Od dětství spolu (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

První slůvko

Pohled Adély:

Koukala sem do zdi a čekala co mi řekne doktorka. Nikdy sem nebyla víc nervozní. Možná párkrát ale tohle to snadno přebije. 

Flashback:

,,Nebrečte. Když to půjde pryč je velká možnost, že nemocná nebude" řekne doktorka ubrečené mamce. Jen sedím klidně smířená s tím, že třeba za rok umřu. ,,Kdy sis to rozškrábla?" zeptá se doktorka a já se na ni podívám. ,,Před týdnem. Dělala sem blbosti" dodám a ona se na mně smutně podívá. ,,Paní slibuji, že vše bude v pořádku" řekne mamce a zvedne se. Pobídne mně mě ke dveřím a já vejdu. ,,Triko dolů" pronese a já si ho sundám. S naprostým klidem si lehnu na lehátko a čekám co se bude dít. Jo takhle skončím. ,,Rakovina kůže naprosto zvládnutelná. pokud se zachytí v čas. Nic se neboj. Teď ti to odstřelím a uvidíme jak je to pokročilí" řekne a něco mi přiloží ke krku. Štípne to ale hned je to v pohodě. Triko si oblíknu a jdu zase za mamkou. Sednu si vedle ní a dojde doktorka. ,,Mám dobrou i špatnou zprávu. Znamínko je v pořádku ale je možnost rakoviny pokud si s tím ještě něco udělá" dodá a mamka se zase rozbrečí. 

,,Tak co?" zeptá se Vadim a na mně to dolehne. Rozbrečím se a on se mnou. ,,Nebreč. Rakovinu zatím nemám ale pokud si s tím něco udělám bude asi po mně" řeknu a utřu mu slzy.

Endflashback:

Úplně sem na něj zapomněla. Znamínko na krku. Já ale nechci umřít. ,,Paní Tkačenková" zavolá do čekárny doktorka a já vejdu. Sednu si a čekám. ,,Jak se vám to stalo?" zeptá se a já se zamyslím. ,,Hrála sem si se synem a on mně asi nějak škrábl. Já vůbec nevím a potom mně to začalo bolet" dodám a ona se opře do židle. ,,Neodkládejte to. Řekněte mi to na rovinu ať vím co mně čeká" řeknu po chvilce ticha a ona se opře o lokty. ,,Rakovinu nemáte ale ihned musíte na vyšetření abychom vám ho odstranili. Měla ste velké štěstí. Pár milimetrů a byla by jste nemocná" dodá a mně se uleví. 

Pohled Vadima:

Byl sem naštvaná. Jak na sebe tak i na Váďu. Anetka se doplazila až ke mně a zatahal mně za nohavici. Zvedl sem ji a posadil k sobě na klín. Koukl sem na ni. Modré oči po mně ale je to celá Adélka. Vlásky hnědé jako čokoláda a ten nejhezčí smích. Prskla na mně a zasmála se. Otevřeli se vchodové dveře a v nich stála Adélka. Anetku sem položil na koberec a šel k ní. ,,Jestli umíráš umřu taky. Nezvládnu to bez tebe"  pošeptám jí v obětí a ona se na mně koukne. ,,Neboj. Sem zdravá ale musím s tím na operaci" řekne a já ji znova obejmu. Takový obrovský balvan mi spadl ze srdce. ,,Miluju tě" řeknu a ona se zasměje. ,,Já tebe taky" odpoví a dá mi pusu. 

Svalil sme ji na postel a ona se na mně usmála. Zase pláč. ,,Neee" zakňučel sem a ona se zvedla. Odešla a vrátila se i s Anetkou. ,,Řekni dobrou noc taťkovi" řekne a podrnká s ní. ,,Táta" řekne Anetka a Adéla skoro odejde. Když si uvědomí co se stalo vyjekne. ,,Vadime. První slůvko!" křikne a utře si slzy. Popotáhnu a vezmu si ji. Poslední dobou sem celkem cíťa. Obejmu Adélku a dá pusu Anetce. Jdu s ní do obýváku a vezmu si mobil. ,,A kdo je nejlepší?" zeptám se a ona se usměje. ,,Táta" odpoví a já stopnu nahrávání. Pošlu to pár lidem a jdu s ní do pokojíčku. 

Pohled Adély:

Vše sem si pečlivě zapisovala. Jak u Vádi tak i u Anetky. Celkem unavená sem šla ještě k Váďovi do pokojíčku. Hrál si s legem a něco si říkal. ,,Tak dobrou mistře" pronesu a on si hned lehne do postele. ,,Maminko je ti dobře?" zeptá se a já pokývu. ,,Naprosto. jen pár dní nebudu doma" odpovím a on se zaraženě podívá. Nakonec se usměje a zavře oči. Dám mu pusu a z pokoje výjdu. Zavřu dveře a stejně tak vedle Vadim. Usměje se na mně a vezme mně do náruče. Zasměju se a on mně nese do ložnice.

Probudila sem se v obětí Vadima. Nechápu jak děcka můžou být tak hodné. Vadim mi dal z ničeho nic pusu a já se na něj usmála. Do pokoje vlítl Váďa. Poučení z minulého incidentu. Vždy si brát alespoň triko. Skočil na Vadima a svalil se mezi nás. ,,Pohádky!" křikl a Vadim ho vzal. Zapl mu televizi a vrátil se za mnou. Objal mně a dal mi pusu do vlasů. ,,Kočko?" zeptá se a já se na něj podívám. ,,Ano bobku?" zeptám se a on se na mně nechápavě podívá. ,,Co takhle si dneska vyjít je my dva? Děcka dáme k rodičům a pojedeme na chvilku někam mimo" řekne a já se na něj usměju.

Pohled Vadima:

,,Hlavně nezlobte a poslouchej babičku a dědu" řeknu Váďovi a on kývne. Obejme mně a dá mi pusu. ,,Tatínku. Dávej pozor na maminku jo?" zeptá se a já se zasměju. ,,Jasně šéfe" odpovím a položím ho na zem. ,,Zlatíčko. Mám tě ráda" řekne Adéla Anetce a obejme ji. Udělá na ni obličej a ona se začne smát. Anetku předá mojí mamce a naposledy ji pohladí. ,,Nemějte strach. Vychovali sme i Vadima. Tihle dva nebudou problém" řekne taťka a já jen kývnu. Adélka jim zamává a nasedne do auta. Konečně jedeme někam jen my dva. Usměju se na ni a ona mi úsměv oplatí.

Tak to je pro dnešek vše. Omlouvám se za včerejší neaktivitu. Měla sem moc práce s hlídáním dětí mojí tety a nečekaně mi nadali pokoj. Tak se zatím mějte...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW : Sorry za chyby