Psychopatický princ/ Pokračování příběhu V závan Sherlockovy dýmky

Psoholik se sbližuje s detektivem

Sherlock:
"To jste si mě musel s někým splést." Povím a chci odejít. Najednou mě, ale chytne ledová ruka za rameno. "Ty si mě doopravdy nepamatuješ? Jsem přece ten kluk, který měl toho bulteriéra, který tě pokousal na levém kotníku." Poví a čeká na reakci.

"Bassy, ke mně. Bassy!" Křičí mladí a běží za bulteriérem, který utíká ke mně. Doslova se vylekám. Krom Rudovouse, kterého jsem měli s Mycroft jako malý, nemám psy rád. Slintaji, běhají a pořád jenom jedí. Ještě jsem nenašel psa, který by jedl stejně jako já. "Bassy!" Zakřičí znovu a to je pes už u mě. Cení zuby a vrčí. "Běž!" Zakřičím a ukážu ať jde dál od mé osobnosti. Pes přiběhne ještě blíž a rychle mě kousne do kotníku. "Auu!" Zakřičím a zhroutím se na zem. "Vypadni, Bassy! Nechci tě vidět! Vypadni! Ty hnusné psisko." Zakřičí kluk a popadne psa za obojek. "Ježiši, promiň. Bassyho mám dva týdny a je trošku divoký. Promiň, mi to." Omlouvá se překotně kluk a zvedá mě ze země. Nejednou se se mnou zatočí země a já jaksi upadnu. 

"Bude mu dobře?" Ptá se nějaký hlas lékaře, který jen něco zamumlá. "Wiliame! Wiliame Sherlocku Scoote Holmesi." Probouzí mě. Když konečně po několika minutách otevřu oči, uvidím blonďatého kluka, jak se zhybá nade mnou. "Kdo jsi?" Zeptám se a snažím se zvednout na ramenech. "Viktor Trevot, chodím s tebou do stejného ročníku, Wiliame."

"Bassy." řeknu potichu a pohlédnu na teď už muže, který se široce usmívá. "Viktor Trevor." Vydechnu. "Wiliame." Radostně pronese a chlapsky mě poplácá po rameni.

"Sherlocku, takže, ten případ mám dát Verity?"Zeptá se Lestrád na, kterého jsem úplně zapomněl. Viktor na mě pohlédne a nejspíš nechápe, proč mi Lestrád říká Sherlocku a kdo je Verity. Kývnu jen hlavou a vyrazím ven. Napřed si zvednu límec a pak se teprve vydám odchytnout taxík.

"Baker street 221B." Poví taxikáři, který kývne. "Jo, tak ty bydlíš tak ve středu Wille?" Vpadne do taxíky Viktor a usměje se na mě. "Hmm." Zamručím a věnuj se mobilu. "Proč ti říkají Sherlock?" Ptá se pořád. "Proč se pořád ptáš?" Zeptám se nevrle. Viktor se zasměje a sundá si čepku a pročísne si vlasy v barvě slámy. "Neviděli jsem se přece tolik let a tolik se změnilo. A co děláš ty, Wille? Mám tě oslovovat Sherlocku?" Ptá se pořád a dychtivě očekává, co mu odpovím. "Konzultující detektiv. Oslovuj mě Sherlocku." Povím jednoduše a projíždím zprávy. John-nic, Mycroft-nic, Verity- nic.

"Tvůj přítel tě zanedbává." Poví potichu Viktor a koukne mi na mobil. "Nemám přítele." Poví a mobil zastrčím do kapsy. "To určitě." Zasměje se Viktor a začne kecat o všem co, se za ty roky stalo.

"Tak tady bydlíš? Krásné. Přesně v tvém stylu, Wi- Sherlocku." Pronese Viktor. Proč jde sakra pořád za mnou. Rozrazím dveře a vyběhnu schody. Krve by se ve mě nedořezali.

"Tenhle bloňďák s kérkou je tvůj přítel? Hustý." Na zemi sedí muž jen v kalhotách a v ruce leští lehkou pušku. "Zdravým, Viktor Trevor." Představí se muži na koberci a natáhne k němu ruku. Ten se rychle zvedne a začne na nás mířit. "Máš energického přítele, Sherlocku." Jásavě pronese Viktor a mrkne na muže s puškou.

"Verity? Je tu jeden člověk, který vypadá hodně podezřele a druhý je Sherlock. Co mám dělat?" Zakřičí do kuchyně. "Jak to myslíš, Sebby?" Odpoví ženský hlas. Viktor nechápavě hledí a muž s puškou, který se nejspíš jmenuje Sebastien, sklopil pušku.

"Náš přemilý detektiv se vrátil domů." Vyjde z kuchyně Verity a zašklebí se. "Tvůj přítel, byl lehce nepříjemný." odpovím a odložím kabát na stojan. Viktor udělá to stejné. Co si to dovoluje? "Přítel? No tak, zapoj dedukci Sherlocku." Zasměje se Verity. Podívám se znovu na muže, který drží v ruce zbraň a nebezpečně se kouká.

"Sebastien Moran, nájemný vrah, boty 36, nebaví se s otcem ani matkou, hledaný interpolem, skrýval se v Indii, protože tam jsou mírnější pravidla než v Evropě, nejoblíbenější zvíře je tygr, má rád kotlety a veganský styl života, který s ehodně rozporuje s jeho vášní pro maso." Pronesu a usadím se do křesla. Viktor se potichu představí Verity, která ho s úsměvem přivítá a nabídne židli. "Takže, Viktore, ty znáš detektiva jako študáka?" Zeptá se a oblízne lžíci medu. "Ano, Sherlock byl vždy trošku jiný. Pořád hraješ na housle?" Zeptá se mě znovu. Kývnu a začnu si číst noviny.

"Verity, můžu tu na chvilku zůstat?" Zeptá se Moran. "Ty tu ještě jsi?" Zeptám se a napiju se čaje. Fuj. Sladká břečka s nějakými semínky. "To je moje!" Zavrčí Moran a popadne hrnek s motivem Anglie. "Ty piješ matchu?" Zeptá se ze zájmem Viktor a sleduje Morana. Ten jen kývne a začne znovu leštit pušku. "To je skvělé, ne?" Zeptá se znovu Viktor. Proč se pořád snaží navázat konverzaci. "Dobrá je ještě s medem a citrónem. Jestli chce, udělám ti hrnek." Nabídne se Verity a odcupitá do kuchyně.

"A to je kdo?" Ptá se Viktor. No, já vlastně ani nevím. Žije tady hodně dlouho a má dost peněz, aby se přestěhovala, ale ona hnije v tomhle kotci, kde musí poslouchat paní Hudsnovou a mojí maličkost. "Výpomoc." Odpovím. Verity přiběhne a hodí po mě utěrku. "Jo, tak výpomoc. Nevděčníku!" Naštve se. Proč já jí tu vůbec trpím. jsou s ní jen problémy.

"Mami, máš už ty palačinky?" Zeptá se hlas rozespalého kluka v dlouhé košily a teplácích. "Tady jsou. Přesně jak je máš rád. Máme návštěvu, Jamesi." Poví Verity a ukáže na Viktora, který se opět nechápavě hledí. Dnes je pro jeho mozek extrémně náročný. "Zdravým." prohlásí a sedne si na zem a spokojeně jí palačinky. Viktor na něho hledí jako na svatý obrázek a nakonec vysouká ze sebe pozdrav.

"Sebbe, mluvil si o tom pobytu? Klidně tu můžeš zůstat, jak dlouho chceš. Bude to jako za starých časů." Poví vesele Verity a vrhne se na palačinky. "Díky." A z batohu vyndá síť, kladivo a skoby. Ty zatluče do zdi a síť s motivem tygří srsti zavěsí. To nestačí dva pošuci v domě, oni si přizvou ještě třetího.

"Sherocku, můžeme si promluvit?" Zeptá se potichu Viktor a rozhlédne se, jestli nás někdo neslyšel. Verity zase něco peče a Moran jí pomáhá. "Víc nahlas by jste mluvit nemohli, že." Prohlásí James a podivně se usměje. "Ale nebojte, vy hrdličky, nikomu to neřeknu, pod podmínkou, že mi koupíš taky takovou síť, jako má ten přivandrovalec Sebb." Zakření se a oblízne si cukr ze rtu. Vyděrač jeden. "Budiž." Kývnu hlavou. "Díky, Sherli i tobě Viky." A odejde s palačinkami do pokoje. Kluk jeden bláznivá.

"Potřebuj někde zůstat. Na pár dní. Když mi zemřel Urat..." a začne brečet. Mírně nadzvednu obočí a čekám co se bude dít. "Stalos e něco, Viktore?" Zeptá se rychle Verity. "Můj přítel dnes..." Přeskočí mu hlas a začne brečet. "To jsem taky zažila. To bude dobrý." Začne ho konejšivě hladit a nakonec ho obejme. "Je to těžké, ale mi ti pomůžeme. Že jo Sherlocku?" Významně se zeptá a naznačí ať řeknu ano. "Ano." Řeknu nakonec neochotně. "Tak dobrý. Pojď se s námi najíst." Poví Verity a utře si slzy.

"Počkat? Kde je Sebb?" Začne se rozhlížet. "Někam šel." Povím jednoduše a vrhnu se na sušenky. "Ježiš!" Zakřičí Verity, popadne kabát a nazuje boty.
-------
Opět tu máme po týdnu další dil. Co říkáte na Viktora? A jak si myslíte, že to vzal James? Za vote, komenzík budu moc ráda.
S láskou Anna💂😁