Bennett

Lázně

Elijah se vrací zpátky do města. V budově, kde pracuje se hned převlékne do pracovního. A přátelsky pronese ke své kolegini. "Byla byste tak hodná a udělala mi kafe?" Ví, že ho neodmítne, jedna z mála lidí, které ovlivnil. Od ní se dozvídá, že ho zde před hodinou někdo hledal. "A kdo?" Zajímá se, zatímco míchá kávu, kterou mu přinesla. Nějak si totiž nevzpomíná, že by se zatím o své přítomnosti zde, někomu zmiňoval. Jistý Klaus, zní odpověď. "Cože?" Vyjekne překvapeně a hrnek hned odstaví. To je snad zlý sen. "Poslyšte, až s ním zase budete mluvit, tak mu řekněte, že nemám o žádné setkání zájem." Odvětí podrážděně. Ta nechápe jeho změnu nálady. Většinou je k ostatním docela milý.

Stihne sotva jednoho klienta, když se ve dveřích objeví bratr...

"Elijaho, bratře," usměje se na něj Klaus a lehce nakloní hlavu do strany. Přejde o několik kroků blíže a založí si ruce za zády. "Nač ten znepokojený výraz? Myslel jsem, že mě po tak dlouhé době uvidíš rád.." ušklíbne se, přejde k jednomu z křesel a posadí se do něj. Elijah dobře věděl, co by se mu stalo, kdyby neutekl. Postihl by ho stejný osud jako jejich bratra Kola. "Vskutku, tvé fantazii se meze nekladou. Měl bys vyvěsit všude plakáty jako lákadlo. Upír masér."

"Co tu chceš?" Zeptá se ho Elijah odměřeně a přejde úplně na protější stranu místnosti. Už jen být s ním v jedné místnosti je více, než dokáže snést. "Doufal jsem, že jsme si to při posledním setkání náležitě vyříkali a teď, kdybys byl tak hodný, řekl si důvod své návštěvy a zase šel. Nemám čas, ani náladu na zbytečné rozhovory, na to mám moc práce. A budu ti velmi vdečný za to, pokud nebudeš všude roztrubovat, co jsem. Taky se ti to nezamlouvá, když o tom někdo mluví. To víš, když chceš zapadnout mezi lidi, tak jsou holt potřeba jisté oběti. Pokud je to vše,...támhle jsou dveře." Ukáže k východu a založí si ruce v bok. Rozhodně si netroufne se k němu potom všem, co se stalo, obracet zády.

"Chtěl jsem tě vidět. To nemůžu, po takové době?" zeptá se Klaus klidným hlasem. "Chybíš Rebekah. A dokonce i Kolovi, který si teď odpykává roky v rakvi.." poznamená pobaveně, když se rozhlíží po místnosti, ve které se oba nachází. "Rozhodl jsem se, že tady v Mystic Falls na nějakou dobu zůstanu. Zaslechl jsem něco o dvojnici, která se zde nachází..." natáhne a zvědavě se na něj podívá. Samozřejmě myslí Elenu. Netuší však, že je ve městě i Katerina Petrova. "Bratře. Jsem tu sotva několik minut a už mě vyhazuješ.. To od tebe není hezké," poběduje si a zvedne se z křesla. "A co jsi čekal? Uvítací slavobránu? Zničil jsi mi život! Kvůli tobě jsem o vše přišel! Co tedy ještě chceš?!" Prskne Elijah naštvaně. "A já ti mám být za to snad vděčný?" Zakroutí nevěřícně hlavou. "Můžeš vyřídit sestře, že mi chybí, pokud s ní budeš mluvit. Co ti Kol provedl? Neuklidil ti boty?" Ušklíbne se nad jeho slovy o rakvi. Pravdou bylo, že kdyby tenkrát neutekl, skončil by tam taky. Klaus není osobou, která by odpouštěla. Právě proto ho jeho přítomnost tak znepokojuje. "Dvojnice jsou vzácné, že? A ještě takové, které vyhovují tvé hybridní farmě...Takže už jsi skončil? Pokud ano, rád bych se vrátil ke svým zákazníkům. Na rozdíl od jisté osoby..." Při těch slovech ho znechuceně sjede pohledem. "...nemůžu prokecat celý den." Neví proč má pokaždé, když bratra náhodou vidí, takovou stěží ovladatelnou pořebu do něčeho praštit. 

"Ale no tak, Elijaho! Nebyl jsi vždy ten, který se snažil za každou cenu znovu spojit naši rodinu?" nadzvedne Klaus obočí. "Nemyslím si, že jsem to byl já, kdo ti život zničil," poznamená k tomu, když se ocitne kousek od něj. "Ne.. to je dlouhý příběh," odvětí ohledně Kola s úšklebkem. "To určitě ano," usměje se. "Proto si tuhle příležitost nenechám ujít. Nemůžu si dovolit ztrátu další dvojnice.. Snad bude tahle milejší, než byla Katerina," pronese se šibalským úculem. "Samozřejmě.. Stále zaneprázdněný," zvlní rty a pootočí se směrem ke dveřím. "Ale.. kdybys toužil po návštěvě.. nebo vidět naši sestřičku.. Víš, kde nás najdeš," řekne ještě nakonec, než se z místnosti vydá pryč.

Elijah je rád, když bratr konečně odchází. Na jeho slova už nikterak nereaguje. Jinak by totiž po něm musel něco hodit. Samozřejmě, že ví, že na Katerine nikdy nezapomněl. "Takže v Mystic Fallls žije dvojnice ano?" Uvědomí si v tu chvíli, Klausova slova. To by vysvětlovalo ty pohledy pár lidí v baru, kteří s Katarine prohlíželi, jako by ji znali. Klaus je v Mystic Falls a za těhle podmínek hned tak neodejde (škoda). Možná by neškodilo zjistit o dotyčné více. Ale teď musí vyřešit jiné problémy. Jak utajit Katerininu přítomnost před bratrem a také...opatřit si novou servírku, která nebude ke Klausovi tak ochotná. "Byla byste tak hodná a zastavila se po práci u mě? Musíme spolu něco probrat." Ke své smůle ho neodmítne a podle toho taky skončí...Rebeku by sice viděl rád, ale bratrovi už nikdy nemůže věřit.