*22*

3.4K 233 0
                                    

Na nic jsem nečekala a rozeběhla se domů. Byla jsem zase tou černou myškou, co se ostatních bojí. Měla jsem strach z každého, kdo se ke mně přiblížil. Ale tentokrát to byly jiné obavy, než jsem měla předtím. Neměla jsem strach z lidí, ale z citů, které bych k nim mohla cítit. Teta mi vnucovala pořád nějaké nové oblečení, boty na podpatku a další věci, pro které jsem nebyla stvořená. Začínalo se ukazovat jak jsme odlišné. Teta září všude kam jen přijde, lidi ji mají rádi a někteří ji i obdivují. Za to já jsem úplně její opak a ona se mě snažila předělat, chtěla ze mě udělat sebe.

NásledkyKde žijí příběhy. Začni objevovat