Chloe and Marauders

XII.

"Vstáváme pánové, vstáváme!" křičela jsem a pobíhala po pobertovském pokoji. Roztahovala jsem závěsy, aby mohli paprsky proniknout k jednotlivým postelím.

"Fuj, tady je smrad! Měli by jste si vyvětrat" řekla jsem s šibalským úsměvem a přešla k oknu a otevřela ho. To samý jsem zopakovala u dalších dvou oken, takže dovnitř proudil 'krásný' ledový vzduch.

"Dyvoir, polib si-" nedokončil spící Sirius, protože jsem ho umlčela proudem ledové vody z mé hůlky.

"ÁÁÁÁÁÁÁ" zaječel, když měl naprosto mokrou postel. Vysušila jsem ho a nechala tři minuty odležet (to zní jako nějakej recept. Jak správně připravit Siriuska! Exkluzivní specialitka :D)

Mezitím se probral Remus, ale dělala jsem jako, že jsem si toho nevšimla. Nemohla jsem se na něj dívat. Vždy mi v hlavě naběhne představa jak on a Charlotte... radši nic.

Něco se pohnulo v Jamesově posteli a mě to vytrhlo z dumání a na tváři se mi zase usadil šibalský výraz.

"Silencio" zašeptala jsem a namířila si hůkou na krk.

"Jamesi Pottere, okamžitě vylez z té postele nebo nebudou žádné lekce!" zařvala jsem Jamesovi do ucha. Ten nadskočil a vyděšeně se rozhlédl kolem. Potom jsme se oba rozesmáli.

"Stlum si hlas" připoměl mi James a já si hůlkou ztlumila hlas.

"Jde se na Siriuse!"

Zalezla jsem k němu do postele a natiskla se k němu. Pak jsem mu svůdně zašeptala.

"Siriusku, včera to bylo úžasné, miluju tě a už se tě nikdy nevzdám. A neberu prášky, takže možná budeme mít miminko" zavrněla jsem mu do ucha a on vylétl z postele a když zjistil, že to jsem já, začal se ke mě přibližovat. Skočil po mě a začal mě lechtat. A já jsem extrémně lechtivá!

"Už doost" kvílela jsem mezi slzami smíchu.

Zatlačila jsem mu do ramen svou odrážečskou silou a on se překulil na záda. Flirtovně jsem mu sedla na klín. Jela jsem prstem po jeho odhalené hrudi a těsně nad jeho boxerkami jsem zastavila. Podívala jsem se na něho a on měl trochu skelný pohled a trochu jsem cítila jak se něco podemnou zvětšuje. Fuj! Siriusi! Ty prase!

Využila jsem jeho 'znevýhodnění' a začala ho lechtat na břichu. Tam, kde je nejlechtivější. Nakonec nás od sebe museli odtrhnout, protože by jsme se ulechtali k smrti.

"Proč si nás vlastně budila tak brzo?" zeptal se s úsměvem Remus. Pohlédla jsem na něj, ale hned zase pohledem ucuknula.

Odkašlala jsem si a začala hlasem profesorky.

"Milý Poberové! Už dlouho jsme nic neprovedli! A to se musí napravit. Představuji vám náš návratový vtípek" zazubila jsem se na ně a oni všichni nadšeně pokývali hlavou.

___________________________

"To bylo super!" vydal ze sebe Sirius, když jsme dokončili náš vtípek.

"Jojo" přikývl mu mezi salvami smíchu James. Holt Filch s zelenou kšticí prostě stál za to!

"Mám hlad, jdeme na snídani?"

"Běžte se Siriusem napřed, Jamesi, potřebuju se na něco zeptat Chloe" usmál se na ně Remus a já se na něj zmateně otočila.

"Co potřebuješ?" snažila jsme se znít mile, ale nevím jak to bylo slyšet doopravdy.

"Co se stalo? Vyhýbáš se mi. Nejsme už tak velcí přátelé jako dřív..." sklopil oči k zemi.

"Všechno je v pohodě, vážně" usmála jsem se, na důkaz, že je vše OK. Moje oči však říkali něco jiného. Otočila jsem se na odchod.

Chytl mě za ruku a přitáhl si mě k sobě. Zrychlil se mi dech.

Přibližoval se ke mě. Byla jsem jako ve snu. Už chybělo pár centimetrů... když, se odtrhl. Pustil mě, omluvil se a zmizel.

Stála jsem tam jako tvrdé Y. Taková šance políbit kluka snů a já ji nevyužila. Nebrečela jsem. Jen jsem cítila bolest okolo srdce. Jsem citlivka. Musím se obrnit. Slíbila jsem si, že tento měsíc nebudu brečet ani se utápět v smutku.

To jsem však netušila, co se ještě v blízkém budoucnu stane...