FlowerFell vypráví o dívce Frisk, stejně jako v UnderTale.
Akorát tady je jiný příběh.
Frisk postihne kletba nebo magie, a pokaždé když ve hře zemře, vyroste ji na těle jedna zlatá květina. A to že v UnderFell umíráte se stává dost často. V její ces...
Už je to pár týdnů co Frisk opustila podzemí a ukončila svůj život darováním své duše ve prospěch monster. Těch pár uplynulých týdnů monstra slavila zničení bariéry, Sans byl na každé oslavě kvůli své oblíbenosti jako hlavní host, ale vždy byl jen v koutě a s nikým se od Frisčiny smrti nebavil. Do celého podzemí přišla i zima, blížily se Vánoce. Když se Sansovi podařilo vyhnout se všem oslavám, na které byl pozván, mohl být konečně doma osamotě a přemýšlet, co bude dál. V tu zacinkaly klíče u dveří, jeho "milý" bratr se vrátil domů. Sans byl stále v pyžamu a akorát na to co přišel Papyrus, Sans vyšel z pokoje. Pokaždé když přijde mladší, ale přesto vyšší bratr, nastane hned doma hádka kvůli úklidu a Sansově lenosti.
"Ty jsi tu neuklidil! Líná kosti, nic neumíš a nezvládneš, hlavně že se válíš na pohovce!"
Okřikl Papyrus Sanse. Sans jen pokývl rameny a nenechal se vyvodit z míry. Papyrusovi ruply nervy a popadl bratra za triko tak, aby nemohl už jít pryč a zastavil ho přesně na místě.
"P-Prostě... mě nech jít, ano? Uklidím to zítra."
Sans jen podrážděně zabručel na bratra a snažil si vysvobodit triko z Papyrusova stisku. To se mu však nepovedlo.
"To si říkal včera, předevčírem, a před dalším měsícem! Jak dlouho to chceš odkládat?! Svůj volný a drahý čas trávíš na té nové zahradě se zlatými květinami, a nevěnuješ se povinnostem!"
Papyrus nasadil vražedný pohled na menšího sourozence. Sans vymanil triko z Papyrusovi ruky a pokusil se hned odejít z hádky pryč srabáckým ústupem potlačování mladšího bratra. V jeho očích plné temnoty se zaleskly menší kapky slz, vypadal s psychickým stavem zase na dně a tak nechal bratra vyhrát v hádce. Sans šel znova na zahradu, každý den tam odklízel sníh, aby i v zimě mohli krásné zlaté květy růst, pokaždé když viděl květiny, vzpomněl si na nejlepší chvíle svého života, poprvé za svůj bezcenný život cítil lásku a naději co mu dávalo smysl dále žít. Frisčin hrob co byl původně na začátku u Ruin, přemístil do Snowdinu a nechal pro ni postavit velkou zahradu. Vždy, když odklidil sníh, zalil květiny okolo, a sedl si naproti Frisčině hrobu v tureckém sedu, a vždy tam seděl, jak kdyby čekal na zázrak. Nikdy nezapomene, jak se mu Frisk rozpadla v náruči na tucty zlatých květin. Věděl, že i když je bariéra zničená, pořád sem může spadnout dítě, ale nikdy už nebude takové, jako kdysi Frisk. Frisk byla odhodlaná, silná a velmi milá dívka, která měla za osud zemřít. Sans strávil vždy na zahradě půl dne, a zbytek dne spí. Celá denní rutina a každý den stejná. Sans se vrátil znova do bytu, když v tu tam byly všichni jeho známí. Alphys , Undyne, Muffet, Grillby, i Papyrus, všichni. Vypadalo to, že dnes padla oslava na Papyruse, Sans si jen bezcenně sedl k menšímu baru co měli doma, a popíjel obyčejný džus který hned okořenil hořčicí. Věděl že jestli tu je celé podzemí u něj v baráku, ho nemusí zajímat, tak proč ne se podmanit bezedné a dlouhé noci s hlasitou hudbou a rámusu. Sans si vzal pití s sebou do pokoje, a vyhlížel z okna kde měl výhled na zahradu. Opřený o menší vystouplý rám jen popíjel a přemýšlel. Na zahradě byl dost silný vítr, poletovaly tam lístky zlatých květů, najednou zahlédl přes okno jak všechny květiny začínají zářit ve světle. Sanse to nabudilo k tomu, aby hned běžel zkontrolovat zahradu. Otevřel dveře k zahradě kde ve víru létaly zlaté lístky, pomalu se vítr uklidňoval, a z již klidně padajících lístků šla vidět menší silueta nebo postava, co stojí na zlatých květech s pugetem květin v ruce a věnečkem na hlavě. Sansovi zase v jeho temných oči byly vidět menší slzy co jiskřily ještě z oslňujícího světla. Sans se za postavou rozběhl, čím víc se k postavě přibližoval, se zbarvovala. Dívka s květinami se na Sanse otočila a na to ji akorát dostihl a objal. Byla to Frisk. Již neměla na tváři květiny, vypadala šťastně a znova šel vidět její krásný a milý úsměv. Sans Frisk pevně stiskl a šlo slyšet jak za jejími zády brečí jak malé dítě ale přesto se směje. Frisk ho též objala. Nevysvětlitelná magie, co Frisk postihla, zajistila velkou ztrátu milujícímu monstru, které chtělo najít milou a dobrosrdečnou osobu.
,,Ťuk, ťuk..."
Začal znova Sans.
,,Kdo je tam?"
Usmála se Frisk a pokračovala.
,,Miluji Tě"
Odpověděl Sans jistým hlasem.
,, "Miluji Tě" kdo?"
Nechápavým hlasem se ptala Frisk.
"Miluji Tě, drahoušku."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
