Další den ráno, když jsem přišla do školy jsem si všimla, že Molly nesedí vedle Jasona. Jediné volné místo bylo u mě v lavici, takže teď sedí se mnou.
Dojdu ke svému místo a mlčky si vyndám sešity.
„Nevadí ti, že tady sedím?" nadzvedne obočí Molly a já dál mlčím. Nakonec se rozhodnu něco říct.
„A tobě?" otočím se na ni, když se usadím vedle ní a propaluji ji pohledem.
Molly pohled odvrátí a neodpoví mi.
Zbytek dne je mezi námi ticho.
ČTEŠ
Like the Moon ✓
Short StoryJsem nejvíc naivní člověk na světě, a právě proto jsem taková, jaká jsem. On je jako Měsíc, část něj je pořád skrytá. A i když jsem ho tehdy znala, teď už o něm nevím vůbec nic. A jestli jo, pak jsou to všechno lži. .short story.
