Can you love me again?

4.část

,,Né, prosím ne!“
Prudce jsem rozrazila dveře a vtrhla do bytu. Divoce jsem se rozhlížela, až jsem konečně spatřila Williama. Prvně jsem cítila úlevu, protože jsem zjistila, že ho nikdo nebije, nezabíjí a žádné jiné hrůzné věci, které se mi honily hlavou. Pak jsem oči přesunula na druhou postavu.
,,To si ze mě děláš prdel?!“ vykřikla jsem naštvaně a zabouchla za sebou dveře. Držel v ruce postavičku draka a mířil s ní k Williamovi.
,,Děláš si srandu?! Víš vůbec, jako jsem se bála? Proč jsi to udělal?“ křičela jsem přes slzy, které se mi kutálely po tváři.
Začal couvat a zvedl ruce v obranném gestu.
,,Williame, jdi do pokoje.“
,,Ale mami-“

,,Hned!“ zakřičela jsem a hned toho zalitovala. Nikdy jsem na něj nekřičela. Otočil se a rychle odběhl do pokoje, kde za sebou zavřel dveře. Otočila jsem se zpátky na něj.
,,Můžeš mi vysvětlit proč jsi to udělal? Víš jak jsem se bála?“ vykřikla jsem na něj.
,,Promiň já...nedošlo mi to.“ vykoktal. Zasmála jsem se.
,,No, to ti teda nedošlo. Jseš idiot, který neví vůbec nic o tom, být rodič. Nezasloužíš si to. Nezasloužíš si Williama. Nezasloužíš si jeho lásku.“ vmetla jsem mu do obličeje. Mihla se mu v něm bolest.

,,Jo, máš pravdu.“ řekl, spustil ruce podél těla a obešel mě.
,,Louisi, j-já...mrzí mě to.“ zakoktala jsem se.
,,Ne, máš pravdu. Nezasloužím si ho. Víš, celý čtyři roky jsem doufal, že se jednoho dne objevíš zpátky v Londýně. Že řekneš, že to všechno byl jeden hloupý vtip. Doufal jsem jako idiot. Ale nic. Nestalo se tak. A když sem přijedu, chováš se jako ta, který jsem ublížil. Jako ta, která celý čtyři roky přemýšlela nad tím, co by bylo, kdybys to takhle celý neposrala. Miloval jsem tě. Já jsem si tě chtěl vzít, Elizabeth. Chtěl jsem s tebou strávit zbytek života, založit s tebou rodinu. Ale ne. Celý se to zbořilo, jako domeček z karet.“ Celou dobu jsem pozorovala jeho oči, které se pomalu zalívaly slzami. Až nakonec přetekly. Udělala jsem jeden váhavý krok k němu.
,,Já vím, že jsem to posrala. Ale ty nevíš, jako to pro mě bylo těžký. Každý, každičký den jsem se koukala na dítě, ve kterém tě tak moc vidím. Bylo to, jako bys tady byl se mnou. Celou noc jsem nespala a přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby se to tu noc všechno nezmrvilo. Kdybych neudělala tu strašnou chybu. Louisi, mě to mrzí. Litovala jsem toho každý den. A tolikrát jsem se chtěla vrátit. Ale nikdy jsem na to neměla sílu. Neměla jsem sílu, podívat se ti do očí.“ řekla jsem a pohrávala si s prstýnkem na pravém prsteníčku. S tím prstýnkem, který jsem dostala od něj. Jeho oči sklouzly na moje ruce a koutky úst se mu lehce povytáhly do úsměvu.
,,Pořád ho máš?“

,,Nikdy jsem ho nesundala.“ Zakroutil hlavou a otočil se.
,,Ublížila jsi mi tím. A hodně.“ řekl naposled a vyšel ze dveří, které za sebou zabouchl.
V tu chvíli, kdy překročil práh mého bytu, se mi slzy začaly nekontrolovatelně řinout z očí. Stékaly po mých tvářích a na mých spojených rukách utvářely jezírka. Prohrábla jsem si vlasy.
Celé čtyři roky jsem si představovala různé scénáře mého setkání s Louisem. Ale ani jedno se tomuhle nepodobalo. V hloubi duše jsem doufala, že na to zapomene a bude rád, že mě vidí. Já byla ráda.
Sedla jsem si na zem vedle gauče a sklopila hlavu do dlaní.
,,Mami.“ Ucítila jsem na rameni lehký dotek. Zvedla jsem svou uslzenou tvář a podívala se do azurových očí mého syna. Vtáhla jsem si ho do náručí a zabořila hlavu do jeho vlásků.
,,Oh Williame. Moc mě to mrzí.“ řekla jsem a popotáhla. A co mě vlastně mrzí? Že nemá páru o tom, že Louis je jeho otec? Že všechno nejspíš slyšel? Že se dozvěděl, jaká je jeho matka mrcha? Nejspíš všechno.
,,Mami, neplakej.“ zašvitořil. Usmála jsem se a odtáhla se. Svou malou ručkou mi setřel slzy a políbil mě na tvář.
,,Pojď. Půjdeme spinkat, ano?“ řekla jsem a sesbírala se ze země.

Osprchovala jsem ho a uložila ho do postýlky.
,,Dobrou noc, zlatíčko. Hezky se vyspinkej.“ řekla jsem a políbila ho na čelo.
,,Mami?“ ozval se ještě, když už jsem zavírala dveře.
,,Ano?“
,,Proč jsi se s Louisem hádala?“ zeptal se tichým hláskem. Povzdechla jsem si a přešla k jeho posteli, na kterou jsem si následně sedla.
,,Víš, moc jsem se o tebe bála, když mi paní Robinsonová řekla, že si tě odvedl. Tohle mi nesmíte dělat. A tak jsem se na něj naštvala.“ řekla jsem a pokrčila rameny.
,,Ale on říkal, že tě miloval. On tě měl rád?“ zeptal jsem a i ve tmě, která v pokoji panovala, jsem viděla jeho oči, které ke mě vzhlížely, plné otázek.
,,Ano, měl mě rád. Já jeho taky.“ Chtěla jsem dodat, že mu je blíž než si myslí, ale nakonec jsem nic neřekla.
,,A proč ho už nemáš ráda?“ zeptal se znovu. Sklopila jsem oči. Nemohla bych říct, že ho nemám ráda. To, že jsem ho opustila mi trhalo srdce a stále trhá. Ale myslím si, že ta prvotní láska mě už opustila.
,,Nevím. A teď už spi. Je pozdě.“ ukončila jsem to, pohladila ho po vlasech a odešla.
S povzdechem jsem se svalila na gauč a prohrábla si vlasy. Proč všechno musí být tak komplikované. Podívala jsem se na telefon. Bylo půl desátý a já měla dvě zprávy a asi čtyři zmeškané hovory. Jedna zpráva byla od Eleanor.
‘Drahoušku, kdyby ses zajímala, dojela jsem domů. A v pořádku. Doufám, že se zase brzo uvidíme. A mrzí mě to. Pozdravuj Williama. El xx‘
Sakra, Eleanor. Vidím jí dvakrát do roka a teď, když přijede, musí se ukázat i Louis a já na ní nemám vůbec čas a ani náladu. Mrzelo mě to. Naťukala jsem odpověď. ‘Promiň. Vůbec jsem nepostřehla, že jsi odjela. Mrzí mě, že jsme si moc nepokecali. Musíme si to někdy vynahradit. Pozdrav vyřídím. Ty radši nikoho nepozdravuj. I když jsem si jistá, že už o mě ví od Louise. Dobrou, El‘
Přešla jsem na druhou zprávu. Byla od Louise. Kde na mě sakra vzal číslo?! Jasně, od Eleanor. ‘Jsem v hotelu The Road. Kdyby jsi něco potřebovala (i když hádám, že se beze mě obejdeš, stejně jako ty čtyři roky) tak zavolej. Ale jsem tu jenom pro Williama. Potřebuje mě.‘
Hmm, tak William ho potřebuje. Možná jo, ale čtyři roky si vystačil jenom se mnou. Rozhodla jsem se neodepisovat. Radši. Pak jsem se podívala na zmeškané hovory. A zamrazilo mě. To je Louis takový idiot, aby moje číslo rozesílal všude? Očividně ano.

Protože ty čtyři zmeškané hovory nebyly od nikoho jiného, než od samotných členů One Direction.

hi everyone!!! tak co říkáte na klip k SOML?? já mám husinu ještě teď a to to poslouchám pořád dokola...doufám, že vy taky, abychom překovali jazyk vyplazující Miley Cyrus :DD 
a co říkáte na tenhle díl? :)) většinou jste měli pravdu, že tam s ním bude Louis a něco mu tam bude ze srandy dělat...přece bych neublížila malému Willovi, no ne? :DD zatím! *zlověstný smích* 
taky jsem učinila důležité rozhodnutí a to takové, že když budu stíhat, tak budu díly přidávat každý den!! jste překvapení? :)) a to z takového důvodu, že se čím dál víc ozýváte s tím, že je to krásný a když už jsem u toho, tak bych to ještě chtěla věnovat jistému basketbalovému týmu s názvem (nevím jestli jsem to dobře pochopila) BASKET PASTELKA MB a říkají si PTAČÍ TÝM :DD doufám, že se vám to líbí a chtěla bych vám poděkovat :)) 
tak jo...komentujte...vyjadřujte svoje pocity, city, názory na tohle všechno :)) taky 'hvězdičkujte' :)) díky moc všem, kteří mě v tomhle psaní podporují :)) a jestli chcete, na profilu mám fb, tak si mě přidejte..ráda bych měla v přátelích někoho, komu se líbí moje práce :))

LOVE YOU ALL!! <3