Hate Me /CZ/-/Kniha 1/

5.Kapitola

V médiích máte fotku herečky, pod kterou si představuji Samanthu. Jinak si užijte kapitolu :))

„Ne!" řekne rozhodně Steve, který doteď byl v klidu. Ovšem dokud jsem nepřišla já a všechno nepokazila.

„Steve," řeknu klidným hlasem, ale on se na mě varovně podívá. Když jsem přišla s tím, že chci kontaktovat svou kamarádku a ráda bych jí viděla, tak jako bych někomu ublížila. „Potřebuji jí vidět, prosím," zaškemrám.

„Máme tě držet v bezpečí a ty se jim chceš vydat na milost?" zeptá se nechápavě. Přešlápnu si na levou nohu a mobil si strčím do zadní kapsy riflí.

„Poslední její zpráva byla, že se něco děje. Co když je v nebezpečí jen kvůli mně?" Rozhodím rukama a srdce se mi bolestně sevře. Pokud mám ochránit sebe samou, tak nejdřív musím ochránit ty, na kterých mi záleží. Na mé jediné rodině, která mi zbyla. Dean a Samantha. Ti jediný mi zbyli. Co když o nich vědí. Tamti, co mě chtějí dostat. Nezáleží na tom, kdo to je.

„Prostě ti to zakazuju." Rozhodné slovo. Jeho výraz se najednou změnil z chladného na citelný a chápavý, ale jestli mě to zakáže, tak mě vůbec nechápe.

„Pokud zjistili, že pro mě něco znamená, tak jí ublíží." Steve si promne obličej a poraženě se posadí na židli. Udělám jeden krok k němu a poprosím: „Kvůli mně se jí něco může stát. Jen se na ní podívat a ujistit se."

„Hope-„ Přeruším ho.

„Prosím," vykřiknu a udělám na něj bolestný výraz. V podstatě ho ani dělat nemusím, protože myšlenka na to, že někde možná Samantha leží schoulená v koutě a svíjí se bolestí. Ach bože. Už jen ta myšlenka je bolestivá a co teprve skutečnost.

„Fajn." Vyhrála jsem. Postaví se a důrazně se na mě podívá. „Pouze se na ní podíváš, žádné mluvení ani nic podobného."

„Ale-„ Zarazí mě jeho pohled. Povzdechnu si a přikývnu. Aspoň něco. Jen se ujistím, že je zcela v pořádku a pak zase odejdu. Z jejího života. Nemůžu riskovat, že jí kvůli mně ublíží. To bych nesnesla.

+++

Nepříjemně si poposednu v sedadle auta, kterým budu dopravena před byt Samanthy. Vedle mě, na místě řidiče, sedí Bucky, který netrpělivě svou kovovou rukou svírá volant a něco si tiše pobrukuje.

„Tak jo, nemůžeš přestat?" zeptám se nepříjemně. Zarazí se a udiveně se na mě podívá. Zpražím ho chladným pohledem a on pouze zavrtí hlavou. Na semaforu se objeví zelená a on sešlápne plny. Zahne doprava a zaparkuje na první volným místě, které uvidí. Na hlavě má kšiltovku a pilotky, které mu zakrývají oči. Vypne motor a sundá si brýle.

„Máš deset minut," řekne z ničeho nic. Natáhne ruku směrem ke mně a otevře kastlík, kde vyndá brýle a podá mi je.

„Cože?" udiveně se na něj podívám, ale brýle si od něj vezmu. Zavře kastlík a vrátí se zpět do sedadla.

„Jestli se to Steve dozví, tak mě zabije, takže se to snaž udělat nenápadně, jasný?" zavrčí na mě nepříjemným hlasem. Už chci otevřít dveře, když v tom se zaseknu a otočím se na něj. „Devět," upozorní mě a to mě donutí vylézt z auta. Nasadím si brýle a rozejdu se po chodníku směrem ke dveřím. Zastavím se u nich a najdu správný zvonek. Zmáčknu ho a dveře se během chvíle s cvaknutím otevírají. Vyběhnu schody a zastavím se před dveřmi jejího bytu. Nadechnu se a opatrně zaťukám na dveře. Nic se neděje, a proto to zopakuji ještě jednou. Začíná mě pohlcovat strach, když v tom se dveře otevřou dokořán a v nich se objeví Samantha. Zvedne hlavu a změří si mě od paty k hlavě. Jakmile se dostane k mému obličeji, tak se jí v očích objeví soucit. Vpadnu jí do náruče, a co nejvíce jí přitisknu k sobě. Cítím, jak sebou trhne a z úst se jí vydere vzlyk. Odtáhne se ode mě a zadívá se na mě. Hmátne po těch brýlích a sundá mi je z očí.

„Hope." Nezmůže se na nic jiného, a proto toho využívám. Vtlačím jí do jejího bytu a zabouchnu za sebou dveře. Než stihne něco říct, tak přejdu ke všem oknům, co má v obýváku a kuchyni a všechny je zatáhnu. Dřív než to udělám, tak vykouknu z okna a podívám se do ulice. Černé BMW je zaparkované na stejném místě a jeho „majitel" se opírá nenuceně o jeho kapotu a podupává si nohou. To mě donutí se trochu usmát, ale pak si uvědomím mou časově vytíženou situaci. Zatáhnu poslední okno a podívám se na Sam, která opařená stojí u dveří a zírá na to, co to dělám.

„Pomátla si se?" zeptá se ostražitě, ale jinak nic neudělá. Zavrtím hlavou a unaveně se posadím na gauč. Přejde pomalu ke mně a posadí se naproti mně. Udiveně se na mě podívá.

„Ne." Zavrtím hlavou, ale ona se mnou očividně nesouhlasí, protože zavrtí hlavou a založí si ruce na hrudi.

„Tak, proč vypadáš, jako kdyby si utekla z nějakého ústavu pro duševně choré?" větu, která měla být oznamovací, zvedla na konci otazníkem. 

Těsně vedle.

„Mám pouze pár minut, na to, abych ti vysvětlila, o co tady jde," začnu a ona jako správná kamarádka poslouchá. Vysvětlím jí všechno, co se mi přihodilo. Nevynechám žádnou z těch částí. Řeknu jí všechno postupně. Úplně všechno.

„Cože?!" vykřikne. To je jediné, co ze sebe dokáže dostat, když je naštvaná a vyděšená zároveň. Takhle jsem jí moc často nevídala, ale aby se dostala do téhle nálady, tak jí to musí opravdu rozhodit. V tom mi zapípá mobil. Podívám se a přečtu si zprávu.

Dvě minuty. -Bucky

Vzhlédnu od mobilu na Sam, která se postaví a přejde do kuchyně. Ve skříňce najde láhev se skotskou a ani se neobtěžuje vyndat si skleničku, a rovnou si lokne z flašky.

„Šílené," řekne a položí flašku na stůl.

„Sam, je toho hodně, co bych ti řekla, ale nemám čas a ve svý podstatě toho moc taky nevím, takže bych nejradši udělala to, co děláš právě ty teď, ale nemůžu. Jasný, a proto tě žádám. Najdi Deana a řekni mu, že ho miluju a moc se omlouvám," říkám jí to po dobu, co jdu ke dveřím. Brýle držím v pravé ruce a levou rukou svírám kliku. Sam mě vykuleně sleduje.

„Počkej," zarazí mě dřív, než stihnu zdrhnout. Podívám se na ní přes rameno. „Budeš v pořádku?" zeptá se a já bolestně polknu.

„Ne," zamumlám a zabouchnu za sebou dveře. V očích mě pálí slzy. Seběhnu schody a vyjdu ven. Kývnu na Buckyho, který si sedne na místo řidiče a nastartuje.

„V pohodě?" zeptá se tichým hlasem. Otočím se k němu a podívám se na něj. Zavrtím hlavou a otřu si nechtěné slzy.