchyně. Viděl jsem ji ležet na zemi v kaluži krve. „Volejte rychle záchranku" křikl jsem a její mamka hned volala. Já ji vzal do náruče a položil na stůl, vzal jsem utěrku a přiškrtil jsme ji ránu. Po 5 minutách tu byla záchranka , naložili ji do sanitky a jeli do nemocnice. My jsme jeli mým autem hned za nimi. Ona nemůže zemřít, musí žít. To bych nepřežil. Lásko drž se, neopouštěj mě. Říkalo si furt dokola moje povědomí.

V nemocnici jsme se dozvěděli, že je na operačním sále. Po 3 hodinách vyšel ze sálu doktor. Běžel jsem k němu „Jak je na tom Lenka?" zeptal jsem se ho „Jste rodinný příslušník?"

„Jsem její přítel" oznámil jsem mu

„Slečna Andersnová utrpěla vážná zranění v oblasti zápěstí, museli jsme ji upravit šlachy, vazy a žíly v ruce. Momentálně má na ruce sádru, a tu nesundá dobré 2 týdny, pokud půjde vše, jak má. Potom dostane ortézu tak na 3 týdny. Ale musíte na ni opatrně, až se vzbudí" Řekl a mě se na jednu stranu ulevilo, že není v ohrožení života a na druhou stranu mám o ní stále strach. „Můžu jít za ní?" „Ano pokoj 23" „Děkuju" Její mamka tam byla přede mnou a pak jsem vešel já.

Ležela na posteli , byla bílá jako stěna, na sobě hadičky a okolo pípaly přístroje. Asi ztratila hodně krve. Sedl jsem si na židli vedle její postele a chytl jí za ruku. Byla ledová. Pravou ruku měla v sádře, zavřené oči a jediný zvuk bylo pípání přístrojů, které oznamovali, že je světlo mého života v pořádku.

Táááááákžéééé, doufám, že jsem to aspoň nějak zdramatizovala, A TEĎ DŮLEŽITÁ VĚC. PROSÍM, NAPIŠTE MI, CO SI MYSLÍTE O PŘÍBĚHU, AŤ JE TO KRITIKA NEBO CHVÁLA. Jestli se kapitola líbila, tak votes, nebo koment. A MOC DÍKY ZA READS.

Moc si toho vážím. Prosím fakt o koment, pomohlo by mi to. LOVE YOU :*