First Kiss | FF Marcus & Martinus

21💫

Ve dveřích se objevila Annie a zmateně si mě prohlížela. "Co tady děláš?" zeptala se po chvíli a odstoupila ode dveří. Proběhla jsem kolem ní dovnitř a rovnou si to namířila do obýváku. Ann šla hned za mnou a společně jsme se posadily na gauč. "Musím ti něco říct" dostala jsem konečně ze sebe. "Fajn, povídej" odpověděla klidně. Za chvíli už tak klidná nebude... "Ale věř mi, že ti to říkám jen proto, že si má nejlepší kamarádka." Nechápavě si mě přeměřila pohledem, ale přikývla.

"... měl si najít holku, se kterou vydrží minimálně tři měsíce, ale do dvou jí dostane do postele." Na chvilinku jsem se odmlčela a pohlédla na Ann. Bylo vidět jak si to v hlavě všechno přebírá a srovnává. "Ale se mnou se nevyspal, vždyť jsem ho tenkrát odmítla" vysoukala a podívala se zase ona na mě. "No, víš... Oni potom tu sázku pozměnili..." "Jak pozměnili?" "Ehmm.." "Nicole, vyklop to!" řekla netrpělivě a protočila očima. "Onsemělvyspatsemnou." "Co jsi říkala?" "Že se Marcus měl vyspat se mnou" odpověděla jsem a svůj pohled sklopila k zemi. V tu chvíli bylo v místnosti takové ticho, že by bylo slyšet padat pírko. "Ale ty ses s ním nevyspala ne?" zeptala se třesoucím se hlasem. Raději jsem neodpovídala a hlavu nechala sklopenou.

Najednou se Ann postavila a začala přecházet sem a tam. "Takže mi chceš říct, že Marcus je se mnou jen kvůli nějaké blbé sázce a když jsem řekla, že se s ním nevyspím, vyspal se s tebou" shrnula všechno do jedné věty. "Zkráceně řečeno..." "Tak aspoň že to přiznáš! Kdy si se sakra stihla vyspat s Marcusem?!" vykřikla najednou. "Jak jsem byla s Martinusem na tom "rande". Vzal mě na párty, kde byl i Marcus a prostě..." nedokončila jsem větu. Prostě jsem nemohla. Z úst se jí vydral hlasitý vzlyk a tak jsem přešla k ní, ale odstrčila mě od sebe. "Ani. Na. Mě. Nesahej." zdůraznila každé slovo tak, že jsem radši ještě poodstoupila. "Nevěřím ti. V ničem ti nevěřím" vykřikla najednou a po tváři jí sjelo několik slz. "Ann, nikdy jsem ti nelhala, tak proč bych asi teď začínala" snažila jsem se znít klidně, ale ani mě se to moc nedařilo. "Já nevím, ale prostě ti nevěřím. Je to absurdní..." zkonstatovala. "Já vím, jak to zní, ale prosím...věř mi." "Víš co? Nech mě...Prostě odejdi a už se nevracej, protože nevím, co je lepší. Buď ses mi vyspala s klukem nebo mi tu nalháváš neuvěřitelnou kravinu. Takže teď vypadni, nepiš mi, nevolej mi a prostě na mě zapomeň, protože my dvě jsme spolu skončily."

Chtěla bych hrozně moc poděkovat KristineLez 💖❤ je to úžasný človíček, který je mi velkou oporou💖 můžu jí říct cokoli a vím, že ona tu pro mě vždy bude tak jako já pro ní💖❤ jsem neuvěřitelně ráda, že jsem našla někoho, jako je ona💞💞

Jinak doufám, že se kapitola líbila 😏

Xx Terez🙊