Made in Los Angeles//j.m. martin and ment fanfiction

Západ slunce

Bára:
Ruku v ruce s Martinem jsme došli do parku. Jen co jsem se zahleděla na nebe, zalapala jsem po dechu. Západ slunce byl z tohoto místa nádherný.

‚‚To je krása,'' vydechla jsem.

‚‚To je pravda. Ale jen protože jsi tu taky,'' poskočilo mi srdce. To co právě Martin řekl..

‚‚Řekla bych, že to bude spíš tebou,'' otočila jsem se na něj. Prohlížel si mě.

‚‚Nebo tím, že jsme tu spolu,'' něžně se usmál a udělal ke mně krok blíž. Opřel si své čelo o mě a hluboce se mi zadíval do očí. ‚‚Pořád se mi zdáš jako sen,'' vzdychl.

‚‚Je možné, že se mi zdá sen ve snu?'' zeptala jsem se.

‚‚Určitě,'' zasmál se Martin. Pak se naše rty setkaly. Byl to nádherný pocit. Vždycky to tak bylo. Odtáhli jsme se od sebe. ‚‚Pojď,'' uculil se Martin a táhl mě za sebou.

‚‚Kam?'' nechápala jsem.

‚‚Za Kai a Honzou. Támhle stojej,'' a měl pravdu. Stáli tam a vypadali jako pár snů.

‚‚Sluší jim to,'' přiznala jsem nahlas.

‚‚Jo, ale my jsme hezčí,'' vyplázl na mě Martin jazyk.

‚‚Tak jasně,'' mrkla jsem. ‚‚Ahoj,'' vzápětí jsem pozdravila.

‚‚Nazdar hrdličky,'' zazubil se Honza. ‚‚Viděli jsme tu vaši pusu. Vypadalo to, jak kdyby jste se brali,'' zachichotal se.
‚‚Hej!'' dala jsem si ruce v bok.

‚‚Má pravdu,'' kývla Kai.
‚‚Ty už se nezlobíš?'' vyjeveně jsem si ji prohlédla.

‚‚P-Proč by se měla zlobit?'' Honza naklonil hlavu na stranu.

‚‚To by mě take zajímalo,'' ozval se Martinův hlas u mého ucha. Trhla jsem sebou. Následovaj jeho tichý smích.

‚‚No,'' protáhla Kai (pozn. autorek: Draco je všude <3). ‚‚Tady Barubuši bylo moje chování divný už delší dobu. Když jsem vypadla, tak se zkrátka a dobře vloupala na můj notebook a přečetla si všechny moje zprávy s...''

‚‚Nejfejkem,'' dořekla jsem za ni. Vykulila oči.

‚‚Jak to víš?''

‚‚Napsal mi. Kvůli tobě. Asi před pěti minutama,'' pokrčila jsem rameny.
‚‚Aha,'' na Kai bylo znát překvapení.
‚‚A nebudeš si s ním psát, že ne?'' ujistil se Martin. Oh, to je roztomilý.

‚‚Ne, neboj. Nejsem Kai,'' vyplázla jsem na ni jazyk.
‚‚Haha,'' Klárucha protočila oči. ‚‚Budeme pokračovat, ne? Prostě si přečetla ty pitomý zprávy a strašně se naštvala. To bylo jak když bouchne sopka, takže Martine, dávej si bacha,'' vrhla jsem po ní naštvanuý pohled.

‚‚Neboj, budu se o ní starat a ona nebude mít důvod se rozčílit,'' zasmál se Martin.

‚‚Byla naštvaná víc než já?'' vyzvídal Honza. Už jsem znala odpověď.

‚‚Hmm, tak to tak o milion procent,'' promluvila jsem. Kai souhlasně přikývla.

‚‚A už mě laskavě nepřerušujte! Jak byla naštvaná, tak mě poslala za Honzou. Prej si to máme vyřešit. Šla jsem za Honzou a usmířili jsme se, i když byl jako sopka o několik centimetrů nižší než Bára. A ne Bars, nezlobím se,'' dokončila Kai své vyprávění. Oddechla jsem si.