Light Inside You | CZ

5. kapitola

Bellamy vyběhl po schodech nahoru, odemkl dveře a vstoupil do svého bytu. Byt Bellamyho působil jednoduše, ale byl prostorný a útulný. Dělil se na tři části. Prostorný obývací pokoj a kuchyně, ložnice s dvojlůžkem a malá koupelna. Nejvíc na bytě se Bellamymu líbil balkon, do kterého se dalo vejít z ložnice. Z balkonu byl krásný výhled na krajinu, byl totiž otočen zády k městu. Bellamy měl i krásný výhled na ranní východ slunce, ale také viděl v dálce malé město, ve kterém bydlela Clarke.

Co ji Bellamy poznal, musel na ni neustále myslet. Clarke je dívka, která vám udělá úsměv na tváři už jen tím, že se na ni podíváte. Bellamyho štvalo, že ji měl pořád v hlavě, nikdy se mu to s žádnou dívkou nestalo. Zároveň se mu ten pocit líbil a věděl, že ho chce nechat přetrvávat.

V tom někdo zazvonil. Bellamy seběhl dolů po schodech, byl to pošťák. Bellamy ho nechal roztřídit poštu do schránek a vzal si svou hromádku. Vyšel pomalu po chodech zkoumajíc letáky, co měl v rukou. Samé akční nabídky a otravné reklamy a jedna obálka. Když si Bellamy prohlédl adresu odesílatele, hned mu bylo jasné co v obálce bylo. Obálky chodily pravidelně každý rok, ale nikdy je neotevřel. Všechnu poštu odhodil na hromádku na poličku a otevřel dveře balkonu. Opřel se o zábradlí a uvědomoval si čerstvý vzduch, který lahodně nasával celými doušky. Už se blížil večer, slunce zapadalo, byl to krásný pohled. Kdyby tu byla Clarke určitě by se do té krásy zamilovala.

Druhý den ráno vstal Bellamy brzy, ostatně jako každé ráno. Čekala ho dlouhá cesta do univerzity a rád byl všude včas. Zhruba po hodině chůze došel Bellamy k budově. Všímal si přijíždějících studentů a jejich aut, téměř nikdo nechodil pěšky. Mezi davem zahlédl i Clarke, uvažoval zda se má k ní přiblížit a začít si s ní povídat. Už by k tomu téměř odhodlaný, když v tom si všiml vlasatého kluka, který šel vedle ní a něco jí neustále vykládal. Bellamyho to zamrzelo, pokračoval v cestě dál.

V hale nebylo moc studentů, sedl si zhruba do první třetiny a vyčkával až všichni dorazí. Vešla Clarke, měla rozpuštěné vlasy, které se míhali okolo jejího krku a sahali téměř až do pasu. Už z dálky cítil Bellamy její parfém, ta vůně mu připomínala něco krásného. Clarke, ona byla krásná. Clarke Bellamyho zaregistrovala a usmála se na něj. „Ahoj," pozdravil ji Bellamy a úsměv opětoval, Clarke ho také pozdravila.

Zbytek dne probíhal normálně, nudně, Bellamy klidně seděl a poslouchal lidi, které před ním přednášeli. Pak se všichni odebrali domů. Bellamy počkal až se všichni vysoukají ven, nerad se mačkal v davu a pak opět vyšel svou obvyklou cestou. Šel svižným krokem, míjel obchody a domy s rozkvetlými zahradami. Auta projížděla kolem, v tom jedno auto zastavilo vedle něj. Bellamy se ani nemusel ohlížet, kdo zastavil, začal se smát a bez váhání nastoupil do auta ke Clarke.