Omega Tradition || Larry Stylinson A/B/O

11. kapitola

Louis neměl tušení, kdy se Zayn vrátil do jejich bytu, protože ještě před tím, než šel sám spát, vystěhoval svou alfu z ložnice do obýváku na pohovku. Vzal jeho polštář i peřinu a hezky mu vše naaranžoval v jejich luxusním obývacím pokoji, načež se sám v ložnici zamkl. Nehodlal riskovat, že Zayn přijde buď rozzuřený anebo nažmolený. Nevěděl, co z těch dvou variant je lepší.

Každopádně se ráno probudil s dobrým pocitem, že se konečně a hlavně dobře vyspal. V manželské posteli se požitkářsky protáhl jako kočka, než se znovu zachumlal do zmandlovaných peřin a nasál jen svou vlastní vůni. Poté se jemně ušklíbl. Už sám na sobě cítil, že v brzké době bude mít heat. Jeho pach se totiž pozvolna měnil v opojnou vůni, která alfy doháněla k šílenství.

Na dveře ložnice dopadlo tiché zaťukání, díky čemuž Louisovo tělo ztuhlo.

„Louisi, můžeme si promluvit?" ozval se klidný Zaynův hlas zpoza dveří.

Omega si povzdechl. Nechtěl s ním mluvit. Vlastně nebylo ani moc těžké hádat, proč se k němu v noci Zayn nedobýval. Vychrápal se s nějakou omegou z doupěte a tak neměl potřebu se dožadovat služby od své vlastní omegy. A teď se chtěl lísat a žádat o odpuštění.

„No tak, Louisi..." zkusil znovu a jeho hlas zněl skoro až škemravě.

Brunet si přes hlavu přetáhl polštář. Ten blbeček zatraceně dobře věděl, že škemrání mnohdy zabírá lépe než alfa hlas.

„Fajn! Jak chceš! Možná jsem se chtěl i omluvit, ale když nechceš ani vylézt, tak to je pak těžký!" vybuchl poté už lehce dožraně alfa a bouchl pěstí do dveří.

Louis sebou škubl a posadil. „Správně! Chtěl ses omluvit jen možná, jenže to ty nikdy neuděláš! Tak si ty svý sladký kecy strč třeba Edwardsový! Já o ně nestojím! Nemáme spolu o čem mluvit!"

Zayn znovu práskl do dveří. Nic ale neřekl a chvíli bylo ticho. Jako by se snad za dveřmi uklidňoval. Nakonec ale promluvil. „Louisi, vylez."

„Ne," zaprotestoval už slaběji omega. Tak nějak vytušil, že otevření dveří by nedopadlo dobře. Ne v tuhle chvíli.

Na druhé straně dveří se rozezvučel telefon, díky kterému se ozvalo zaklení a zvuky štrachání přístroje po kapsách oblečení. „Malik u telefonu," ohlásil se Zayn do telefonu, když hovor podrážděně přijal. Chvíli bylo ticho, jak mluvila druhá osoba, kdy se Louis ani nesnažil odposlouchávat, protože to nemělo cenu. Následně si Zayn povzdechl. „Jedu tam. Vyřiďte mu, že do půl hodiny tam budu a vyřešíme to. Díky Nancy."

Louis se kousl do rtu a čekal.

„Mám obchodní schůzku, Louisi. Teď odjedu a až se večer vrátím, tak to ještě dořešíme. Dávej si před Stylesem pozor na pusu. A pamatuj si, že jestli večer budeš zase zamčený, tak ty dveře vyrazím. Zatím!"

Bouchnutí vchodových dveří bylo silnější než obvykle, jak to zřejmě v alfovi vřelo. Ale byl pryč. Byt se totiž opět ponořil do naprostého ticha.

Omega si znovu povzdechl a zadíval se na svůj odraz v zrcadlové skříni. Díky večernímu odlíčení mohl vidět temně fialovou stranu tváře, na které naštěstí neležel, a z pod peřiny vykukovalo stále obvázané zápěstí. Ani ho v noci neuvolnil, jak byla jeho mysl zaměstnaná agentem, se kterým má dopoledne setkat.

Natáhl ruku a z nočního stolku stáhl malou vizitku s číslem, které včera obdržel. Pousmál se. Následně se převalil na záda a z pod polštáře vytáhl telefon. Nevěděl, jestli je slušné psát esemesky, ale zase na druhou stranu nemohl vědět, co má právě agent za práci a jestli by ho hovorem nerušil.