Dan si nebyl jistý, jestli má zítra vůbec chodit do školy. Cítil se špatně kvůli tomu, jak na Phila včera křičel, protože i přesto, že se zatím jevil jako dost otravnej kterén, nejspíš byl jen zvědavý. A Dan věděl, že se musí omluvit ... bože, jak se mu nechtělo.
Dokonce došel i tak daleko, že se pokusil předstírat nemoc, ale jeho máma ho prokoukla a donutila vylézt z postele.
Pomalu se coural po chodbách, čímž se co nejvíc pokoušel oddálit hodinu Angličtiny, ale nakonec se stejně zanedlouho natahoval ke klice u dveří a mířil do třídy. Teď už nemohl zbaběle utéct.
Viděl Phila, který seděl na svém obvyklém místě, ale když si k němu Dan přisedl, cítil, že z něj vyzařovalo něco úplně jiného, než běžně. Jen tupě seděl, zíral dopředu a hrál si s tužkou. Dan naklonil hlavu na stranu a povzdechl si. Vážně hodně moc to nechtěl dělat.
,,Hej, Phile?" Vypustil ze svých úst nakonec a Phil se ohlédl přes rameno, jen aby Dan věděl, že poslouchá, a rychle se otočil zase zpět. ,,Hele, promiň za včerejšek, jo? Jenom, ptal ses na trochu osobní věci a já moc nejsem zvyklej se svěřovat ostatním lidem ohledně svýho života. A promiň, že jsem tě vykopl ven, jen jsem ... potřeboval jsem nějakej čas pro sebe," odmlčel se, stále zírajíc na Philův prázdný výraz. ,,Řekneš něco? Je divný tě vidět takhle ticho."
,,Můžeš to odčinit pusou."
Dan se na chvíli zarazil, ale potom s úšklebkem na tváři pokroutil hlavou. ,,Kreténe." Phil se začal smát a natáhl se k Danovi, aby mu pocuchal vlasy.
,,Přeji všem dobré ráno!" Prohlásil učitel, když vešel do třídy. ,,Dnešek strávíme pracováním na vašich projektech. Všichni najděte svého partnera a zeptejte se sebe navzájem na otázku 'Co by jsi udělal pro někoho, koho miluješ?' Skvělý způsob, jak začít. Tak jdeme na to, šup šup!"
Kolem se ozývalo šustění a vrzání, jak se všichni přemisťovali za svými partnery a Phil se otočil na své židli čelem k Danovi.
,,Včera jsi mi neodpověděl na otázku. Myslím tu o líbání."
Dan nad ním protočil očima, ale rozhodl se mu odpovědět. Se vší upřímností, tohle zrovna nebylo žádné velké tajemství.
,,Ne, nelíbal jsem se s nikým. Nikdy."
,,Dobře, tak tohle je strašný. Jak můžeš žít s vědomím, že jsi pořád líbací panic?"
,,Sklapni a pojď konečně dělat práci, kterou máme. Takže, um ... Co by jsi udělal pro někoho, koho miluješ?" Zeptal se s viditelným sarkasmem v hlase, ale Phil se jen široce usmál a nahodil svůj zasněný výraz.
,,Pro někoho, koho bych doopravdy miloval? Cokoliv. Dal bych tomu člověku cokoliv, co by si kdy přál a ještě víc. Byl bych tu pro něj kdykoliv, kdyby mě potřeboval. Sakra ... pravděpodobně bych se i zabil, kdyby to znamenalo, že by byl šťastnej. Já jen ... opravdu si myslím, že procházení si tímhle peklem stojí za to, pokud se navzájem opravdu milujete."
Dan se opravdu snažil udržet, ale nakonec vyprskl smíchy, čímž zapříčinil návrat Phila zpět do reality a s tím i jeho tázavý pohled.
,,Promiň," rozdýchával se Dan: ,,já jen ... tvoje logika je tak, odpusť mi, ale tak stupidní."
,,Jak to myslíš?"
,,Phile, proč by jsi chtěl proboha procházet všema těma sračkama jen kvůli jednomu člověku? Zní to šíleně. Stejně to nepotrvá věčně, ale to ty víš, tak proč, bys to dělal."
Phil se na něj bez náznaku jakéhokoliv zmatení Danovým uzemněním jen lehce pousmál. ,,Nemyslím si, že už jsi někdy k někomu cítil něco tak silnýho, Dane. Kdyby jsi někdy našel někoho speciálního, myslím si, že by jsi rozuměl o čem mluvím."
ČTEŠ
Discovering Love // phan - CZECH
Fanfiction,,Nic jsi necítil? Vůbec nic?" ,,Ne. Musel to být jen čistej chtíč." ,,Takže to můžu vzít tak, že to bylo jen v tu chvíli a ty už by jsi mě takhle jinak nechtěl?", zeptal se a Dan jen krátce přikývl. ,,Takže kdybych tě začal líbat, zastavil by jsi...