Astria

6. Kapitola

,,Poběž" zakřičím na Zoe, která se za mnou potácí jako stará babka.
,,Vždyť už jdu" řekne a přitom se rychle nadechne a zase vydechne.
Vyběhneme do druhého patra.
Z podlahy seberu tyč s úchytem nakonci a chytnu háček na stropě. Zatáhnu za něj. Najednou se sundají schody na půdu.
,,Pojď" řeknu potichu Zoe a mávnu rukou.
Vyběhneme na půdu a já rozsviť světlo.
,,Támhle ta krabice je po mamce.
,,Podíváme se tam"
,, Dobře"řekne Zoe a pokrčí rameny.
Vysypu krabici na zem a najednou najdu deník který jsem ještě nikdy neviděla. Otevřu ho.
Máminy písmo.
,,To je mámin deník" vyhrknu zděšeně, ale zároveň nadšeně.
,,Cože?" Řekne Zoe a rozběhne se ke mně.
Otevřu ho a začnu číst: Neměla jsem to dělat. Byla to hloupost. Neskutečná hloupost. Takhle jsem to nechtěla. Zítra odjíždím zpět do školy.
Začne mi divoce bušit srdce.
Rychle nalistuju úplný začátek deníku. Začnu číst:
                                                    16.7.

Milí deníčku, dnes jsem potkala toho úplně nejúžasnější kluka na světě. Jmenuje se Ryan. Narazili jsme na sebe v obchodě tady u nás. Pracuje tam. Omylem do mě vrazil a já málem spadla. Chytil mě. Myslela jsme že jsem v pohádce. Celým tělem mi projížděla elektřina. Nejdřív mi řekl: ,,pardon, neviděl jsem vás."
Pak jsme si začali povídat, mluvili jsme spolu nejmíň tři čtvrtě hodiny. Celou dobu mě držel za ruku. Chci ji poznat. Zítra jdu za ním. Myslím že je to ten pravý.
  
Bože můj, dýchej, dýchej je to v pohodě. Je to v pohodě všechno je v pořádku. Nic neobvyklího, jenom ti tvoje máma 15 let tajila to že si píše deník, to že měla s tátou problém. Jinak všechno úplně v normálu.
Zhluboka dýchám jak kdybych se nemohla pořádně nadechnout.
,,Zoe?"
,,Ano."
,,Máma mi nikdy neřekla že měla s tátou problém" říkám a celou dobu se koukám jinam.
Snaží si všechno TOHLE srovnat v hlavě, ale nejde to. Celým tělem mi přejíždí divný pocit. Něco jako strach. Něco jako zvědavost.
,,Astri,nemuselo to být o tvým tátovi."
,,A o kom jiným?" Říkám a mezitím zavíráme deník a koukám se na vrchní stranu deníku. Je pojmenovaný:ON
,,On"
,,Co?" Zeptá se Zou.
Ukážu ji hlavní stranu deníku.
,,Vidíš?"
,,Vidím." Odvětí mi Zoe a hluboce se nadechne.
Chvíli tam jen tak sedíme a koukáme někam do zdi. Já s deníkem v ruce, který je celý horký a už vlhký od toho jak jsem se zapotila. Snažím si to všechno srovnat v hlavě. Máma měla s tátou nějaký konflikt, ale jaký? Chci to vědět. Vezmu deník, zvednu se a jdu ke schodům.
,,Jdeme" zavelím a Zoe cupitá rychle za mnou.
Když dojdeme ke mě do pokoje což je starý mámin pokoj. Sednu na postel a deník stále držím v ruce.
,,Máma nejdřív píše že je táta ten nejskvělejší kluk na světě. Pak, ale najednou je všechno špatně?"
,,Můžu si to taky přečíst?" Zeptá se Zoe a já ji deník opatrně podám.
,,Čti" řeknu a Zou se rychle podívá na první stránku.
Mezitím co Zoe čte já jdu k oknu a koukám se ven. Vážně nevím co cítím.
,,Pání." Řekne Zoe a já se rychle otočím.
Byla jsem zamýšlená asi dost dlouho.
,,Co?" Řeknu a běžím k Zoe.
,,Tvoje máma byla z táty pěkně nadšená."
,, To jo. Myslíš že on z ní taky?"