[With you...2] *STEREK*

[Chapter 31] - Trap

Upozornění: Děj se teď ještě stále odehrává před jedním týdnem !!!:)

Z pohledu Dannyho

Přijíždíme na místo, kde jsme nechali Stilese. Když si v hlavě opakuji neustále to hrozné slovo "nechali", cítím se hůř. Teď to tak konečně vidím, vidím to co jsme mu udělali a zavinili my. Jenže důvod proč odešel s protivníkem mi stále nedochází. Proč by tohle někdo dobrovolně dělal. Muselo se mu něco stát nebo tak něco. To je jediné řešení, které si dokážu představit. Vyskočím z auta a ostatní mě následují. Vrhám se tam jako nic. První co mě udeří do očí jsou rozervané dveře. Přiložím prsty na vyryté drápy a oklepu se. Allison si klekne vedle mě a slabě se usměje. ,,Nech to na mě." no jistě, je to její specialita, lovit. Souhlasně přikývnu. Dobrý nápad. 

Zopakuje stejné gesto po mně a chvíli nic neříká. Stoupne si a následně jde do úkrytu kde prohledává každý kousek místnosti. Braeden jí pomáhá, zatímco my ostatní se díváme na to, co zjistí. ,,Strhla se tu malá rvačka, ale nic podstatného, říkal si přece Parrishi, že v autě se nic nedělo že?" Parrish přikývne. ,,Rozhodně nic. Stiles si byl tak sebejistý, měl to přímo ve tváři." 

,,Nejsou tu stopy o kterých bych mohla něco říct."

,,Tak se přesuneme na místo nehody." odpoví Braeden a vychází ven. ,,Fajn." řekne Allison.

Po chvilce pak tedy přijíždíme na místo té nehody. ,,Tady se to stalo."

,,Jo, toho rozbitého auta se nedá nevšimnou věř mi." zašklebí se Corey a Parrish dělá, že ho neslyší. Allison se zase pouští do stopování. A tentokrát je na ní znát, že něco zjistila. ,,Potom co se vybourali zůstali chvíli v bezvědomí. Potom když se probrali nebyli nijak zranění. Odešli po svých. Tam tím směrem." Allison ukáže prstem do lesa. ,,Můžeme je vystopovat až tam kam šli." 

,,Můžeme? Jistě, ale tohle se zdá podezřelé. Myslím, že by nebyl žádný náš protivník tak stupidní, aby za sebou nezametl stopy. Nebude to jednoduché."

,,Tak to zkusme alespoň po místo, kde stopy končí." navrhnu. ,,Jo Danny, zkusit to můžeme." souhlasí Liam.  

Allison nevypadá příliš nadšeně, ale nemá na vybranou, přehlasovali jsme ji. Následujeme ji do lesa. Cesta se ubírá celkem pomalu a začíná se stmívat. Naštěstí sebou máme naše baterky. Přitahuji si bundu blíž k sobě, protože začíná být chladno a když se nadechnu ucítím Ethanovu vůni, která se na mé bundě drží už tak měsíc. Vždycky když se bojím, přitáhnu si ji k sobě a cítím se šťastnější, ale ten strach není, že bych ho měl snad já, je to strach o něho, v téhle práci to ani jinak nejde. Strach o Ethana je skoro na denním pořádku, věc na kterou si člověk musí zvyknout, tedy když mluvím za sebe, protože moc lidí ve smečce nemáme. Bál sem se ze samého začátku, že mě do smečky nikdo nepřijme. Ethan se o mně až příliš bál a nechtěl mi to dovolit, ale po nekonečných hádkách to nakonec svolil. Ani jeden se hádat nechtěl a já nehodlal ustoupit, takže ustoupil on a byla to moudrá volba. Nad těmi vzpomínkami se musím hloupě pousmát. Nikdy by mě nenapadlo, že budu randit s vlkodlakem a budu součástí nadpřirozené smečky. Na Ethanovi se mi líbí to jak je silný, jaký o mně má strach a jak mě miluje víc než jakákoliv jiná osoba, kterou jsem ve svém životě poznal. Žádný člověk mě tolik nemiloval jako tohle "zvíře". 

Po dlouhém dni chození celou noc a celé ráno jsme už všichni unavení a nejhorší na tom je, že nemáme vodu ani jídlo. Přecházíme do druhého lesa naproti malé cestičce a Allison se zarazí. Já jdu však dál jako by to nebyla samozřejmost. ,,Stůj!" sykne Allison. ,,Proč?" 

A pak to zahlédnu i já. Lesem se hýří mlha, která je však spíš jako bílý obrovský obláček kouře. Během chvíle není v lese vidět ani na krok. ,,Ztratíme se tam." zašeptá Kira. ,,Pořád máme stopy, které nás můžou zavést ještě dál. To je jen tak necháme být kvůli mlze?" Braeden se zdá být naštvaná.

,,Tohle...nepřijde mi to jako ledajaká mlha. Myslím, že s tímhle by si věděla rady Lydie." odpoví Malia. ,,Souhlasím s Braeden, tohle nás nemůže zastavit. Ne teď." řeknu na oplátku zase já. ,,Danny nemáme jídlo ani vodu." 

,,Sem se nikdo jen tak nezatoulá. Je to pořádný kus se sem dostat a když se podíváte na cestičku zjistíte, že sem nikdo nevstoupil jen tak už hodně dlouho. V tom lese je něco špatného, podle mě jsme to našli." Allison si skousne ret. 

,,No, já to ale zkusím." odpovím a ignoruji hlasy ostatních. Braeden jde také a za ní i Parrish. Jen co se dostávám do lesa, nejdříve je klid a nic se neděje. Co by se taky mělo stát, všichni jsou paranoidní. Jenže pak mi dojde, že byla chyba si tohle myslet, všechno má svůj háček. V krku ucítím prudké sucho a bolest takovou, že dopadám na všechny čtyři. Už se chystám křičet, když zahlédnu ruce, které se mi omotají okolo mých úst a další okolo pasu. Někdo mě nejspíš vytáhl ven. Vidím jen věci, obličeje, ale sluch i zrak mě klame. Nedokážu ani křičet, mám halucinace a svíjím se v hrozné bolesti. Oči se mi zavírají a něco mi říká, že tohle je můj konec.

31. kapitola z pohledu Dannyho :33 xxxDomSprayberryMlov.