Mladá dívka jménem Robi které je 14 let se objeví na jí neznámém místě kvůli strozkotání její lodi, na které jede od své tety zase zpět domů. Ale postupem času začíná zjišťovat že to není tak špatné. Hlavně kvůli danému stvoření o kterém si myslela...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Loď se pohupovala ve větru a Robi se dělalo trochu špatně. Kymácela se po palubě i když nevěděla kam se vlastně kymácí. Sem tam vrazila do nějakého námořníka a ten jí pak výrazně upozornil ať už se to nikdy neopakuje. Robi se už kolikrát plavila po moři ale mořské nemoci se stále nezbavila. Rozhodla se že zaleze dolů do kajuty za svým strýcem kterého tetička( od které cestovala zpět domů ) poslala jako doprovod aby Robi necestovala sama. Robi sice svého strýce moc v lásce neměla ale i on Robi rád neměl. Spíš ji doslova nesnášel, proto byl strašně otrávený z toho že musí jet též. Od jejího narození téměř za všechny její úrazy mohl on. Nebylo jich sice tolik protože její matka si jí hlídala jako oko v hlavě, ale i tak.
Když se celá zelená dobelhala do podpalubí, strýček Pablo polehával na kanapi a četl noviny. ,, Je všechno v pořádku?" zeptala se rozpačitě Robi. ,, Proč by jako nemělo? Nezdá se ti snad něco na tom že ležím?" odbyl jí otráveně Pablo. Robi už se ani neozývala, protože se nechtěla opět se strýčkem zbytečně hádat ale v duchu si odpověděla: Jenom že jsi vždycky totálně rozzuřený nebo neklidný a jen tak nervózně přešlapuješ, a dnes jsi úplně vyrovnaný a klidný.
,, Jen jsem rád protože se plavba daří a v dohledu není žádná bouře ani ledovec." ozval se najednou strýc. Robi se pohodlně usadila do křesla a začala si pročítat strany ve své knize o bájných mýtech. Její oblíbenou částí byla kapitola o Jednorožcích. Milovala jednorožce a strašně si přála nějakého potkat a projet se na jeho divokém nespoutaném hřbetu. Aby její vlasy vlály ve větru stejně jako jeho kouzelná hustá hříva. I když věděla že je to vlastně nemožné, protože jednorožci už dávno vyhynuly. Když najednou se začala loď pořádně kymácet ze strany stranu až se začalo křeslo ve kterém seděla Robi přejíždět z kouta do kouta, z rohu do rohu kajuty. Strýc vyběhl na palubu a tam se vlny převalovali přes palubu a stožáry se kývali tam a zpátky. Zkrátka hotová pohroma. Strýc běžel hned za hlavním námořníkem a už po cestě se ho ptal co se děje. Jeho odpověď byla jasná a stručná: ,, Blíží se bouře pane! "
