Without hope

7

Catherine

„Co kdybychom se seznámili?“ mám mu povolit vstup do mého soukromí? Ani Sophie toho o mně moc nevěděla a to to byla moje nejlepší kamarádka.

 Co když toho potom využije? Bojím se toho. Ale nakonec jsem přikývla.

„Tak budeme si dávat otázky? Nejdřív já a potom ty?“ opět jsem přikývla. Seděla naproti mně, choval se jinak po tom zjištění, že se řežu.

 Že by mě litoval? Doufám, že ne, nenávidím lítost.

„Máš sourozence?“

„No jen jednoho bratra“ mám mu říct o tom vztahu s ním? Mám ho ráda, ale vždy když jsem řekla něco, co se mu nelíbilo, tak mi dal facku, nebo mě chytl za ruce, že jsem tam den potom měla pohmožděniny.

„Mám ho ráda, ale spíš se k sobě chováme jako k cizím“ doplnila jsem. Doopravdy jsem mu dovolila vstup do mého soukromí? Co se to se mnou děje?

„Jakto?“

„Ne, teď jsem na řadě já“ na co se ho vůbec chci zeptat?

Rodina?

 Život?

„Kouříš, nebo piješ?“ bravo, doopravdy úžasná otázka, dokázala bych si na ni odpovědět i sama. Bylo vidět, že bojuje s tím, jestli mi to říct, nebo ne. 

„Jo“ řekl vcelku zklamaně. Nechápala jsem jeho chování v této chvíli.

„Proč? Ničí to zdraví“

Liam

„Proč? Ničí to zdraví“ předpokládám, že patří mezi ty, které by si nikdy nevzali lahev, nebo brko.

Určitě jí neřeknu pravdu, malá lež ještě nikdy nikoho nezabila. Vlastně nemůžu ji říct nic z mého života.

Nemůžu ji říct, že se snažím alkoholem zahnat všechno, co dělám, všechny činy, to jak jsem hnusný člověk. Nejspíš možná i proto, že jsem si vytvořil závislost. Taky proto, že mě kluci vždycky berou s sebou, já si vždy řeknu „Jen jedno“ , ale nakonec skončím zchlastanej někde na zemi.

„Protože mi to chutná“ odpověděl jsem.

„Nelži, sledovala jsem pořad a tam říkali, že to nikomu nechutná, jen v tom hledá nějaké východisko. Takže co tě trápí? Proč to děláš?“ ona mi vidí do hlavy snad ne? Tohle není normální. Teď doopravdy netuším jak se z tohohle vykecat.

„Asi jsem se stal závislým“ doopravdy jsem ji to řekl?

„Jestli chceš pomůžu ti přestat“ dořekla a trochu se usmála.

„J-jo“ vykoktal jsem. Počkat.. Já se s ní právě dohodl, aby mi pomohla.

Co se to se mnou kurva děje? Tohle nejsem já.

Když se usmála, tak jsem ji chtěl splnit všechny její přání.

Co to do prdele meleš?

Jsi hnusnej parchant a neumíš se chovat pěkně.

„Proč mi chceš pomoct?“ zajímá mě to, nikdo mi nikdy nechtěl pomoct. A ještě, když jde o mě, choval jsem se k ní hnusně a ona mi ještě nabídne pomocnou ruku.

„Cože?“

„Proč mi nabízíš pomocnou ruku? Proč?“ jsem vykolejený, nechápu nic.

„Proč? Jelikož nechci, aby se ti něco stalo. Nechci, aby si skončil někde v odvykacím centru“ ona asi nikdy neřekla sprostý slovo, používá jen spisovné slova. Je něco jako já, než jsem neudělal to, co jsem udělal. Uvědomil jsem si, že jsem udělal chybu. Blbé rozhodnutí, ale už není cesty zpět.

„Nesnáším lidi, co si ubližují tím, že kouří a pijou“  musím se ji na to zeptat.

„A ty si neubližuješ? Víš jak je to nebezpečný a je velký riziko, že si vezmeš život“

„Co když už nechci žít?“ zašeptala, ale já to slyšel. Hned jak to dořekla jsem se napnul, jako kdyby mnou projel pomyslný blesk. Jak to, že nechce žít.

Teď se z toho nevyvlékne, chci pravdu hned teď.

„Catherine, ihned mi řekni co se děje“ bojím se co to je, bojím se, že je to něco vážného. Zakroutila hlavou a sklonila svou hlavu. Po chvilce se nezvedala, tak jsem ji zvedl sám. Její oči byly opět plné slz..

Nechci, aby brečela.

„Ššš nebreč“ snažil jsem se ji utěšit, položila si hlavu na moje rameno a já obmotal ruce kolem jejího těla, tím pádem ke mně byla blíž. Dobře, byla na mě naprosto namáčklá, ale v této chvíli to bylo to nejmenší.

Co se to děje?

Tričko začínalo být vlhké od jejích slz, nevadilo mi to. Jemně jsem přejížděl rukou po jejích zádech nahoru a dolu. Po chvilce mi začali dřevnatět nohy, tak jsem se zvedl a posadil se za ní. Nevěděla co se děje, nejspíš viděla rozmazaně, protože z jejích očí stále utíkaly neposlušné slzy. Narovnal jsem nohy, aby si mezi ně mohla sednout, ale zakroutila hlavou. Ne, neberu v tomto případě jako odpověď a zatáhnul jsem zase za její rukáv. Nejspíše to zabralo, protože si konečně sedla. Opřela se hlavou o mou hruď a já jí obejmul, ruce jsem spojil na jejím bříšku. Oba dva jsme byli ticho, asi ji prospělo, jelikož jsem neslyšel ani vzlyky. 

Trochu jsem se prohnul dopředu, aby se ji podíval do jejích očí. Byly zavřené, což znamenalo, že usnula. Muselo ji být doopravdy špatně.

Kam ji mám vzít?

Asi nejspíš k nám domů.

Jednu ruku jsem dal na její záda a druhou pod kolena a pomalu jsem ji zvedl. Naštěstí jsem dneska vzal auto a zaparkoval blíž ke vchodu. V mikině jsem měl klíče, takže jsem je přes kapuci nahmatal a zmáčkl tlačítko na dálkové otevírání. Zastavil jsem se u zadních dveří, pomalu a potichu jsem otevřel dveře, šlo to těžce. A položil ji na sedadla, žádná známka probuzení. 

U Liama doma

Ještě, že je tady výtah. I když vyndávaní čipu s holkou na rukách, nebyl zrovna nejlehčí oříšek. Kolenem jsem trochu šťouchl do dveří, jelikož byly jen přivřené. Položil jsem ji na postel a přikryl dekou, jen sebou trochu pomrvila a spala dál sladce jako doposud.

Co jí trápí? Potřebuju to vědět, chci ji pomoct.

Nechápu svoje chování, je to jen holka.

Ale co když není? Co když je jiná a jen se snaží zapadnout mezi ostatní?

Z mého přemýšlení mě vytrhlo otevírání dveří.

Kurva kluci.

Rychle jsem vstal a potichu za sebou zavřel dveře. Budu dělat, že nic, třeba si ničeho nevšimnou. Pozdravili jsme se a šli si sednout na gauč.

„Ty vole Liame, já tě jak naprostej kokot hledal po celý škole a ty sedíš na prdeli doma“ ozval se Louis.

„Udělalo se mi špatně“ odpověděl jsem mu tiše.

„Proč mluvíš, tak potichu. Snad tady nemáš snad nějakou děvku, která usnula ne?“ skoro zařval, ale tentokrát Harry. Hah kdyby věděl, že má vcelku pravdu.

Jen jsem se blbě zasmál.

„Můžeš mluvit tišeji?“

„Ty vole, ty tady doopravdy někoho máš?“ začal se smát na celé kolo Louis.

 Mám někdy chuť mu vrazit pěstí do jeho ksichtu.

„Ne, jen mě bolí hlava“ zalhal jsem, ale nejspíš to nepomohlo, protože Louis už stál ve dveřích do mého pokoje.

Teď jsem oficiálně v prdeli.

Jak jsem slíbila je tady další díl! Doufám, že v tomhle tempu vydržím a bude každý den nová část! A strašně moc děkuju za votes a komentáře!! :)