Homecoming

3. Kapitola

„Tati." Hlesla jsem nejistě a pořád jsem netušila, jak zareaguje. Nešlo poznat vůbec nic. Dívali jsme se jeden druhému do očí a on najednou vstal. Odložil svou skelničku s pitím a udělal krok směrem ke mně. Byla jsem posraná až za ušima. Jediné co mi znělo v hlavě, byla jeho poslední slova, která mi tehdy řekl. Pro nás si mrtvá. Už nepatříš do naší rodiny.

„Pane bože Maddie, si to opravdu ty?" Pronesl tiše a já jsem najednou viděla radost v jeho obličeji. Jakoby mi ze srdce spadl celý kamenolom. Objal mě a mačkal k sobě snad ještě těsněji než Sebastian, který tam stál se založenýma rukama na prsou a na tváři mu hrál vítězoslavný úsměv. Mrknul na mě pohledem typu „já ti to říkál" a nalil si pití.

„Ty ...vyrostla si, strašně moc. Vždyť z tebe je už dospělá žena. Jak dlouho už to je?"

„Třináct let." Hlesla jsem a snažila se potlačit slzy, které se mi draly z očí.

„Ale co tady vlastně děláš?" Řekl najednou a zamračil se na Sebastiána.

„Potřebujeme pomoct a to jak kolem ní začali čmuchat, se mi nelíbilo. Tak jsem si řekl, že by bylo fajn, kdyby se ukázala a my byli zase kompletní rodina."

„Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi zpátky." Znovu mě objal a já jsem se chtěla nadechnout, abych mu řekla zbytek story, jenže Sebastián se na mě zamračil a naznačil mi ať mlčím. Nesouhlasila jsem s tím, ale znala jsem pravidla. Tohle jsem si měla uvědomit dřív, než jsem se do toho pustila. Znovu odejít tak lehké nebude.

„Málem bych zapomněl. Pánové. Má dcera Maddison. Tohle je Mark White. Pamatuješ si ho ještě?" Zaměřila jsem svou pozornost na staršího muže, který měl stejně jako můj otec šedé vlasy, ale jeho tvář nebyla tak sympatická. Ještě aby jo. Jako hlava celé téhle mafie musel vypadat přísně.

„Pane White, těší mě." Natáhla jsem k němu ruku a on se s úsměvem postavil.

„Mě také mladá dámo. Naposled jsem tě viděl, když si v deseti mlátila Sebastiána panenkou po hlavě a říkala jsi mi strýček Mrak." Smál se a to bylo dobré znamení. Já se smála taky. Vzpomněla jsem si, proč jsme mu tak říkali. Neustále vypadal jako bubák.

S ostatními jsem se seznámila taky. Nikoho z nich už jsme neznala. Byli to jejich nejužší spolupracovníci a vypadali mladší než otec a jeho přítel. Přítel a šéf zároveň. Co jsem si pamatovala, otec, vlastně celá naše rodina pro něj pracovala. On řídil celou mafii a my jsme byli jeho krytí. Otec byl jeden z nejlepších právníků a tak jim kryl zadek. A teď to podle všeho převzal Bastien.

„Navíc jsem taky zapomněl zmínit, že Maddie je skvělá doktorka. To se nám může hodit." Dodal Bastien a otec se rozzářil ještě víc.

„Takže si to dokázala? Stala ses lékařkou. Maminka by na tebe byla hrdá." Něžně jsem ho chytla za ruku a stiskla ji. Byl to důkaz toho, že mu rozumím. Otec nikdy nebyl ten typ, co dokázal nějak otevřeně projevovat city, takže už to co mi řekl, bylo na něj nezvykle emotivní.

Povídali jsme si tam všichni celou věčnost. Byla jsem ráda, že se moc nevyptávali na mé soukromí, protože jsem nemínila sdělovat nic, co nepotřebovali vědět. A Sebastián mi dost pomáhal.

„Je už pozdě, rozloučím se, ale zítra s vámi počítám na oběd. A s tebou taky Maddison. Má žena i chlapci tě určitě taky rádi uvidí." Líbnul mě na tvář Mark White a rozloučil se s ostatními, kteří ho brzy následovali.

„ Už bych taky měla jít. Dneska toho bylo hodně pro všechny." Chtěla jsem se zvednout k odchodu, ale otec mi to nedovolil.

„Přece nebudeš bydlet v nějakém hotelu, když už si konečně doma. Ještě teď někoho pošlu pro tvé věci a zůstaneš tady. A o tom se nebudu dohadovat."