Mavy Animal

13. kapitola

Pohled Káji

To co jsem viděl jsem opravdu nečekal. Před vstupem do Martinova pokoje stál nějaký doktor, který byl celí červený od vzteku, bouchal a kopal na dveře. Řval něco ve smyslu: já tě zabuju, nebo až ty dveře vykopnu, tak budeš hned mrvtej. Hned jsem tam běžel při tom zakřičel „MARTINE!!!", doběhl jsem k tomu doktorovi a jednu mu vrazil, až se skácel k zemi.
Vzal jsem ho za tričko a křičel mu do obličeje „ Co jsi mu udělal!! ". Asi byl pořad mimo s té rány a tak neodpovídal. Dal jsem mu facku a šel zkusit otevřít dveře. Zamčeno.
„Neboj se, dojdu pro klíč a dostanu tě odsud" řekl jsem mu a vydal se hledat vedení nemocnice.

Pohled Martina

Spadl na zem, snad to nebyl Kája, ale když jsem ho slyšel, jak řve na toho doktora, tak jsem si oddychl

„Neboj se, dojdu pro klíč a dostanu tě odsud " řekl a potom jsem slyšel kroky, jej odchází. Sakra sakra, co teď budu dělat, nedokážu se proměnit zpátky.
Chodil jsem sem a tam po pokoji a snažil se vymyslet co budu dělat. Zase jsem uslyšel kroky, ale těch lidí bylo víc. Dveře se odemkly, ale jelikož tam ještě byly postele, tak se sem lidi nemohli dostat. Když byli dveře skoro otevřené, tak jsem skočil do koupelny a tam se zamkl. Teď jsem teprve v háji, je tady víc lidí a to jsem chtěl pravdu říct jen Kájovy, ten by to snad pochopil.

Pohled Káji

Konečně jsem našel vedení, řekl jsem co se stalo a oni mi dali klíč a poslali se mnou tři chlapi, jeden měl vzít toho doktora a odvést ho na policejní stanici a ti dva mi měli pomoct s Martinem, kdyby byl zraněný, nebo tak něco.
Došli jsme k dveřím a odemkl je, chtěl jsem je otevřít, ale nešli otevřít. Chlapi co šli se mnou ty dveře vyrazili a vtrhli do místnosti. Slyšel jsem prasknutí dveří a otočení klíčem. V pokoji nebyl, takže asi byl v koupelně. Poslal jsem ty chlapi pryč a zaklepal na dveře

„Máťo, to jsem já, prosím oteři ty dveře " neodpovídal, doufám že se mu nic není.

„Prosím odpověz, bojím se o tebe "

Pořad nic, zkusil jsem dveře otevřít tím klíčem, co byl od pokoje, ale klíč nepasoval do klíčové dírky. Sjel jsem po dveřích na zem a začali mi téct slzy. Strašně se o něj bojím.

Pohled Martina

Když začal brečet, tak jsem to nevydržel a zakňučel. Začal jsem se pomalu proměňovat na člověka.

„K..Kájo " řekl jsem zlomeným hlasem.

„Martine, ty jsi v pořádku, strašně jsem se o tebe bál, proč jsi mi neodpovídal ", no a teď nevím co mám říct. Ne Martine, teď už mu nemůžeš lhát musíš mu říct pravdu, ale pomalu. Vyšel jsem z koupelny a Kája mi hned padl kolem krku.
„Strašně jsem se bál" zašeptal mi do ucha a mě přejel po zádech mráz.

„Proč jsi mi neodpovídal? "

Nadechl jsem se a začal povídat.

Konec, doufám že se vám kapitola líbila. Můžete zanechat hvězdičku nebo comm.
A uvidíme se ve středu u další kapitoly. Zatím Čauko.
*Crazy*