Školní výlet | BTS

Stěhuju se...

„Jimine!?" rozeběhla jsem se k posteli a otočila jsem ho obličejem k sobě. Dívala jsem se na rozbitej obličej a slzy v očích osoby na který mi záleží. Nahrnuly se mi slzy do očí. „Co se tam stalo?"

Jimin ke mě zvedl pohled a rukou si otřel obličej. „Nam to je v pořádku.." Snažil se usmát, ale bolest v tváři mu to nedovolila. „Co ti udělal?" zeptala jsem se znovu, ale se zvýšeným hlasem. Namjoon se zvedl a nechal nás tam o samotě. „On... dal ránu Taovi, protože mu Tao řekl ať tě prostě nechá... A já jsem chtěl Taa ochránit před další ránou a schytal jsem to mnohem víc než on.. Nam prosimtě vyhýbej se mu.. Je hrozně agresivní pokud nedostane to co chce..." Byla jsem dost v šoku z toho co mi řekl.. Můžu za to já, že se tohle všechno stalo... Jeden debilní školní výlet a zničim život několika lidem... Hlasitě jsem si povzdechla a pohladila Jimina po vlasech.. „Nemusíš se bát... Už nikdy nemam v plánu se s nim potkat.. Akorát mě šíleně mrzí, že jsem vám teď přihodila tolik problémů..." Jimin se posadil, chytil mě za ruku a stáhl mě vedle něj. „Byl to náš nápad, aby jste s náma jely.. Nic si nedávej za vinu Nam.. Jsme hrozně rádi, že tu s náma jste... A ten obličej se zahojí a bude to zase jako dřív.." sklopila jsem pohled. „Já to, ale tušila... Neměla jsem za Taem chodit... Nic by se nikomu nestalo..." Jimin se na mě podíval a chytil mě kolem ramen. „Nam.. Nemohla si vědět co udělá... A na Taovi bylo vidět, že ho to mrzí, protože celou dobu seděl na gauči a koukal do stropu.." Takže se kvůli mě trápí i Tao... No super.. „Jiminie? Přestaneme o tom prosím mluvit?" Jimin přikývl a usmál se na mě. „Zavoláš prosím Namjoona, aby mi ošetřil ty rány?" S úsměvem jsem se zvedla a šla najít Namjoona.

Přišla jsem do obýváku, ve kterým bylo podezřelý ticho. V obýváku jsem zahlédla Namjoona u někoho z kluků, ale nepoznala jsem kdo to byl, protože byl zády. „Namjoone.. Volá tě Jimin.." Namjoon jen kývl hlavou a odešel za Jiminem.

Bylo mi nějak jedno, kdo na tom gauči sedí, tak jsem si tam šla taky sednout. Ignorovala jsem osobu, co tam seděla a odemkla jsem si telefon. 3 zprávy od Taa. Hlasitě jsem si povzdechla a otevřela je.

15:02 Tao: Omlouvám se za to co se stalo... Věděl jsem, že je otec agresivní, ale nenapadlo mě, že by ublížil i tobě..
Hlavně jsem se bál, že když tě nenajdeme.. Bude zase vzteklej, jako je vždycky, když něčeho nedocílí..

15:05 Tao: Doufám, že je Jimin v pořádku.. Nechtěl jsem, aby to schytal místo mě...

15:53 Tao: Nam přijď prosím do obýváku.

Ta poslední zpráva mě dost vyděsila.. Upřímně.. Neměla jsem potřebu ho vidět. Horší bylo, že jsem v tom obýváku seděla. Zvedla jsem oči od telefonu a koukla se na osobu, která se na mě upřeně dívala. Začala jsem se zvedat a chtěla jsem odejít. Je to dost zbabělý, ale já nevim co bych mu měla po tom všem říct. „Počkej.." Zašeptal Tao a sklopil pohled k zemi. Zastavila jsem se a podívala se na něj. „Nemam ti k tomu co říct.." zašeptala jsem. Tao poklepal na místo vedle sebe. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem si k němu sedla. „Nam.. Omlouvám se ti.. Nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo... Víš já sám se táty dost bojím.. Tak jsem myslel, že se třeba uklidní, když tě najdem.." chytil mě okolo ramen a přitáhl si mě blíž. „Proč ses mě nezeptal, jestli ho chci vidět?" Tao pokrčil rameny. „Já ani nevim.. Teď toho hrozně lituju.." Odtáhla jsem se od něj a usmála se. „Už se stalo tak to prostě nebudeme řešit.." Tao se usmál a obejmul mě. „Děkuju.." Zašeptal mi do ucha. Bylo mi u něj dobře. Přecejenom.. Je to můj starší brácha. „A jak je na tom Jimin?" ustaraně se na mě podíval. „No.. Je mu líp.." usmála jsem se na něj. „A ty s nim teď.. No... Jako chodíš?" zeptal se a nervózně se podrbal ve vlasech. „Jimin je můj nejlepší kamarád.. Z kluků se mi líbí někdo jinej.." ok tak teď jsem byla červená až na prdeli. Tao se začal smát a naznačil mi, že to chápe.

„Už jste se usmířili?" Přišel za náma Jimin za doprovodu Namjoona. Oba jsme kývali hlavou. „Ach ty sourozenecký hádky.." Rejpl si Namjoon a rozvalil se s Colou v ruce přes zbytek gauče. „Hele zas tolik se toho mezi náma nestalo.. Spíš mezi mnou a tátou je to vyřízený úplně.. Stěhuju se zpátky do Koreje... Bez něj.." Řekl Tao a sledoval naše reakce. „Tak doufam, že se nám tu nepoperete.." Začal se smát Jimin a posadil se vedle mě. To, ale neměl dělat, protože dostal lokta. „A to bylo za co?" našpulil rtíky jako malý děcko. „Nemáš rejpat." andělsky jsem se na něj usmála a dala si nohu přes nohu a dala Taovi a Jiminovi ruce okolo ramen. Jak nějakej týpek co hraje poker. Namjoonovi první cukaly koutky, ale po chvíli vybuchl smíchy. „Tak ta vás má pěkně pod palcem.." propalovala jsem ho pohledem a on zvedl ruce na znamení, že se vzdává.

Do obýváku přišli i ostatní kromě Hey a Yoongiho. Koukla jsem se na Kookieho a naznačila mu jestli dělaj to co minule. Kookie našpulil rty a kýval hlavou na souhlas. Završil to zvedlým palcem. Na to jsem dostala záchvat smíchu. Všichni se posadili všude kam se dalo a mlčeli. „Co vám je?" Prolomila jsem ticho. Všechny pohledy byly zabořený do mě. „No... Hea s Yoongim jsou sami.. spolu v pokoji.." řekl vyděšeně Hobi. S Kookiem jsme se na sebe podívali a dostali jsme záchvat smíchu. „Vůbec se nemusíte bát... Nic zajímavýho se tam neděje.. Pokud je teda nechcete vidět jak hrajou šachy.." pokrčila jsem rameny. „Šachy?!" Tae vybuchl smíchy a začal se válet po zemi. Já jsem s úsměvem přikývla. „To chci vidět!" vykřikli všichni kromě mě a Kookieho a utíkali nahoru. „Jsou jak malí.." protočila jsem očima. „Jo no.. Hele nezapomněly jste s Heou na něco?" Kookie si sedl vedle mě a čekal na mojí reakci. „A doprdele.." Vykulila jsem oči. Dneska jsme s Heou nešly na kurz. Mávla jsem nad tim rukou. Půjdeme tam zítra a omluvíme se. Ze zhora se ozýval dupot a smích, kterej během chvíle přestal. „Suga s Heou asi zakročili a dali jim přes držku.." Prolomil Kookie ticho. Já jsem se jen usmála a přikývla. S Kookiem si nikdy nemam co říct. Sama to nechápu, protože je mi věkově nejblíž. „Hele je pravda, že Tae nikdy neměl holku?" zeptala jsem se Kookieho. On automaticky zčervenal a zakroutil hlavou. „A co ty a holky?" usmála jsem se na něj. „No... Akorát jedna holka na střední.. Byla to kráva, takže to moc daleko nedošlo.." Většinou to končí tak, že holka je kráva a kluk debil.. Ani mě to nepřekvapuje.. „Tak to Jo.." odpověděla jsem s úsměvem.

•--------------------------------------------•

~Annyeong~
Tak a je tu další super nudnej díl. To psaní mi nějak nejde.. :D no u další části se budu víc snažit.. No nevim co bych k tomu ještě víc řekla.. :dd

Děkuju za votes a přečtení.. <3

~사랑해❤️~