Láska nebo zamilovanost? [POZASTAVENO]

Rande

Kdyz nam George přinese jídlo a posadí se, položí mi otázku: ,,Už vis co je ukryto ve svíčkách?"
,,Ne nevim. Rekni mi to prosim."
,,Nereknu, ale musíš si počkat do tmy, aby to bylo lépe videt."
,,A neshoří mezitím náhodou?"
,,Neboj" mrkne na me a konecne se oba pustíme do jídla.

Kdyz dojíme, uz je opravdu tma. A ja mam konecne možnost rozluštit tu hádanka. Zvednu se a bez jediného slova se postavím před svíčky. V tu chvili se rozezní tóny nějaké písničky.

Rozpoznám ji až po několika vteřinách-Just the way you are od Bruno Mars. Tuhle písničku mam strasne rada. Ma nádherný slova. A v tom, jako by se mi rozsvítilo. Miluji te- to je ten nápis!

Cítím jak mi po tváři stéká jedna neposedná slza, slza radosti a stesti. Ucítím jak mi hladké ruce stírají slzu z obličeje a pak uz jenom chut jeho rtu. Celou tu dobu mam zavřené oči.

Nechci, aby tahle chvíle skončila. Ale mam smůlu.
,,Chtel jsem ti to rict uz dávno, ale čekal jsem na ten pravý okamžik a tak me napadlo tohle."
,, Je to krasny. Až skoro nereálný. Vybral jsi tu nejlepsi chvili na svete. Ale jsi blazen, muselo to byt drahé a..." chci pokračovat, ale prst na mých rtech mi to nedovolí.

,,Mas pravdu. Jsem blazen, ale do tebe. A nějaká cena me nezajímá ty a moje laska k tobe je nespočetná. Neni možnost jak ji nahradit... Miluji te. A to i přesto, ze ty si tim jista nejsi."
dokončí svůj monolog a me se chce zase brečet.
,,Tohle mi jeste nikdo nikdy neřekl.." řeknu tichým hlasem.
,,Doufam, ze uz ti to ani nikdo jiný rikat nebude muset.."

Potom se mnou provleče prsty a bez ohledu na to, ze jsme tam nechali stůl a zapálené svíčky, odjedeme.

Před mým domem se rozloučí se slovy: ,,Děkuji za krasny vecer. Byl to snad nejlepsi vecer na světě. Jsi úžasná a jedině s tebou se cítím dobre... Dobrou noc." dá mi pusu na tvar a odejde. Ja zabouchnu dveře a jdu si napustit vanu, do které přidám pěnu a ponořím se do ní.

Přemýšlím o celém dnu a pritrouble se přitom usmívám. Tak super den jsem ještě nezažila a vsichni budou mit co delat, aby to překonali.

Kdyz se dívám na Fb najednou mi prijde zprava od spolužáka-Lea. Je strasne ošklivej-to je slabý slovo-je hnusnej a porad mele nesmyslny veci.
L- Ahoj, jak se mas?
H- Cau, jo dobry. Co ty?
L- Nic moc..
H- Co se stalo? (Zeptám se, protože me to začíná zajímat)
L- Rozešel jsem se s holkou...
H- Aha. Tak to musi byt hrozny. Jak dlouho jste spolu chodili?
L- 2dny (napise, a to uz neudržím a začnu se strasne smát..)
H- Tak to uz je dlouho
L- Jo ja vim, strasne vtipný. Ale ja ji mel fakt rad.
H- Promin.. A zvladas to?
L- Ne, mam chut si neco udelat
H- Delas si srandu?! To ať te ani nenapadne!!!
L- A proc? Stejne bych nikomu nechyběl. Vsichni by meli ode me klid.
(Začínalo mi ho byt opravdu lito a mela jsem strach... Kdyby si neco udělal, dávala by jsem si to cely život za vinu. Musim se aspon pokusit s tim neco udelat.)

Další kapitola je za námi. Tentokrat je trošičku delší (nebo ma aspon vic slov😀) 
Doufam, že se vam líbila. Budu rada za každé přečtení, vote a koment. Love you❤️
M💕