Když jsme s Dracem vyšli ze Zabiniho ložnice, okamžitě jsme se rozběhli do naší ložnice. Rozrazila jsem dveře a ihned skočila na postel. Draco je rychle zavřel a opřel se o ně. Zhluboka oddechoval a s vykulenýma očima na mě koukal.
"On se zamiloval.." Konstatovala jsem a stále tomu nemohla uvěřit.
"Jo.." Zašeptal Draco a pak se rozesmál. Podívala jsem se na něj, jako na blázna a on se rozesmál ještě víc. Hodila jsem po něm polštář, ale on nepřestal.
"Chápeš to?!" Říkal se smíchem a svalil se na zem. Dnešek je čím dál tím víc zvláštní. "Můj nejlepší kamarád, hajzl a největší děvkař v Bradavicích se zamiloval do holky, o které vždycky říkal, že to je šprtka!" Draco vypadal jako největší blázen světa, protože se smál a mlátil do podlahy. Pak s prudce zvedl a tvářil se vážně.
"Jsi v pohodě?" Zeptala jsem se starostlivě. Draco přikývl a lehce se usmál. "Je snad dobře, že změnil názor, ne?" Chtěla jsem vědět. Mně to přišlo moc dobře, protože jsem Sally měla ráda. Svou práci odváděla dobře a vždycky to vypadalo, že půjde spíš po kariéře a ne že by na to neměla, ale vždycky jí prostě něco nebo spíš někdo chyběl. Vždycky jí chyběla láska. Někdo o koho se může opřít a kdo na ní bude čekat doma, až přijde z práce někdo, komu bude moct vyprávět historky z práce. A třeba by to mohl být právě Zabini.
"Samozřejmě, že to je dobře!" Vytrhl mě z přemýšlení Draco. "Je to skvělé. Je to sice hajzl, ale srdce taky má. Nikdy mě nezradil a vždycky při mě stál a ani jsem si toho kolikrát nevážil." Řekl a slabě se zamračil.
"Máš pravdu. Jen se bojím, že jí pak ublíží..." Vysvětlila jsem své obavy a podívala se na Draca. Nesouhlasně zakroutil hlavou a řekl: "To by neudělal!"
"Vážně?" Zeptala jsem se a zaťukala si na čelo. "Udělal to už tolikrát! Několikrát jsem viděla holku, která kvůli němu brečela. Bylo spoustu Nebelvírských holek, se kterými se vyspal a pak jim řekl: Sorry, ale nemůžu chodit s někým z Nebelvíru." Řekla jsem naštvaně. Měla jsem kamarádku. No, nebyla to tak úplně kamarádka, jako spíš známá, se kterou jsem párkrát mluvila ve společenské místnosti. Jmenovala se Anna Mischelová a byla do Zabiniho hrozně moc zamilovaná. Když se spolu vyspali, myslela si, že je ta vyvolené a že ho změnila. Nebudu se zmiňovat o tom, že si tohle mysleli všechny ty holky, které se do něj bezhlavě zamilovali, tento fakt zkrátka zmiňovat nebudu, ale přesně tohle si myslela Anna. Jenže Zabini jí řekl přesně to, co jsem řekla Dracovi a ona kvůli tomu hrozně brečela a vůbec tomu nepomohla Parkinsová, která se jí potom smála a měla blbý kecy. Pansy jsem nikdy ráda neměla. Měla jsem s ní nějaké hádky a neshody, ale jaká holka je ve škole s ní neměla? Chtěla Draca a záviděla mi ho a dala mi to jasně najevo. Skončilo do rvačkou, kde ona měla monokla a roztržený ret a já měla měsíc školní trest, ale to hlavní je, že už se mnou nikdy nepromluvila. Ne, že by mi to vadilo.
"Já vím, že takový byl." Vytrhl mě z přemýšlení Draco. "Ale teď to tak není. Miluje jí.." Snad...
*******
S Dracem jsme ruku v ruce šli na oběd. Mluvili jsme o jednom mudlovském spisovateli, od kterého jsem četla knihy na Hermionino doporučení. Je to dlouhá doba, co jsem je četla, ale stále je mám v paměti. Vešli jsme do jídelny, kde už skoro všichni byli. Vzduchem poletovali talíře a skleničky a paní Weasleyová všechny prosila, ať už si sednou. Sirius stál v rohu místnosti a starostlivě se rozhlížel. Poslala jsem Draca, zabrat místa a šla jsem k Siriusovi.
"Ahoj, co se děje?" Zeptala jsem se ustaraně. Sirius se na mě podíval a njepíš si oddechl.
"Tiffany zmizela.." Řekl potichu. Vykulila jsem na něj oči a on těžce vydechl.
"Cože?!" Zeptala jsem se nechápavě. "Kdy si jí viděl naposledy?" Sirius chvíli přemýšlel a kousal si u toho nehty. Rozhlédla jsem se po místnosti, jestli jí náhodou neuvidím, ale nikde tu nebyla.
"Měli jsme celkem vážný rozhovor a od té doby jsem jí neviděl." Vážný rozhovor? Znamená to, že mohla být rozrušená? S prázdným pohledem jsem se podívala na Siriuse, který se rozhlížel po místnosti, ale nikde neviděl to, co chtěl vidět. Jasně! Vím kde je! Rychle jsem se rozběhla z jídelny a ignorovala volání mého jména. Schody jsem brala po dvou a běžela neuvěřitelnou rychlostí. Shodila jsem stojan na deštníky a věšák, ale vůbec jsem to neřešila a běžela jsem dál. Píchalo mě v boku a nemohla jsem popadnout dech, ale nezastavovala jsem. Naopak, běžela jsem ještě rychleji. Konečně jsem doběhla do třetího nejtmavšího patra a zastavila se. Opřela jsem se o kolena a zhluboka dýchala. Když jsem se cítila v porádku, došla jsem k jedněm dveřím a potichu je otevřela. Tohle byla jediná koupelna, kde se nacházela vana. Rozhlédla jsem se po tmavé koupelně a pohledem jsem se zastavila u vany, ve které seděla teta a koukala do prázdna. Přesně jak jsem čekala. Došla jsem k vaně a vlezla do ní. Musel to být vtipný pohled, protože jsme se mačkali ve vaně v oblečení. Chvíli jsem se dívala do tetiných očích a pak jsem jí vzala za ruku.
"Teto?" Zkusila jsem to pomalu a když se na mě podívala, pokračovala jsem. "Co se stalo?" Ona si rychle setřela slzu a smutně se na mě podívala.
"Myslíš, že máme se Siriusem budoucnost?" Zeptala se mě a já na ní vykulila oči. Jak se na něco takového může ptát?
"Co je to za otázku? Jasně, že máte!" Prohlásila jsem s lehkým úsměvem. Jestli jsem si s nějakým vztahem byla 100% jistá, byl to tetin a Siriusovo. "Nebo ty si to nemyslíš?" Teta těžce vydechla a zavřela oči. Nelíbilo se mi koukat se na její smutnou tvář.
"Já nevím.." Prohlásila smutně. "Co když to tak nemá být? Co když to skončí jako na střední? Nebudeme spolu a on bude zase....děvař." Říkala to s bolestí v očích a já se na ní nevěřícně podívala.
" To je blbost! Vy jste se tak dlouho hledali, až jste se našli. Což je paradox, protože jste vedle sebe celý život stáli." Prohlásila jsem s úsměvem. Paradoxy jsme měla hodně ráda. "Vy dva k sobě patříte."
"Jenže, co když to tak ani nechceme?"
"Teto! Miluješ ho a on tebe! Vždycky to tak bylo. Vždycky jste se milovali, jenomže jste si to nějakým záhadným způsobem neuvědomili." Protestovala jsem. "Možná trochu později..." Řekla jsem a teta se zasmála. No, vždyť se milovali od 16 a teď jsou podstatně starší. "Ale uvědomili jste si to! A to je nejdůležitější. Nedovol, aby ti zase zmizel." Dopověděla jsem svůj monolog a narážela na Azkaban. Sirius tam strávil 12 let, zbytečně, ale nemusel se nikdy vrátit. Nemusel utéct a byl by tam ještě teď. A to by znamenalo, že by ani jeden neměli šanci tu lásku projevit. A jak je oba znám, litovali by toho celý život.
"Máš pravdu. Nevím, proč jsem se tak obávala.." Řekla teta a setřela si zbylé slzy.
"Až skončí válka-"
"Jestli!" Skočila mi do řeči teta.
"AŽ!" Řekla jsem skrz zaťaté zuby a hodila na ní nenávistný pohled. Ona byla vždycky hrozný pesimista, ale to já nikdy. "Válku vyhrajeme."
"Až.." Přikývla teta a já se usmála.
"Až skončí válka, budete spolu šťastní. Budete žít v malém domečku a ty budeš vařit koláč. Sirius vždycky přijde a sní ho." Říkala jsem svou představu se smíchem. "A pak se podíváš zpět, do táhle situace a budeš si chtít nafackovat za své pochyby. A pokud si nenafackuješ, já to udělám, protože tvé obavy byli zbytečné." Teta se rozesmála a plácla mě po hlavě.
