Každá fotka je jedinečná. Najdete v ní spoustu emocí a skrytých tajemství. Co ale znamenají fotky pro nešťastnou dívku jménem Friday? Pro ní znamenají život. Lépe řečeno...poslední vzpomínky na její ''život''.
,,365 dní mi zbývá a proto 365 fotek...
Dvacet šest dní uplynulo od první operace. Druhá byla pár dní na to a nyní... se cítím dobře. Opravdu. I když ten strach, ta nedůvěra, ta bolest a utrpení ve mě stále je. Snažím se to ale potlačovat. A Michael...nečekala jsem, že mě někdo může opravdu milovat. Hlavně teď. Nemám vlasy, musím nosit paruku, ale jemu to nevadí!
Učí mě věci, které jsem předtím nepoznala. Neměla jsem náladu něco zkoušet. Jezdit na skateboardu už mi jde a hrát na kytaru také. Nevěděla jsem, že má oblibu v hře na kytaru, dokud mě nepřivedl k sobě domů a nezahrál mi. Já ho na oplátku učím na klavír a učím ho porozumět kresbám. Už umí nakreslit kolečko...
Má macecha se od té doby taky změnila. Ne nijak výrazně, ale změny tam jsou vidět. Například mi dovoluje být se svým přítelem. Nikdy mě nepouštěla z domu jen tak. Nyní je vstřícnější.
,, Už jsi dost zameškala...'' pověděl pomalu Michael, když jsme procházeli lesem.
,, Vím, co mi tím chceš naznačit.'' Pousmála jsem se. ,, Už bych měla jít do školy. Já vím, ale...''
,, Bojíš se...'' doplnil za mě a já přikývla. ,, Neměj strach! Tentokrát...už budu stát při tobě.'' doplnil s úsměvem. ,, Mimochodem, za měsíc a něco budou Vánoce a já mám takové menší dilema!'' Rozesmála jsem se. ,, To není směšné, opravdu!''
,, Ty mi chceš koupit dárek,'' zašeptala jsem.
,, No...jo,''
,, A nevíš jaký!''
,, Bohužel...'' sklopil hlavu a zasmál se.
,, Nemusíš mi nic kupovat. Mě stačí, že mám někoho, komu na mě záleží!'' odpověděla jsem mu a pohladila ho po vlasech.
,, Víš ty co? Já něco vymyslím... buď ale připravená na cokoliv!''
,, To jsem vždycky!''
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
