Pink Dreams

26.

Mikey
'Že by konec?!
Ještě to není ani půl roku, co světu ukázala kapela One Direction nováčky, kteří vypadali dosti nadějně. Ale poslední měsíc jsem nezaznamenali na jejich sociálních sítích žádné změny a aktivitu.'

'Rozpad nové kapely?'

'Pomalý růst, ale rychlý spád.

Hovoříme o začínající kapela 5 Seconds of Summer. Baskytarista je už více než měsíc v péči odborných lékařů. Víme co s ním je? Víme, jaký to má dopad na jejich slávu? Budou pokračovat ve třech?'

Samé články. Každý den. Buď v novinách, nebo na internetu. Ano. Calum je už měsíc v péči lékařů. V ten den, kdy jsem začal chodit s Jessie a Calum zůstal u Ashe s vysokými horečkami, tak se to s ním vezlo. Nechtěl jíst, nepil, nechodil. Byl pořád zavřený u Ashe v pokoji. Jeho rodiče za ním byli jen jednou.Pak se uzdravil, ale pořád jedl strašně málo. Na kapelu kašlal, byl hodně vyhublý. A pak jsem slyšel od kluků, že mu začali spát fanoušci nepěkné zprávy, které narážely na jeho orientaci. Ve škole ho prý začali šikanovat. Calum, jakožto hodně citlivý kluk, to nezvládal a začal si ubližovat. Nakonec skončil v rukou psychologů, kteří ho hned předali do léčby psychiatrům. Teď je v léčebně. Z nikým nemluví. Zprvu odmítal jíst, ale od doby, kdy nám povolili návštěvy, tak začal jíst. S námi toho sice moc nenamluví, ale občas nějaké to slovo řekne.

Momentálně sedím v autě a jedu za ním. Jsem u něho skoro pořád. Naštěstí to Jessie nevadí. Tedy doufám. A i kdyby, tak teď je pro mně přednější on, než ona. Poslední dobou se nějak hádáme, ale myslím, že to bude tím stresem.
"Dobrý den, pane Clifforde. Vezměte si kartičku a zapište se." Nechápu, proč mi to pořád říkají. Vím, že je to jejich povinnost, ale vidí, že jsem tady pořád. Jen se na ni usměji, kartičku si připnu na tričko, podepíšu návštěvní knihu a jdu za ním. Sedí na svém obvyklém místě. U piána. "Ahoj Cali." Přisednu si vedle něho. Jen na mě koukne, pousměje se, a pokračuje v hledění na piáno. "Sám?" zachraptí. Jde vidět, že nemluví z nikým jiným, než s námi. "Jsem tady sám. Kluci jsou ve škole. Mně uvolnil otec." Opět se na mě koukl. "Otec." Z jednoho slova toho moc nevyčtu. "Jo. Říkám mu už otec. Poslední dobou spolu nějak vycházíme, ale více si rozumí s Jess, než se mnou." To je pravda. A nelíbí se mi to. "Pane Clifforde? Mohu s vámi mluvit? Osamotě?" Koukl na Caluma. "Omluv mě, za chvíli přijdu." Calum otevřel piáno a začal hrát. "Děje se něco?" Popošli jsem stranou. "Neměl bych to říkat vám, ale jeho rodičům, jenže ti se o něho nezajímají a vy tři jste jediní, kdo tady za ním chodí, takže to řeknu Vám. Pan Hood se od poslední kontroly rapidně zlepšil. Pomalu začíná komunikovat s personálem. Jí a přibírá, což je dobře, ale jeho tělo je pořád slabé. Mám pro Vás návrh, ale pod jednou podmínkou." Odmlčel se a já přikývl, aby pokračoval. "Pustíme ho na týden domů, ale musíte se o něho starat. Nesmí moc chodit, proto Vám dáme vozím. Samozřejmě na něm nebude připoutány 24 hodin denně. To ani náhodou. Dvakrát ho přijde někdo od nás zkontrolovat, když bude všechno v pořádku, odvezeme ho ještě na týden do nemocnice, kde mu udělají kompletní vyšetření. Vašim dalším úkolem bude, aby se rozmluvil a byl zase soběstačný." Konečně dobrá zpráva. "S kluky bydlíme v jedné vile, takže s námi bude pořád. Kdy byste ho tak pustili?" Podíval se do papírů. "Vidím to tak, že si ho tady necháme ještě do víkendu a v neděli si pro něho přijeďte." S těmito slovy odešel. "Calume!" Doslova jsem běžel za ním. Přestal hrát a koukal se na mě. "V neděli jedeš na týden domů. Pokud bude všechno v pořádku a ty budeš jíst a více mluvit, tak pak tě dají do normální nemocnice na vyšetření a pak už budeš pořád doma a můžeme pokračovat s kapelou." Vychrlil jsme na něho. Jeho zorničky se rozšířily. "Děkuji." Zašeptal a objal mě. Po dlouhé době. "Nepůjdeme ven? Je tam hezky." Zeptal jsem se ho. "Jo." Vydechl. Zašel jsem za sestrou, která mi dala vozíček. "Ne. Sám." Záporně jsem kýval hlavou. "Jsi hodně slabý. vždyť jsi skoro měsíc nejedl. Hezky půjdeš na tento vozíček, nebo tě tady necháme." Začal jsem vyhrožovat. Jeho koutky se jemně zvedly do úsměvu. Konečně. Přešel jsem k němu a pomohl jsme mu dojít na vozíček. Výtahem jsem sjeli až do přízemí a pak ven. Calu měl u sebe deku, kterou jsem rozložil na trávu a pomohl mu si sednout. Rozhlídl se okolo sebe a pořádně se nadechl. "Dal bych s cigaretu." Zažertoval. "Panáček se nám rozmluvil?" Uchechtl jsme se. "Já nikdy nepřestal z mluvením. Jen se mi nechtělo odpovídat na to, co vidím na obrázků, kde byla jen vylitá tuž. Bože. To je to stejné, jako bych vylil kečup na zem a ptal bych se ti, co vidíš." Chyběl mi jeho hlas. "Nic bych ti neřekl, jelikož bych ten kečup buď slízal, nebo bych tě zabil za to, že hodláš vylít něco, jako je kečup." olízl jsem si rty nad představou párku v rohlíku s kečupem. "A jak to jde tobě s Jessie?" Vyjeveně jsem na něho zíral. "Neříkej, že tě to zajímá." Jen přikývl. "Fajn. Do posledních pár týdnu dobře. Ale teď? Hádáme se a nějak moc dobře si rozumí s mým otcem. Nevím. Mám z toho divný pocit." Protočil jsem očima. "Ale co u tebe? je tady nějaký klouček, o kterého by jsi stál?" Zeptal jsem se a drkl jsem do něho. "Jako jeden by tu byl, ale má holku." vrátil mi to. "Hele a co ten tvůj pečovatel? Ten by stál za hřích, ne?" Fuj. "Ten? Vždyť je mu tak osmdesát. Přísahám bohu, kdybych s ním něco měl, tak bych už nikdy nečůral, jelikož bych se nedokázal podívat na toho dole." Smysl pro humor mu zůstal. Tak to potěš koště. "Nechybělo ti to? Povídat si z někým?" Nedalo mi to. "Občas." Pokrčil rameny. "A co doma?" Chtěl bych se ho zeptal na to, zda by chtěl pak pokračovat s kapelou, ale nebudu na něho tlačit. "Doma? Nic nového. Všichni stejní. Jen jsme teď dost populární. A to jen díky tobě. Píšou se o nás články." Tohle jsem možná neměl říkat. "Ví někdo o tom proč tu jsem?" zakroutil jsem hlavou. "Víme to jen my a dáváme si velký pozor, aby to nevěděl i někdo jiný." Jen se usmál. 

                                                                     "Pánové? Návštěvy jsou u konce."    

___________________________________
Nooo. Měla jsem to naplánované jinak, ale nevadí. Jinka jak víte, tak jsme se trochu posunuli v měsíci. Upřímně? Nevím jaký je měsíc, ale dejme tomu, že budou brzy prázdniny. Ale to ještě uvidíme :D

Trochu vám napovím, že v dalších kapitolách bude zmínka o Mikovým otci a o tom, co si myslí o jejich "vztahu" s Jessie. Však uvidíte :))

Vote a koment potěší :))

-Míši ♥