Chvíli jsme si povídaly, a já pořád neodtrhla zrak z Martina. Asi si toho všimla a tak se mně tiše zeptala: ,,Tobě se líbí Martin, že jo".
Důvěřovala jsem jí, tak jsem kývla na souhlas. To jsem ale nevěděla, co mě čeká za zprávu.,,Chceš něco vědět", zeptala se mne.
,,Nevím, mám se bát".
,,Spíš radovat", řekla s úsměvem.
,,Dobře, tak povídej".
Podívala jsem se na Martina a on se díval na mě. Odvrátila jsem zrak, ale on nás stejně očkem sledoval.
,,Jde o to, že mi Martin včera napsal, abych se tě zeptala, jestli se ti líbí, o tom teď už nemám pochyb, a že neví, jak ti má říct, že tě má vlastně rád", vypadlo z ní. Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem právě slyšela. On mě má nakonec vážně rád. Jsem šťastná.
,,Chtěla jsem ti jen říct, abys to nevzdávála a šla za svým srdcem", řekla mi a vstala ze sedáku.
,,Anni", zavolala jsem na ni.
,,No".
,,Děkuju".
Usmála se a mrkla na mě.
,,Přeju ti to a Martinovi taky", řekla a odešla.
,,Tak čau lidi, musím jít, povinnosti volaj", loučila se Anna a ostatní ji pozdravili a mávli rukou na rozloučenou. Ještě jednou se na mě podívala a já se na ni vděčně usmála.
Zase jsem zůstala sama a tak jsem se přidala k Janče a MenTovi. Zdálo se, že si velice dobře rozuměli.
,,Nazdárek, vy dva, o čem se to bavíte", spustila jsem.
,,O tom, že Martin po tobě nějak kouká, nezdá se ti", řekl MenT šibalsky a Janča se na mě usmála.
Cítila jsem, jak se začínám červenat, tak jsem řekla: ,,Ne, nezdá, a radši se starejte o sebe, Romeo a Julie".
Nic mi na to neřekli. Janča se zvedla a táhla mě za ruku do kuchyně.
,,Jdem si jen odskočit", řekla Janča MenTovi.
Nevěděla jsem, co se děje a tak jsem šla s ní.
,,Hele, jak vypadám", zeptala se ustaraně.
Zasmála jsem se a řekla: ,,Jako modelka, kočko".
,,Hmm, vážně jo, potřebuju nějak oslnit MenTa", řekla nevěřícně.
,,Neboj, já myslím, že už si ho osnila dost, vždyť se na tebe pořád usmívá ".
,,Když on je tak hezkej a milej", snila.
,,Vždyť ty přece taky, hodíte se k sobě", potěšila jsem ji.
,,Tak díky, Áďo, jdu na akci", děkovala.
,,Když už ale mluvíme o těch klucích, tak co ty a Martin".
,,Ale nic, co by bylo", zalhala jsem a sklopila hlavu k zemi.
,,Hele, moc dobře vím, že ho úplně zbožňuješ, a on tebe koukám taky, tak využij šance a jdi do toho", podpořila mě.
,,No, jasně, tak pojď už k ostatním", rozkázala jsem. Šly jsme si zas sednout, Janča šla opět k MenTovi a já zas na své místo. Sama. Popíjela jsem svůj Sprite a přemýšlela nad nemožným. Nad vztahem mezi mnou a Martinem. Dívala jsem se na Janču a MenTa, flirtovali spolu a Janča hltala každý jeho vtip. Dobře vím, jak se cítí.
Jdi za svým srdcem. Vzpomněla jsem si na Anniny slova. Zakořeněly se mi v hlavě a musela jsem si je říkat dokola a dokola. Ostatní holky si taky dost užívaly. Pája něco šeptala Vadimovi a on kývl. Opravdu se k sobě hodili. Jako všechny holky ke svým oblíbeným youtuberům. Vláďa něco vyprávěl Káje a ona se strašně smála. Jusťa si povídala s Pavlem a Eliška pozorovala Hoggyho, jak jí něco ukazuje na mobilu. Všichni si užívali a já jsem zůstala sama. Podívala jsem se směrem ke Kovymu, abych zkontrolovala Martina, ale byla tam s ním jenom Nicol a Gabča. Pocítila jsem, jak si někdo sednul vedle mě. Otočila jsem se a proti mně byl Martin. Začervenala jsem se a hned jsem oči sklopila. On se na mě ale stále díval a já nevěděla, co mám dělat.
,,Nepůjdeme už domů, můžeme sem zajít jindy a navíc, Bestík je doma sám", navrhl.
,,Dobře, ale co holky".
,,Já myslím, že ty si poradí samy", řekl a usmál se. To je ten nejnádhernější úsměv na světě. Taky jsem už chtěla jít. Martin se rozloučil se všemi a já jim zamávala. Holkám to očividně nevadilo, byly úplně mimo. Ony dojdou do hotelu samy. Nebo možná s doprovodem. Kdo ví. Vím ale, že já už sama nezůstanu. Ne nadlouho.
ČTEŠ
Jen jeden vlog... [FANFIKCE Jmenuju Se Martin] {POZASTAVENO}
FanfictionJmenuji se Adéla a je mi 17 let. Zúčastnila jsem se soutěže o možnost natáčení s Martinem z kanálu Jmenuju Se Martin. Ta soutěž se mi stala osudnou...