Běh sice nebyl jeho nejsilnější stránkou, ale i tak na tom byl o dost líp než jeho nejlepší kamarád Stiles. Když šlo o sport, ani jeden z nich nebyl nijak extra dobrý, ale Scottovi šel lakros přece jen víc než Stilesovi.
Asi před měsícem si řekl, že aspoň třikrát týdne bude chodit běhat, a snažil se to dodržovat.
Právě teď k večeru probíhal zpocený teenager městem ke svému domu. Probíhal skoro prázdnými ulicemi, když najednou uslyšel za sebou nějaké zvuky. Znělo to jako kroky běžce, ale když se ohlédl, nikdo tam nebyl.
Venku se stmívalo a nikde nikdo, a tak to ve Scottovi budilo trochu zvláštní paranoidní pocit, že je sledován. Snažil se tomu ale nedávat moc pozornosti a soustředil se na běh. Ale když ty zvuky slyšel znovu, znova se ohlédl a znova tam nikdo nebyl, trochu se vyděsil. Běžel s hlavou otočenou dozadu a jak běžel, ani si nevšiml rohu domu a člověka, který zpoza rohu vyšel a narazil přímo do toho člověka.
Když vzhlédl, zjistil, že tím člověkem je vysoký kluk se světle hnědými vlasy, v černém kabátu a šedé šále. Vypadal trochu rozmrzele. A Scotta napadlo, že mu může být tak podobně jako jemu samotnému, i když se na něj musel koukat s hlavou mírně zakloněnou.
,,Promiň.." omlouval se rychle Scott.
,,No..to je v pohodě. Nic se nestalo." odkývl mladík, zachumlal se do kabátu a prošel kolem Scotta, jako by tam ani nebyl. Vypadalo to, že nechce navazovat sociální kontakty, a Scotta zajímalo, jestli chodí k nim na školu, protože ten kluk se mu zalíbil. A to bylo poprvé, co ho viděl. Možná, že to byla náhoda, možná ne, ale možná kdyby Scott věděl, jak to skončí, už tehdy by toho litoval.
Další týden o tom klukovi nikde neslyšel, ani ho nezahlédl, ani neregistroval žádné nové žáky na škole, což by mohl být ten kluk. Přesně za 2. týdny, když už byl smířený s tím, že ho nikdy znovu nepotká, se na něj 'usmálo štěstí'.
Přesně stejný den v týdnu a stejný čas, si šel Scott zaběhat a on tam byl. Kousek dál na lavičce v parku seděl ve svém černém kabátu a opět s pro něj typickou šálou.
Scott běžel přímo kolem něj, když uslyšel hlas. Jeho hlas.
,,Stejný den, stejný čas, stejná trasa...Není to trochu stereotypní?"
Scott zastavil a otočil se.
,,Ty mě sleduješ?" zeptal se udiveně Scott.
,,Já? Ne. Jen si sem každé úterý chodím sednout a psát poezii." řekl neznámý hlubokým a krásným hlasem.
,,Je tma a ty s sebou nemáš nic kam bys psal." upozornil Scott.
,,I to se občas stane." pokrčil kluk rameny. ,,A mimochodem, jmenuju se Isaac."
,,Já jsem Scott." představil se hnědovlasý a čekal co bude.
,,Takže Scotte, mám pro tebe jednu radu. Buď opatrnější. Nemáš totiž ani tušení, co všechno může způsobit tvé jméno prozrazené špatné osobě."
Na tohle Scott jen nechápavě krčil obočí.
,,No, hodina poezie skončila." začal se zvedat Isaac, ,,Měj se McCalle." dodal ještě při odchodu a zanechal tak Scotta na místě s otevřenou pusou a spoustou nezodpovězených otázek.
* * * * * *
Další dny začal toho kluka potkávat častěji a častěji. Občas se s ním dali i do řeči, a občas ten kluk i vynechal obvyklé sarkastické a mírně nadřazené poznámky. Scott pomalu začínal poznávat jeho druhou stranu, ale Isaac pro něj nikdy nepřestal být tajemným a záhadným stvořením. Bylo tu toho tolik, co Scottovi neříkal, ale Scott si vystačil i s tím málem, které mu Isaac poskytoval. Ano, ptal se, a Isaac odpovídal. Ale jakmile začalo jít o Isaacovo soukromí, Isaac buď otázku přešel, neodpověděl, nebo se naštval a odešel. To se stávalo často, a Scott z toho byl čím dál tím víc zmatený. Na jednu stranu ho mátly city, které k tomu neznámému choval, a zároveň ho mátlo chování jeho vyvoleného.
Jednou si šel opět Scott zaběhat, s nadějí, že tam Isaaca opět potká, a nemýlil se. Isaac ale tentokrát stál uprostřed cesty, jako by tam na něj celou dobu čekal. Byl jen v mikině a kapuci měl staženou do čela a jeho obličej nebyl moc vidět, ani pod světly lamp. Jak se na Isaaca zadíval, zdálo se mu, že jeho oči žlutě zaplanuly. Co to mělo být? Nejspíš odraz lampy, snažil se Scott uvažovat logicky, což pochytil od svého nejlepšího kamaráda Stilese.
Vydal se k Isaacovi, vědom si toho, že ten se ještě ani nepohnul. Oči už mu nesvítily. Muselo se mu to zdát.
,,Isaacu?" zeptal se opatrně Scott, protože ho trochu děsilo, jak tam tak Isaac stojí bez hnutí.
Ten nejdřív jen upíral pohled do země a pak beze slova vykročil. Komunikace nebyla jeho nejoblíbenější způsob vyjadřování. A možná to bylo i dobře, protože takhle prostě vyšel ke Scottovi, zadíval se mu do očí a pak položil ruku na jeho tvář a přiblížil jejich rty k sobě.
Scottovi se to v tu chvíli zdálo jako nejlepší chvíle jeho života. Nikdy se nelíbal s nikým, kdo by v tom byl lepší než právě Isaac. Vlastně Isaac byl jeho první kluk, který to cítil stejně, a Scott se bál, že se zamiloval do někoho, jako je on. Do někoho, u koho pochyboval, že ho vůbec někdy pustí dál do svého života. Ale pak se stalo něco, co Scott nepředpokládal.
Když se jejich rty rozpojily, a Isaac si byl jistý, že udělal správnou věc, řekl: „Dneska to bude jiný. Dneska nebudeme mrznout tady venku. Dneska bych tě chtěl vzít ke mě domů. "
Scott se skoro zadávil udivením. „C-cože?"
,,Slyšel jsi. Tak pojď." vybídl ho Isaac a vykročil. Tak se rozplynuly všechny Scottovy naděje na to, že by se mohli držet za ruce, jak by si přál, Ale už si zvykal, že tohle není normální vztah. V tom měl sakra pravdu.
Isaacův byt se nacházel v skoro opuštěné části města, kde by Scott čekal jen staré samotáře, lidi bez domova a feťácký ráj.
Byt jeho přítele ale nebyl tak špatný. Nacházel se v posledním patře staršího domu a vevnitř to bylo dobře, a skromně zařízeno.
Scott by čekal, že si třeba pustí film nebo tak něco, nějakou tu předehru, ale Isaac Scotta zavedl rovnou do ložnice, kde se ho zmocnil chtíč a prostě začal Scotta líbat, dravě a intenzivněji než předtím. Efektivněji. Isaac možná nebyl na detaily a romantiku, ale v tomhle byl dobrý. Oba si to užívali. Brzo skončilo jejich oblečení neznámo kde, jak ho ze sebe strhávali, a oni sami spadli bez oblečení na postel, kde začala ta část, při které byste se cítili sakra trapně, kdyby ji dávali v televizi a vy byste na ní koukali s rodiči. Oba dva jako by byli nenasytní a chtěli víc. Doteky jim brzo byly málo, a všichni víme jak to pokračovalo. Scott si své poprvé často představoval, ale nikdy netušil, že to bude tak skvělé a taky bolestivé. Ale stálo to za to.
Pak když oba leželi v posteli, tělo na tělu, kůže na kůži, Isaac se pojednou opět vztyčil nad Scottovo tělo a přejížděl mu po rukou a hrudníku ústy. Pak se přenesl k jeho krku a zašeptal: ,,Nikdo mi tě nevezme," předtím, než vytáhl z nočního stolku ostrý nůž a přeřízl Scottovi tepnu. Chvíli ještě zadržoval stříkající krev do vlastních úst, a brzo se v ní topil, a Scottův život se vytrácel. Byl mrtvý.
Isaac se obkročmo posadil na mrtvé tělo, a najednou přišla prudká bolest hlavy, kdy jakoby najednou viděl, co udělal. On Scotta miloval tak moc, že ho to stálo smrt. S myšlenkou, že budou navždy spolu, sáhl znova po noži.
Přeřízl si i vlastní tepnu a než jeho mrtvé tělo spadlo na Scotta a jeho přičiněním oba umřeli, usmíval se.
