Jsi doma. Škola konečně skončila. Tvá malá sestřička k tobě přibíhá, v ruce drží medvídka. Toho medvídka od tebe dostala k jejím šestým narozeninám. Usmívá se na tebe. Chytá tě za ruku a někam tě táhne. Nevěnuješ jí moc pozornost, jen se necháš vést. Znovu se utápíš ve svých chmurných myšlenkách. Už zase pořádně nevíš proč. Ocitáš se na zahradě. Tvá sestřička tě táhne k houpačkám. Začínáš konečně vnímat, co říká. Mluví něco o svých kamarádkách ze školky. Pak se tě zeptá: "Co si myslíš, Nathane, že bych s ní měla dělat? Pořád se se mnou nechce usmířit." Neodpovídáš. "Už zase jsi mimo!" křičí na tebe tvá malá sestřička. "Nikdy mě neposloucháš!" vzlykne a rozeběhne se k domu. Sám víš, že bys za ní měl jít a omluvit se jí, ale neuděláš to. Jen tam tak stojíš, posloucháš hluk města a zase přemýšlíš o nedůležitých věcech.