Láska K Tanci

8. Nemocnice

Probudila jsem se na nemocničním lůžku. Vedle mě seděl Dan a mě hlavu v rukách. ,,Dane" zachraptěla jsem a on se na mě podíval zerudlíma očima. ,,Baruško moje" smutně se na mě usmál. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se. ,,Víš, někdo vás vykradl a tys přišla v nesprávný čas domů. Tys přišla a on zrovna chtěl odejít, tak tě praštil do hlavy nějakou skleněnou flaškou. Sice toho neukradl moc ale mě šlo jenom o to abys byla v pořádku." podíval se na mě a mě to dojalo. ,,A co Molly? Je v pořádku?" vyhrkla jsem ze sebe abych se nerozbrečela. ,,No, že by byla úplně v pořádku se říct nedá. Má hodně ran." řekl mi smutně. Chtěla jsem ho políbit, ale jakmile jsem hnula s hlavou, tak mě strašně rozbolela hlava. Dan asi viděl, že se mi chce brečet, tak se ke mě nahnul a políbil. ,,Jdu říct doktorovi říct že si se už vzbudila. Jo?" zvedl se a odešel. Přemýšlela jsem nad tou krádeží a nad mým zraněním. Strašně mě ta hlava bolela. Au! Radši jsem zavřela oči. Slyšela jsem jak se otevřeli dveře. ,,Slečno?  Jste vzhůru?" zeptal se. ,,Jsem" odpověděla jsem mu pořád se zavřenými víčky. ,,Jak se cítíte?" ptal se dál doktor. ,,Příšerně mě bolí hlava. Kdy budu moct zase tancovat?" otevřela jsem oči a podívala se na něho. ,,Za 2 týdny" odpověděl mi a odešel. Zase jsem zavřela oči a po pár minutách usnula. Zdál se mi sen.
Běžela jsem po louce ruku v ruce s Danem. Smáli jsme se. Najednou jsem zjistila. Že vedle mě běží ještě velký huňatý pes. Byl to Bernský Salašnický pes. Ty já miluju. Zastavili jsme se a lehli si do trávy. Pozorovali jsme mraky a říkali si co nám připomínají. Salašnický pes ke mě přišel a začal mi olizovat tvář. Pak toho nechal a někam odběhl. Podívala jsem se na Dana, ale on tam nebyl. Viděla jsem jako stojí opodál. Koukal na mě. Nebyl to ale normální pohled. Zle se na mě koukal. Vše zčernalo a Dan začal jakoby brečet. Nebyli to ale slzy co Danovi teklo z očí. Byla to krev. Lekla jsem se ho on se rozešel směrem ke mě. ,,Dane! Dane!" brečela jsem. Chtěla jsem se od platit pryč, ale on mě chytl a vytáhl na nohy. Byl blízko, držel mě za ramena. ,,Ty! Kvůli tobě nejsem slavný! Kdybys nebyla ty, byl bych teď slavný!" Křičel na mě. ,,Dane! Dane! Já ne!" brečela jsem čím dál víc. Probudila jsem se s hrůzou. Vzala jsem si radši knížku a šla číst.