Eileen Druella Black

Večeře

...

Zaparkovala jsem v garáži a vzbudila Aidana, který po cestě usnul.

"Jsme tady. Pojď, kluci tvojí přítomnost uvítají."

"Kluci?"

Vyjela jsem do obýváku a Aidan hleděl na ten vnitřek.

"Steve, Bucky, jsem doma a vedu návštěvu" křikla jsem. "Zavolej je, Francisi."

"Jak si přejete, slečno" odpověděl robotický hlas a návštěva se dost lekla.

"Jaká to je návštěva?" zeptal se hnědovlasý klouček s modrýma očima a ihned za ním se v zorném poli nás obou objevil i Steve, jež měl narozdíl od Buckyho vlasy černé, ale oči měli oba stejné barvy.

"To mě ani nepozravíte?" zeptala jsem se uraženě.

"Jaká byla, mami, cesta?" zeptal se Steve a Aiden vykulil oči.

"M...mami? To...to jsou tvoje děti?"

"Jo. Kluci, to je Aidan Turner, bude tu několik nocí přespávat, takže doufám, že z vás nedostane infarkt."

"Spolehni se," odpověděli oba kluci.

"Aidane, tohle je Bucky a tohle je Steve."

"Těší nás," řekli šťastně a podali si s ním ruce.

"Kde je Sirius?" zeptala jsem se.

"Spí."

"Kdo je Sirius?" zeptal se Aiden.

"Gepard. Neboj, je strašně přítulný," uklidnila jsem ho.

"Připravili jsme večeři," ozvali se kluci najednou.

"A co je na jídelníčku?"

"To je překvapení, sedněte si ke stolu a mi to přineseme," křikl oba dva a rychlostí blesku běželi do kuchyně.

"Pojď," řekla jsem a za ruku ho táhla ke stolu.

"Neřekla si mi, že máš dva syny."

"Jsi první, komu jsem je ukázala."

"Opravdu?"

"Jo. Kvůli mé práci jsem si postavila tenhle dům na umělém ostrově. Kdyby mi někdo vyhrožoval, že je zabije, nepřežila bych to. Proto chci, aby byli v bezpečí. Neví o nich ani moje rodina."

"Jsou milí."

"Těší je tvá přítomnost. Potřebují mužskou ruku."

"Jejich otec jim to nedopřeje?"

"Jejich otec je mrtvý. Zemřel dřív, než se narodili."

"Aha...to je mi líto. Co se mu stalo?"

"Spadl v horách do propasti, když jsme spolu plnili jednu misi, která musela být ukončena."

"Viděla jsi ho umírat?"

"Víc než to, držela jsem ho za ruku a měla v plánu ho přitáhnout k sobě, jenže vlak vjel do tunelu a on spadl do propasti i s mojí pravou rukou."

"Nevypadáš, že by ti chyběla."

"Znáš Ironmana?"

"Myslíš toho miliardáře Tonyho Starka? Jo, proč?"

"Z vibrania mi vyrobil tohle," řekla jsem a sundala si rukavici, který odhalila mé kovové konečky prstů.

"Za chvíli to bude" křikl Steve šťastně a zase odběhl za svým bratrem.