l i v e (PŘEPIS!)

•12•

Snad nikdy jsem se takhle intenzivně nesoustředila na koně. Samozřejmě byli součástí mého každodenního života už několik let, ale nikdy jsem nebyla na takovém soustředění, kdy by se někdo věnoval několik hodin denně jenom mně.

Jediná stinná stránka tohoto pobytu bylo brzké vstávání kvůli teplu, ve kterém se nedalo pomalu nic dělat.
I tak jsem ale vstala bez větších problémů a po snídani se vydala do stáje. Tam nebylo ještě tak rušno, protože všichni dojíždějící se většinou dostavili až kolem deváté a domácí takhle ze začátku prázdnin měli volnější režim.
Pozdravila jsem všechny tři koníky, kteří vyhlíželi z boxu stájníky, kteří právě rozdělovali seno. Usmála jsem se a došla si pro Gastonovi cajky. Ten při mém příchodu už spokojeně chroupal seno a při pohledu na mě si jen odfrknul a dál si hleděl svého.
Vyčistila jsem ho a nachystala na trénink. Moc mu to slušelo. Poprvé jsem tady v Německu vytáhla mojí novou červenou sadu, kterou jsem si nedávno koupila.
Vyšli jsme před stáj, kde jsem nasedla a šla krokovat.
Hodně jsem si oblíbila procházky po areálu, takže jsme vždycky před a po tréninku nechodili dokola na jízdárně, ale šli jsme se projít. Oba moji koně to navíc potřebovali, protože je nebavilo chodit jen tak v kroku tam a zpátky, takže se ploužili, což zase nebavilo mě.

Po zahřátí jsem zamířila na jednu z venkovních jízdáren, kde jsem začala klusat a cválat. Po chvilce přišla Monica a začala stavět jednoduché skoky do jednoho metru, které jsme si prvně skočili několikrát samostatně a poté je zkombinovali do několika krátkých, ale složitých kurzů. Monica je vždycky vymyslela tak, abychom zlepšovali naše slabiny, což v tomhle případě byly hlavně ostré zatáčky.

Největší problém dnes pro nás byla ale bedýnka, která se vraníkovi vůbec nelíbila, tak jí vyhýbal kdykoliv jsme na ní najeli.
Snažila jsem se s ním chvilku bojovat, ale Gaston si stejně nedal říct a já byla už celá vyčerpaná a navíc, nechtěla jsem ho tlačit do něčeho, co mu očividně není příjemný.
Nejsem sice toho názoru, že bych měla koni nechat vždycky volnou ruku, aby dělal jen to, co chce, ale zase nechci používat hrubou sílu ve větším měřítku, než je to nutné.
"Tak ho nech dneska být, zkusíme to zítra." mávla rukou Monica a začala sklízet skoky. Přikývla jsem a odešla z jízdárny vykrokovat do přírody.

Venku jsem se potkala s Hazel, která právě taky jela ven. Doklusala mě a bez jediného pozdravu spustila.
"Neuvěříš, co se dneska stalo!" rozhodila rukama, načež Francis trochu nadskočila, protože Hazel vesele zalomcovala i otěžemi.
"Poslouchám.."
"No prostě, znáš Willa z naší školy?" zeptala se a já se snažila to jméno přiřadit k obličeji. Po chvilce jsem zakroutila hlavou. Věděla jsem, že mi je to jméno povědomé, ale nemohla jsem si vzpomenout proč.
Hazel povzdechla. "Vyšší, má hnědý vlasy?." zkoušela mi ho popsat, ale já jsem na ní jen netušícně koukala.
"Chodí s Markem do třídy. Vlastně je to jeho nejlepší kamarád?" pokračovala a já jsem si ho najednou vybavila.
"Jó, už vím." zdvihla jsem ukazováček a vítězně se usmála. "To je ten, jak s ním každou středu chodí Mark na oběd, ne?" ujišťovala jsem se a Hazel jen se smíchem přikývla.
"Tohle je fakt děsivý." nepřestávala se smát a já do ní šťouchla.
Byla pravda, že se mi Mark už nějakou dobu líbil, ale nepřišlo mi nic divného na tom, že mám přehled, s kým a v kolik chodí každý den na oběd. Dobře, možná je to trochu ujetý.

"Každopádně," přerušila moje myšlenky Hazel a já nastražila uši. "Will mi napsal a pozval mě na párty, kterou bude doma pořádat. A řekl, ať někoho vezmu sebou, tak jsem myslela, že bychom mohly jít spolu."
"Já nevím.." pokrčila jsem rameny. Párty nebyly nic pro mě, obzvlášť ty, které pořádali cizí kluci.
"Bude tam určitě i Mark." mrkla na mě Hazel a já to v čase dvou sekund přehodnotila a přikývla.
"Fajn."
"Super! Akorát je to hned v den našeho příjezdu, ale to se nějak zvládne. Ježiši, já se tak těším!" mávla znova rukama, ale tentokrát se Francis nenechala rozhodit. Já jsem se jen usmála a vydala se zpátky ke stáji.

•

Hned po Gastonovi jsem si vzala Bonittu, která dnes měla plno energie, které jsme využily na jízdárně.
Monica nám oproti předešlému tréninku stavěla o dost vyšší skoky, což kobyla stejně přešla jako devadesátku. Byla neuvěřitelná. Neměla jsem s ní skoro žádnou práci, takže jsem se víc mohla soustředit na sebe. To mi dost pomáhalo, protože jsem tak pilovala sed hlavně nad skokem, abych tam nevypadala jako brambora a musím uznat, že jsem se i za tu jednu hodinu zlepšila a už jsem nějak nahoře vypadala.

Po tréninku jsem Bonču šla osprchovat, protože už pomalu začalo pražit sluníčko, což se spolu s povedeným tréninkem rovnalo zpocenému koni.
U mytí jsem začala víc přemýšlet o nadcházející párty a začala být lehce nervózní. Co tam sakra budu dělat?