Ten Elements *DOKONČENO*

Návštěva z Hvězd

Pohled Row

Rozloučila jsem se s Trishou a Danou a zamířila jsem k domovu. Bylo opravdu krásně, ale ani nejlepší počasí mi nemohlo zlepšit náladu.

Carol zmizela, běželo mi hlavou, to rozhodně není v pořádku. Vixi je taky pryč, jak dlouho už? Dva dny? Začínám zapomínat, to je zlý.

„Tak jo, Deanová," pronesla jsem k prázdné ulici, „soustřeď se.

Vixi byla - je - blond, má modrý oči, její nejoblíbenější barva je modrá, miluje zvířata. Je jí dvanáct. Carol je jedenáct, má hnědý vlasy a oči, má ráda tyrkysovou..." Dál jsem pokračovala v tichosti. V hlavě mi stále vířily myšlenky, ale bylo jich tolik, že jsem je nedokázala vyjádřit nahlas.

„Vixi je příjmením Asariová, Carol Simonthová, obě chodí na Fleurwoodský gymnázium a milujou Zuziny koláče..."

Tentokrát jsem se ztratila úplně. Nevnímala jsem, kudy jdu, a kdyby do mě na ulici někdo nevrazil, možná bych se z toho stavu nedostala.

Naštěstí se přesně tohle stalo.

„Hej, dávej pozor, Rowie... Zase si vymýšlíš postavy do těch příběhů? Sakra, ségra, měla bys začít žít mimo tyhle světy. Můžeme spolu někdy na koncert, znáš Light in Dark, že jo?"

Vzhlédla jsem. Nade mnou stála moje starší sestra Claire a podávala mi ruku. Vděčně jsem se jí chytila a ona mi pomohla vstát.

„Jo, rozumím, žiješ ve fantazii, ale takhle kluka nepotkáš. Život není zase takový klišé, sestřičko," ušklíbla se a já cítila, jak rudnu. Nevím, jestli to bylo pocitem trapnosti nebo ze vzteku, ale důvody Claire nezajímaly. Jako všichni starší sourozenci nevynechala příležitost, kdy by si mě dobírala.

„Ale, víš, nechci se tě dotknout nebo tak, ale jak tě napadly zrovna tyhle jména? Vixi a Carol? Znáš někoho, kdo by se tak jmenoval?"

Cítila jsem, jak mi po zádech přeběhl mráz a vnitřnosti zmáčkla neviditelná ruka, ale donutila jsem se odpovědět: „Nejsem si jistá... Spíš ne." Kdybych se ji snažila přesvědčit, že Vixi a Carol jsou moje kamarádky, bylo by to ještě těžší. Nemyslím, že by to pochopila.

„Vypadáš zaraženě. Co se stalo?" sondovala dál. Ach jo, asi se vysvětlování nevyhnu. Nevýhoda starších sester je to, že vás znají od narození a dokážou jasně poznat, kdy lžete.

Tak co odpovědět? Duch v řece? Nepřipadá v úvahu. Carol a Vixi? Už předtím se ukázalo, že nepatří k těm, kdo si je pamatují. Koncert? Pravděpodobně nejmenší riziko.

„Znám Light in Dark, samozřejmě. Nakonec... včera jsem je viděla živě."

„A co je na tom tak špatnýho? Úsměv, o vstupenky se prý rvali," ušklíbla se Claire. „Nebo snad hráli špatně? Mám říct Samovi, aby se ti omluvil? Způsobil ti snad doživotní trauma?"

„Ne, o Sama nejde. Klidně mu vyřiď, že byli skvělý," odpověděla jsem nepřítomně.

Samozřejmě. Sam, Claiřin kluk. Mělo mě to napadnout. Ale díky tomu mě napadla další výmluva.

„Ale nevím, jak se bude tvářit na to, že jeho bratr chodí s nejlepší kamarádkou mladší sestry jeho holky."

Claire se zastavila uprostřed kroku a podívala se na mě způsobem, kterým mi jasně dala najevo, co si myslí o mém duševním zdraví.

„Tohle mi budeš muset vysvětlit," rozesmála se.

Protočila jsem oči. „Carlos chodí s Trishou," zjednodušila jsem svoji předchozí větu.

Claire šla chvíli mlčky, pak se ušklíbla a mírně do mě strčila. „A ty žárlíš, že jo?"

Neochotně jsem přikývla. Proboha, kam jsem se to dostala? Ale nevadí, hlavně, že už neřešíme ty důležitý věci.

„Ooh, to je roztomilý," rozplývala se se smíchem a já okamžitě začala litovat, že jsem nemlčela.

„Vtipný. Tak, jak jde škola?" napadlo mě další téma, které by nemělo dělat velké problémy.

„Škola? Nic moc..." prohodila, ale působila opravdu zamyšleně. Z celého srdce jsem doufala, že se nevrátí k předchozímu rozhovoru. To jsem kompletně zvorala.

„Takže se těšíš, až ti výměna skončí?" nadhodila jsem. Claire přikývla.

„Afternoon Stars je fajn město, ale na Fleurwood to nemá. A nejsou tam tak dobrý kapely," usmála se a já se začala v duchu modlit, aby nezačala zase o mojí údajné žárlivosti.

„Ale kamarády tam máš, ne?"

„Jo... Jo! Díky, žes mi to připomněla," rozzářila se. „Jedna z mých nových známých tady o víkendu spala. Škoda, že ji uvidíš až teď, mohly byste si rozumět. Je taky trochu fantazačka a miluje cestování a zvířata."

Téma nová kamarádka jí vydrželo až k domu. Pochytila jsem, že se jmenuje Xenia, je odněkud ze západu a přistěhovala se na ostrov teprve nedávno.

Claire odemkla, otevřela a nechala mě vejít první. Hodila jsem na gauč tašku s pyžamem a dalšími věcmi - uklidit je stihnu před večeří - a přeběhla jsem chodbou do svého pokoje. Tuhle věc jsem chtěla udělat hned, jak jsem se dozvěděla o Vixině zmizení.

Naštěstí byla fotka tam, kde být měla. Vytáhla jsem ji z alba a prohlédla si ji ve světle stolní lampičky.

Oslava u Annie minulý rok. Vixi i Carol tam byly, vím, že se jim tenkrát chtělo opravdu spát. Obě už byly v pyžamu a vylezly ze spacáků jenom kvůli téhle fotce.

Netrvalo mi ani chvilku je najít.

Byly tam, na místě, kde byly i při focení. Obě.

Neuvěřitelně se mi ulevilo. Začínala jsem si opravdu myslet, že nikdy neexistovaly.

Ale i s tímhle nadšením přišla ledová sprcha. Neříkala Dana, že u nich na fotkách Vixi zmizela? Tak jak je možné, že je teď tady?

„Ahoj," ozvalo se za mnou a já málem vyletěla z kůže. Prudce jsem se obrátila a uviděla jsem vysokou blondýnu se zelenýma očima, která si zvědavě prohlížela můj pokoj.

„Promiň, strašně jsi mě vyděsila..." hlesla jsem. „Ty jsi Xenia?"

„Jo, to jsem já... A to já bych se měla omluvit, asi jsem neměla jen tak stalkovat. Claire říkala, že budeš tady... Row, že jo?"

Přikývla jsem.

„Takže už o mně víš?"

„Claire mi o tobě vyprávěla teď před chvílí. Bydlíš v Afternoon Stars?" zajímala jsem se. Xenia se posadila na svůj kufr a opřela se o rám dveří. Potom kývla a kdovíproč se rozesmála.

„Co je?" zamračila jsem se. Řekla jsem něco špatně?

„Nic... Jenom jsem si na něco vzpomněla. Claire mě prý totiž popisovala jako úplnýho mimoně, takže když jsem vašim rodičům řekla, odkud jsem, napadlo je říkat mi návštěva z Hvězd. Ale to je jedno. Můžu se podívat?"

Ani jsem si nevšimla, že stojí za mnou. Téměř jsem nadskočila, ale nakonec jsem přikývla. Co se může stát, nikdy Carol a Vixi neviděla, tak si je ani nemůže pamatovat.

Vzala si ode mě fotku a zamyšleně zmlkla. Pak ale doširoka otevřela oči, zadržela dech a znehybněla.

„Eh, Xenio... Jsi v pohodě?" zkusila jsem na ni promluvit, ale nereagovala.

Najednou sebou škubla a vrátila se do normálu. „Jo, v pohodě. Hezká fotka," usmála se a vrátila mi ji. „Možná se ještě někdy uvidíme... Row."

S úsměvem mi zamávala a pak už jsem slyšela jen zvuk jejího kufru taženého po podlaze.