Když přišel ten dopis, seděla zrovna u okna. Psalo se 3. září 1981.
Ze čtení románu jí vytrhlo zaťukání na okno ostrým zobákem sovy pálené. Leigh nespokojeně mlaskla a naštvaně zabouchla knihu. Vstala z lenošky a prudkým pohybem otevřela okno, čímž tomu nezvanému vetřelci dala možnost vletět k ní do bytu. Byt nebyl nijak velký. Když sova seznala, že v něm není k létání víc než dvě místnosti, upustila ze zobáčku dopis, který následně zaletěl pod pohovku. Leigh se na ní zaškaredila a odolala touze na ní seslat nějaké nepěkné zaklínadlo. Místo toho se sehnula k zemi a hmátla rukou pod pohovku, aby dopis vylovila. Poté se zvedla, přehodila si vlasy přes rameno a na sovu – narušitele – ukázala vulgární gesto. Ta kniha byla napínavá. A navíc se tam řešily problémy typu: pomlouvala mě moje kámoška? podvedl mě přítel? mamka se mnou nemluví? Prostě problémy patřící na základní mudlovskou školu.
Nebo spíš do úplně jiného světa. Leigh nejlepší kámošku neměla, přítele jakbysmet. A její matka právě leží na hřbitově kousík za Londýnem. I přes ten fakt, že Leigh neměla nikoho, komu by na ní záleželo, pořád se nevzdávala naděje, že osud pro ni chystá něco víc než jen vysedávání u okna s rukou na břiše. Přese všechno se jí stejně neobvyklé vyrušení nelíbilo. Protože upřímně, který mudla posílá dopisy po sově pálené? Poslal to někdo z jejích lidí. Kouzelník.
To slovo se od dokončení školy v roce 1980 snažila používat co nejméně. Její hůlka – nyní zamknutá v trezoru ve sklepě – je už pár měsíců nepoužívaná. A Leigh doufala, že ji už nikdy nebude muset použít. Po přečtení dopisu si však uvědomila nutnost vyndání hůlky. Musí se bránit. Musí přežít. Teď už nejde jen o ni.
Leigh si vzala přes černé tílko lehkou halenku, ve které jí bylo pohodlně. Ze zkušenosti věděla, že tenhle kus látky je perfektně pružný a nikde neškrábe a nekouše. Kdyby se nestihla vrátit zpět do bytu do stmívání, pravděpodobně by jí nijak nevadilo v ní přečkat noc.
Natáhla si zateplené elastické legíny a na nohy si vzala huňaté ponožky a pohodlné tenisky. Ve spěchu strhla z police batoh a narvala do něj své poslední galeony a i nějaké libry. Přihodila tam deku, paralyzér a pistoli Glock – měla na ní zbrojní pas. To bylo první, co si po ukončení studia v Bradavicích zařídila. Nikdy nebyla v kouzlení moc dobrá, takže bránit se hold proti lepším musí lepším způsobem. A Sirius byl vždycky lepší než ona.
Z bytu vyšla nalehko. Kdyby se na ní koukl nějaký soused, myslel by si, že jde třeba do fitness centra. Rozhodně by ho nenapadlo, že je s to se do toho bytu už nikdy nevrátit. Moc oblečení neměla a krom té mudlovské knihy tam nic, co by jí výrazně scházelo, nenechala. Samozřejmě doufala, že jednoho dne ten strach přejde. Že někde vezme odvahu na to, aby se zde dokázala usadit. Udělat si přátele. Najít si stálé zaměstnání. Pořídit si víc osobních věcí. Ale tolik času k sebrání odvahy neměla. A jak se zdá, ani mít nebude.
Když kráčela po chodníku, říkala si a utěšovala se tím, že hned zítra – pokud to dopadne dnes dobře – si najde jiný byt. Přestěhuje se někam, kde ji už žádná pitomá sova nenajde. Klidně i pryč z Londýna. Pryč z Anglie. Tam si najde přátele a zaměstnání. Tam povede svůj život. Pistoli i hůlku bude mít zamčené v trezoru a Jim bude mít moc hraček. Bude to fajn. Bude to fajn.
Setřela si z tváří slzy a byla vděčná, že už vzdala i snahu dělat se pomocí make-upu hezčí. Řasenku by měla všude, na což by ji ten imbecil jistojistě nezapomněl upozornit. Už jen při pomyšlení na něj se jí chtělo křičet. Byla to jeho chyba. Všechno mohlo být jinak. Povzdechla si.
Došla do hospody U Děravého kotle a sedla si k nejzazšímu stolu. Objednala si perlivou vodu, aby zahnala sucho v puse a mohla pak lehce odvracet slovní útoky, kterými bude, až přijde Sirius, určitě zahrnutá. Navíc i ona je připravená ho zahrnout bodavými slovy. To měli vždycky společné. Umět říct věci, které pak druhému nedají spát. A zrovna ona kvůli jeho slovům a popřípadě činům protrpěla bdělých nocí dost.
„Jsi krásnější než kdy dřív.“ Ozvalo se jí nad hlavou.
Leigh sebou při zvuku jeho hlasu trhla. Znervóznilo ji navíc to, že si ho nevšimla přicházet. No doháje to ji tolik zaujaly bublinky ve skleničce?!
„A jak se zdá, ty mnohem unavenější.“ Ozřejmila mu, když se na něj s hraným nezájmem koukla.
Sirius Black, dřívější Cassanova Bradavické školy čar a kouzel za tu dobu, co ho neviděla, neztratil nic ze své chlapecké krásy. Modré uhrančivé oči stále stejně okouzlující. Čarné vlasy mu okolo obličeje také vlály jako vždycky. Jediná změna, byly tmavě fialové kruhy pod očima a ztěžklá víčka, toužící po spánku bez nočních můr.
„Ale pořád jsem kus. To nepopřeš.“ Odsunul si židli naproti ní a svalil se na ní jak pytel brambor. K vzteku bylo, že i tak pořád vypadal sexy.
„Seš pořád stejnej náfuka.“ Odfrkla si Leigh. V duchu si odechla, že s ní zatím jedná jako se starou kamarádkou. Ne že by jí totiž vůbec někdy byla.
„No jo. To máš asi pravdu.“ Šklebil se na ní.
„James s Lily tě nepostrádají? Řekla bych, že potřebujou pomoct vyměnit Harrymu pleny. Co kdybys tam zaskočil?“ začala být nepříjemná jako první. To, co jí chce říct on, je určitě taky nepříjemné, tak ať už to mají za sebou.
„Je tomu těžké uvěřit, ale James se to už naučil. Teď momentálně mám čas.“ Řekl už bez úšklebku.
„A rozhodl ses ho trávit se mnou. Nečekané.“
„Ani ne. Baví mě s tebou trávit čas.“
Leigh se proti své vůli zasmála. To se vsadí, že ho to baví. „Něco se změnilo a ty to víš.“
„Jo. Z nějakého důvodu se mi od června vyhýbáš. Dokonce sis kvůli tomu našla nový byt.“ Uchechtnul se. „Fakt sis myslela, že tě nenajdu?“
„Ne. Ale doufala jsem v to. Myslela jsem, že pochopíš, že už se s tebou nechci vídat.“
„Odkopneš mě bez vysvětlení? To není hezký. To je přímo krutý.“
„Už máš praxi. Zkousni to.“ Tvrdě mu připomněla Kate. Asi to od Leigh byla podpásovka, ale co se dalo dělat.
Sirius doopravdy zaťal čelist. Klouby na rukou mu zbělely, jak si ruku mačkal v pěst. Jenže Leigh bylo jedno, jakou bolest mu způsobí.
„Fajn. Takže vysvětlení nebude.“ Procedil skrz zuby.
„Správně.“ Leigh se prudce nadechla. Že by tohle bylo všechno, co po ní chce?
„Nekontaktoval tě?“
„Ty víš, že ne.“ Odsekla chladně.
„Nepokusil se ti to vysvětlit?“ domáhal se odpovědi.
„Ne. Navíc mi nic vysvětlovat nemusí.“
„Ani mě Kate nenapsala.“ Řekl sklesle.
Leigh se nad jeho skleslostí rozesmála. To je doopravdy tak hloupej, že si dovolil doufat? Až takhle se celou tu dobu týrá? A jestli si ještě myslel, že ty události, které se staly v červnu dají něco do pohybu… Jen marnil čas.
„Proč se mi směješ?“ zeptal se jí unaveně. „Tebe Jonas odkopnul taky. Možná to je ono. Je to naprosto logický. Copak to nevidíš?“ snažil se jí přesvědčit.
„Siriusi,“ řekla blahosklonně. „Kate a Jonas jsou lidé, kteří se považují za pravou ruku Pána zla. Nemyslíš, že kdyby byly na Brumbálovy rozkazy u něj jako špehové, že by to poznal? Řekla bych, že bude v kouzlení docela zběhlej, když se mu daří likvidovat všechny bystrozory. Kdyby před ním Jonas či Kate skrývali takhle veliké tajemství, našel by ho.“
„Ne.“ Dál umanutě vrtěl hlavou. „Vždyť si je viděla v červnu taky. Seděli v kavárně a koukali na sebe jako dva naprosto cizí lidé. Není možné, že by ho Kate milovala. A jiné vysvětlení, proč se přidala k Voldemortovi, než to že je do Jonase bezhlavě zamilovaná, že to kvůli němu udělala, není. Nebo mě dřív nenapadlo.“ Blábolil jako pomatený. „Až v tom červnu. Ona se s Jonasem přidala k Voldemortovi jako špeh pro stranu dobra. Kate je totiž čistá. Miluje dobro. Tak to je a ty to víš.“
„Jsi nevyspalý a meleš nesmysly.“ Odbyla ho.
„Pro tebe by přece taky bylo lehčí uvěřit, že jsou špehové, než že ji tam Jonas zatáhl.“ Upřel na ní prosebné oči. „Je tady naděje, že tě Jonas pořád miluje a“
Leigh mu přes stůl dala facku. „Neopovažuj se o tom mluvit.“ Zavrčela na něj a v kapse sevřela hůlku.
„Leigh…“ zašeptal zoufale. „Ty ho přece taky stále miluješ. To proto ses se mnou přestala scházet. Došlo ti, že ke mně nic necítíš – že ho pořád miluješ – a tak ses mi začala vyhýbat.“
Leigh byla chvíli zticha. Po chvilce přemýšlení začala mluvit: „Jsi stejný jako dřív. Jsi zbabělec. Kate ti nenapsala i přesto, že nás i s Jonasem přes sklo viděla. Okey. A ty jsi jí nenapsal proč? Celý tři měsíce čekáš a vyhlížíš nějakou sovu nebo znamení od ní, ale abys něco udělal ty, to ne. Upřímně, i ve svém sedmém ročníku jsi byl zbabělý. Nechal sis ji proklouznout mezi prsty a ani jsi o ni nezabojoval.“
„Nevěděl jsem jak…“ pokoušel se něco namítat.
„No a ještě něco ty sebestředný zbabělče. Vyhýbám se ti, protože jsem těhotná.“
„Cože? To přece… to je“ zakoktal se.
„A jestli si myslíš, že se budu aktivně zapojovat do boje proti Jonasovi… teda chci říct proti Voldemortovi, tak se pleteš. To dítě přežije, jen pokud přežiju já.“
„Kdo tě ochrání?“ řekl nakonec ochraptěle.
„Zvládnu to sama.“
„A co až bude po válce?“ zeptal se jí.
„Jak to myslíš?“
„No až strana dobra vyhraje.“
„Pokud vyhraje. A pak je zde další pokud. Pokud přežiješ i ty, budeš mě moct chodit za Jimem navštěvovat.“
„Jim.“ Řekl konsternovaně.
„Problém? Klučičí jména na S došla, takže sorry.“ Leigh se zvedla od stolu a chystala se odejít, ale Sirius ji chytil za zápěstí a trhnutím ji přiměl sklonit se k němu.
„Abys věděla, já se pokusil aspoň o něco. Nemáš ani ponětí, co se ten rok všechno stalo a já ti to nehodlám vysvětlovat. Ale aspoň jsem ho nestrávil kňouráním na dívčích záchodkách, jako ty.“ Leigh na krku cítila jeho dech a z jeho slov jí bylo mdlo.
Polkla. „Sbohem Siriusi.“
„Jestli v něj i přese všechno věříš, nevím, kdo je tady naivní.“ Podotknul, ale ona už pospíchala ven ze zatuchlé hospody.
Schová se ve Francii. Tam to bude nejlepší. Nikdo ji nenajde. Ani strana dobra, ani zla.
V ruce svírala pistoli, když zatáčela do temné uličky.
