Ráno jsem se nasnídala.Po snídani jsem vyšla nahoru do pokoje a vzala jsem fotku.Šla jsem zpátky do kuchyně a položila fotku na stůl.Řekla jsem mamce a taťkovi aby šli do kuchyně.Když přišli tak jsem ukázala na fotku a řekla ,,kdo to je". Rodiče chvíli mlčeli, ale pak z nich vypadlo ,,to je je tvoje pravá mamka".Já na ně chvíli koukala jak vyvoraná myš.A pak jsem ze sebe vykoktala ,,a a ppr pro proč jst jste mmmi ttto ne neřekli ddr dříve"? ,,Protože jsme čekali až na to budeš mít věk abys to pochopila" řekla mamka. ,,Aha" řekla jsem.Rodiče se na sebe chvíli koukali a pak řekli ,,nevěděli jsem že to vezmeš tak klidně, ale kde jsi vzala tu fotku"?Já jsem odvětila na půdě.,,Co jsi tam dělala"? řekl Taťka.
Nemohla jsem spát tak jsem tam prostě šla.,,No dobrá" řekla mamka. Ale už tam nechoď" řekl taťka.Odvětila jsem ,,dobře" a odešla jsem i z fotkou nahoru do pokoje.Celý den mi to vrtalo hlavou.Večer při večeři mi rodiče řekli něco dalšího o mé pravé rodině.Řekli mi třeba, že jsem k ním přišla asi v půl roce a taky mi řekli jednu která mi změnila můj život.Ta věc byla to, že jsem UPÍREM.Byla jsem z toho docela vyděšená, ale smířila jsem se s tím.A rozhodla jsem se, že začnu pátrat po svých pravých rodičích.
Ahoj doufám, že se vám líbila 2. Kapitola.Budu ráda za jaký koliv komentář.
ČTEŠ
Být upírem
RandomNormální holka jménem Verča najde na půdě fotku. Bude se ptát rodičů kdo to je na fotce. Rodiče jí nakonec řeknou, že je upír.Verča bude pátrat po svých rodičích. Nakonec je najde a odejde spátky k rodině.
