Death Valley

List of the killers

„Jsi připravená?" Sjel jsem ke krajnici, před odbočkou k léčebně. Chvíli se dívala do tmy, pak se ke mně otočila a zavrtěla hlavou.

„Zavezu tě zpátky...?" „Ne! Nebojím se o sebe... Pořád mám strach, že o tebe přijdu. A to nechci... Moc pro mě znamenáš. S tebou mám pocit, že mám šanci na lepší život." „Máš ji, Hope. A dostaneš ji. Udělám pro tebe všechno, co budu moct. Vždycky." Sevřel jsem ji dlaň, naklonila se ke mně a něžně mě políbila.
„Jestli mi tam umřeš-" „Neuvažuj tak. Bude to dobrý." Tentokrát jsem ji políbil já a ona kývla, byť nejistě.

Štěrk pod koly auta křupal, kolem nás se rozprostírala neproniknutelná tma. Noc byla chladná, na obloze se táhly velké, šedé mraky. Občas jimi probleskl svit měsíce, vítr si pohrával se stromy kolem léčebny a dokresloval nepříjemnou atmosféru.

„Dojdeme to... Jinak budeme jako pěst na oko." Kývne a vystoupí z auta. Vedu ji podél zdi, do léčebny vcházíme vchodem, který vede do kuchyně.
Rozhlédnu se po prostoru, jeví se jako prázdný. Hope cupká za mnou, drží mě za lem bundy a je mi jasné, že svírá v kapse zbraň.
Vděčil jsem ji vzápětí, za strhnutí k zemi. Dalo ji to práci a já nechápavě šeptal, co blbne. Položila si prst na pusu a zoufale se otočila za sebe.
Bylo tu několik dveří, ze kterých někdo do kuchyně vstoupil.

„Payne tvrdí, že to Malik zabil Smitha a jde si pro něj."

Pohlédl jsem na Hope a naznačil ji, aby šla za mnou. Krčili jsme se při zemi. Ukázal jsem na dřevěný stůl, přes který byl ubrus. Nakrčila ret a zavrtěla hlavou. V dlani se ji objevila zbraň. Přitáhl jsem si ji k sobě a do ucha ji zavrčel, ať mě poslechne. Uposlechla, ale nerada. Plazil jsem se kolem dlouhých stolů, na kterých se připravovali pokrmy a dostával se k mužům za jejich zády.
Byli tři. Zamířili k lednici a zatímco jedli, rozumovali.
Na revolver jsem přidělal tlumič a než se první dva vzpamatovali, co se stalo, první se sesunul k zemi s prostřelenou hlavou. Vzápětí se i jejich těla sunula k zemi.

Šacoval jsem jejich těla, našel vysílačku, několik nábojů a se sarkastickým „Díky." jsem si věci vzal.

Hope mě skenovala pohledem, pobaveně jsem ji vzal za ruku a vedl ji ke dveřím, co vedly do haly. Nepozorovaně jsme se dostali do mé kanceláře.
Můj počítač, který jsem s jistotou vypnul, svítil, a někdo v něm něco hledal. Nechápal jsem co, byly tam jen záznamy o pacientech.
O pár minut později, jsem na monitor vytřeštil oči a znovu si pročítal text.

„Co se děje?" „Pacienti..." „Co s nimi?!" Hlavou ji problesklo, kolik bláznů a vrahů, tu je zavřených.
„Několik jich chybí." „Jak chybí?!" „Někdo je přeložil jinam, ty méně nebezpečné." Pročítal jsem seznam jmen těch, kteří tu dál byli.
„Ti, co tu jsou, jsou ti nejhorší. A jsou to ti, které jsem tu uzavřel já. Willson – usekával obětem končetiny, Tedder – spalovač mrtvol, Wood – novodobý Jack Rozparovač, Sleether – vraždil páry, těžké psycho... Muže vždy svázal a ženu před jeho očima znásilnil. Pak," Nadechl jsem se. Zbledla a chytila mě za rameno. „Ji před jeho očima rozřezal a jeho pak mučil. Nemusím ti říkat, jak..." Kývne, pochopila.
„Rockford - škrtil oběti gumovými hadicemi. Pak je přivazoval na místa, několik metrů nad zemí. Stock – jeho specialitou je také mučení. Obětem při plném vědomí vyřezával oční bulvy, řezal jazyky, páral je... Pak je někam pohodil..." Trhnu rameny a pohlédnu k ní. Je doslova průsvitná a seznam zdaleka nekončí.

„Myslíš, že je tady nechal, kvůli nám?" „Je dost možné, že jim dal možnost ke svobodě. Zabrání mi, abych jej zabil, oni zabijí mě a on je nechá jít..."