Nevlastní bratr (Korekce)

70. Kapitola🌟

Na stanici:

,,Na jak dlouho ji teda zavřeme?'' Ptal se ten zmetek jeho nadřízeného.

,,Rayvne! Je to jenom dítě! Není plnoletá!!!'' Zvýšil na něj hlas.

,,Ty máš zákaz chození do zdejší nemocnice na celé 2 týdny! Vyjímkou je nemoc.'' Zamračil se na mě a prstem mi ukázal na dveře.

Zvedla jsem se a při odchodu jsem na zmíněného Rayvna vyplázla jazyk.

Doma:

,,Můžeš nám říct, co si zase vyváděla!?! Celou noc jsi byla pryč! V nemocnici nám nic neřekli!!!'' Křičeli na mě táta a Jane najednou.

Z ničeho nic jsem se rozbrečela.

Vzpomněla jsem si na to, že už mi zase zakázali za Jacobem chodit. Zase ho neuvidím. Zase nebudu vědět i jeho zdravotním stavu nic.

Zvedla jsem se ze židle, na které jsem doposud seděla a odešla k sobě.

Přišla jsem ke mně do pokoje a málem mě ranil šlak. V mé posteli někdo ležel.

Pomalu jsem přišla blíž a dloubla jsem dotyčného do ramene.

Dotyčný, spíše dotyčná se zvedla a začala hlasitě řvát.

To já hned potom taky.

,,Melanie!!! Bože já jsem se lekla.''

,,Thes. Já málem omdlela.''

,,Jsi v pořádku?'' Podívala jsem se jí do očí.

,,Jo, jsem těhotná, ne nemocná.''

,,Já nevím, co budu dělat?''

,,Mel, zlato, co se stalo?''

,,Mám zákaz celé dva týdny chodit k Jacobovi.''

,,Proč?! Vždyť ti to nemůžou jen tak zakázat.''

,,Nechtěla jsem odejít. Sebrala jsem policajtovi pouta a nasadila jsem je na moji a Jacobovu ruku.''

,,Ty jsi hustá!!''

,,Co ale bez něj budu dělat?''

,,To zvládneme.''

Šla jsem ke své skříni a z ní jsem vytáhla nafukovací matraci pro jednu osobu.

Připojila jsem automatickou pumpičku a čekala až se nafoukne.

Po nafouknutí jsem pumpičku opět uklidila do skříně a vytáhla z jiné části peřinu a 2 polštáře.

,,O tobě řeknu rodičům až u oběda.''

,,Jsi úžasná! Děkuju.'' Objala mě.