Tajný Element

20

Seděla jsem v lavici pro jednoho. (P.A. Netuším, jak se jmenuje takováta malá lavice jen pro jednoho :'D)
Nepřítomně jsem si opisovala zápisky z tabule. Dneska jsem se cítila jako chodící mrtvola.
V noci jsem nemohla spát. Pořád jsem přemýšlela nad tím, jak bych mohla umřít. Proč? Tady je bezpečno. Nebo ne?
,,Před dvě stě padesáti lety žilo pět dětí. Každý z úplně jiného koutu země. Nebyla šance, aby se navzájem potkaly, ale zázraky se dějí. Jak vám určitě došlo, každé z dětí vlastnilo jeden Element. Děti to nevěděly, ale jednoho dne byly všechny povolány za císařem Iquerillem II. Díky němu se děti dozvěděly..."
Proslov přerušil mohutný výbuch. Chvíli jsem letěla vzduchem. Pak jsem prudce narazila do stěny a sesunula jsem se dolů. Všechno se událo tak rychle. Třída byla naprosto zničená. Všude spoustu krve. Učitelka ležela s nabodnutým kusem dřeva v břiše.
Zahnala jsem potřebu zvracet.
,,Liv!" Slyšela jsem z dálky Dennyho hlas.
Chtěla jsem mu odpovědět, ale jako by ze mě vyprchala schopnost mluvit.
Uviděla jsem ležet na zemi jednoho kluka. Krvácel. Polovina jeho těla byla zavalena vším možným.
Rychle jsem k němu doběhla.
Zahlédla jsem jeho tvář. To byl ten kluk, kterému jsem tehdy vrazila.
Začala jsem z něho odhazovat kusy dřeva, kamenů a nevím čeho ještě.
,,Liv?"
Cítila jsem na sobě jeho pohled.
,,Jak víš mé jméno?" Potichu jsem se zeptala a nepřestávala odhazovat věci.
,,Hodně lidí zná tvé jméno."
Odházela jsem mu věci z břicha a snažila se uvolnit mu i nohy.
Zvedl se do polosedu a společně se mnou zatlačil do velkého kusu dřeva, který mu bránil na nohách.
Bolestně zakřičel.
Největší silou, jakou jsem mohla jsem se opřela do kusu dřeva, který se po chvíli uvolnil. Nohy měl celé zkrvavené. Místy šla vidět kost. Do očí se mi nahrnuly slzy.
Tlumený vzdech byl jediný, co ze sebe kluk vydal.
,,Jak se to jmenuješ?" Zeptala jsem se.
,,Phillip."
,,Pomůžu ti se postavit a pak se dostaneme do bezpečí, dobře Phillipe?"
Přikývl.
Pomalu se snažil postavit.
Znovu zakřičel, když došlápl na zraněnou nohu a pomalu se řítil k zemi.
Stihla jsem se za něj postavit a jeho pád zbrzit.
,,Jsi...těžký." Vydala jsem ze sebe.
,,Liv!" Zničeho nic se u nás objevil Denny.
,,Prosím, pomož nám."
Denny uviděl Phillipovo zranění a hned k němu přiskočil.
Přehodila jsem si přes sebe jednu Phillipovu ruku a Denny druhou.
Pomalu jsme s ním šli ke dveřím, které byly zasypané, ale dalo se jimy projít.
,,Kde je Emily a Henry?" Zeptala jsem se Dennyho.
,,Henry šel hledat Emily. Snad už jsou někde pryč."
,,To doufám." Šeptla jsem.
Phillip se znovu málem sesunul k zemi, ale s Dennym jsme ho urželi stát.
,,Liv!" Křikl náhle Denny.
,,Co?"
,,Ty máš blesk a vodu!"
,,Ano. A co?"
,,Můžeš léčit!"
,,Cože?"
,,Léčit!"
Zírala jsem na něj s otevřenou pusou.

,,Opatrně ho položíme na zem." Řekl Denny, když jsme se dostali do nejméně zničenější části akademie, kterou jsme našli.
Jak řekl, tak jsme udělali.
,,Musíš se dotknout jeho rány a v naprosté soustředěnosti si co nejvíc přát, aby se uzdravil."
Dřepla jsem si a podívala jsem se Phillipovi do očí.
Díval se na mě s nečitelným výrazem.
Pomalu jsem se dotkla jeho nohy.
Phillip sykl.
Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči.
V mysli jsem si představovala, že je Pillipova noha zase zdravá, on se směje a normálně chodí.
Prosím. Prosím. Prosím. Opakovala jsem si pořád jedno samé slovo.
Představila jsem si, že Phillip skáče, tancuje a běhá.
Představila jsem si, že se pod mýma rukama noha uzdravuje a rány zacelují.
Uslyšela jsem zalapání po dechu.
O moment později jsem pod rukama opravdu ucítila, jak se rány hojí.
Opatrně jsem otevřela oči a spatřila to.
Noha vypadala jako nová.
Phillip rychle vyskočil na nohy.
Chodbou- teda tím, co po chodbě zístalo- se rozlehly kroky.
,,Rychle pryč." Sykla jsem a rozběhla jsem se pryč od zvuku.
Cítila jsem, že Denny s Phillipem běží za mnou.

Zahlédla jsem dveře ředitelny. Rychle jsem k nim zamířila.
Zastavila jsem u nich a počkala na Dennyho s Phillipem.
Ti mě doběhli téměř okamžitě.
Rychle jsem otevřela dveře a spolu s klukama vklouzla dovnitř.
Potichu jsem zavřela dveře a zamkla, když jsem uviděla klíč ve dveřích.
V místnosti byl Henry s Emily a Gabrielou, všichni z mého Kruhu a spoustu dalších lidí. Nejspíše Kruhy od ostatních.
,,Paní ředitelko? Co se to děje?" Zeptala jsem se s třesoucím hlasem.
,,Morgan je tady." Odpověděla potichu hledíc nepřítomně z okna.
,,C-cože?"
Pomalu jsem přešla k oknu.
Pohled ven by mě srazil na kolena, kdybych se nezachytila parapetu.
Venku se na trávníku obrovským písmem v podobě plamenů rýsovala dvě slova.
Vydejte ji
Naprázdno jsem polkla.
Ředitelka mi položila ruku na rameno.
,,Musíš utéct. Musíš utéct daleko. Společně s tvým Kruhem, Dennyho Kruhem, Henryho Kruhem, Kruhem Emily a Gabrielou se musíte vydat do Qyui. Je to malá vesnička. Tam musíš najít Willa Stevensona. Až ho najdeš, řekni mu, že jsem tě poslala já. Bude vědět."
,,Ale co vy a ostatní?" Zeptala jsem se.
,,Zvládneme to. Zabezpečíme akademii, ale tady jde hlavně o tebe. Morgan po vás půjde. Nesmíte nikomu věřit, kdo ví, kde všude má jeho pán spojence."
Pomalu jsem se otočila na ostatní.
Denny, Henry, Emily i Gabriela měli přehozenou brašnu přes rameno.
Na ředitelčině stole byla položena moje brašna. Ta brašna, která mě provází celý život. Pořád ve stejném stavu.
Rychle jsem si ji vzala k sobě.
,,Takže mě poslouchejte. Dala jsem Liv informace, takže ona ví, co máte dělat. Musíte utéct pryč. Morgan si vás nesmí všimnout. Já vás doprovodím k tajnému východu z akademie. Pak už si budete muset poradit sami. Každému jsem do brašny dala věci, které budete nutně potřebovat. Naložte s nimi rozumně, prosím. Nemáme moc času, takže rychle pojďte za mnou." Ozvala se ředitelka.

Ředitelka nás vedla dolů do podzemí a do míst, ve kterých jsme ještě nikdy nebyli. Uviděla jsem kovové dveře.
Ředitelka se k nim vydala. Z kapsy vytáhla klíče a odemkla.
Pracně otevřela kovove dveře.
,,Tak. Tady vás musím nechat jít samotné. Dávejte na sebe pozor. Věřím vám. A nebojte, všechno dobře dopadne." Říkala to spíše sobě než nám.
,,Liv?" Oslovila mě.
Přešla jsem k ní.
,,Tvoje moc je větší, než si myslíš. Dokážeš velké věci. Morgan po tobě pátrá, protože jsi pro něj a jeho pána velkou hrozbou. Musíš být silná."
Silně mě objala.
Objetí jsem ji opětovala.
,,To zvládneš, holčičko." Pošeptala.
Pak se ode mě odtáhla.
,,Běžte."
Poslechli jsme. Jeden za druhým jsme vcházeli dveřmi dovnitř.
Ve dveřích jsem se otočila.
Ředitelka mi věnovala povzbudivý úsměv.
,,Prosím, dohlédněte na Phillipa, aby byl v pořádku."
Jen přikývla.
Pak jsem se otočila a šla za ostatními. Nevím, proč jsem to řekla, ale měla jsem prostě potřebu říct to.
Uslyšela jsem za sebou prásknutí dveří.
Nebylo cesty zpět.
Byli jsme nadobro pryč a nic jsme s tím nemohli udělat.
Jediné, co nám zbývalo bylo věřit, že všechno dobře dopadne.
______________________________________________________
Tak to tady je. Těšila jsem se na to opravdu dlouho a odteď už se tam konečně bude něco pořádného dít. Kdo četl Poselství Jednorožců nebo Křišťály Moci, tak tam bude hodně honiček a chápete :D
Další kapitola by měla být spíše klidnější :D
P.S. Pořád mi můžete napsat otázky do Character asku, ale moc času už nemáte :D

Cya:3