Silné pouto | FF MENT ✔

Kapitola 13 - Nevěříš?

Pohled Lenky

Dneska jdu za Tomášem, doufám, že mi uvěří a půjde se mnou.
Jsem přede dveřmi a váhám jestli zaklepat. Musím to udělat. Honza to tak chce.. *KLEP...KLEP..* Nakonec jsem se odhodlala.... Otevřel a obejmul mě se smutným výrazem. Od TÉ doby jsme se neviděli.

Pohled Toma

*KLEP...KLEP* Kdo to může být. Otevřel jsem dveře a nestačil se divit. Lenku jsem neviděl od té chvíle co...
Objal jsem ji, měla takový zvláštní výraz. "Co se děje Ell?" sklopila hlavu.
"Ehm...půjdeš se mnou..." "Kam?" zvedl jsem jí hlavu a podíval se jí do očí a čekal, že vyčtu víc. Znovu mě objala. "....Na hřbitov." Cože? Byl jsem tam jednou. Na jeho pohřbu.... Nedokázal jsem to. "No dobře" řekl jsem. Opět mě objala. Doufám, že se tam nerozbrečím, nechci, aby byla smutnější než je. Pokud to ještě vůbec jde. Mám ji rád, Honza byl můj nejlepší kamarád, nechci aby byla smutná.

"M.." zmlkla. "Co se děje?" zeptal jsem se. "Ale nic.."
"Povídej..." naléhal jsem.
"No dobře, ale nebudeš mi věřit."
"Myslíš, že jsem blázen, proč bys mi lhala prosímtě."
"Protože je to neuvěřitelný. Budeš si myslet, že jsem blázen já."
"No tááák."
"No dobře...Musím ti něco říct.. Já... byla jsem před dvěma dny taky na hřbitově a..."
"A..?"
"A viděla jsem .... Honzu..." skolpila hlavu. Nechtěla vidět moji reakci.
"Cože?!" ne to není možný. "To není možný..."
"Nevěříš mi viď?"
"Promiň, ale tomuhle se nedá věřit.."
"Já vím....už jsme tady.."

Pohled Lenky

"Já vím" řekla jsem... "Už jsme tady." Honza tady byl. Usmála jsem se na něj, když viděl Tomáše, rozzářil se mu obličej. "Ty se směješ?" zeptal se Tomáš. Najednou zůstal stát jako přikovaný. "Vidíš ho?" zeptala jsem se váhavě. "Já... nevím.." Odpověděl..

Pohled Toma

Nevěděl jsem co si mám myslet. Honza tam stál a nestál byl jako duch. Byl vidět jeho obrys, ale tak jakoby 'průsvitný'. Z jeho pohledu bylo poznat, že je rád, že tam jsme, ale já si úplně nebyl jistý jestli tam chci být. Ale co to plácám jasně, že chci. A taky, nedokážu utéct. Jako by mi nohy nedovolili se hnout. Honza mi chybí chci ho vidět, chci s ním mluvit. Najednou vypadal víc lidsky. Možná je to tím, že začínám věřit tomu, že tu je. Přišel ke mě a objal mě. Sedli jsme si tam a povídali si, museli jsme vypadat jako hrozní burani. Sedět na hřbitově na zemi je přece jen 'trochu' neslušný.