Dívka z říše zvířat

16. Kapitola

Carlisle
Vše jsme jí vysvětlili. Podivila se, když zjistila, že máme vládce. ,,A kde sídlí?" ,,Ve Volteře. Jmenují se Volturiovi. Aro, Markus a Cauis. Ti tři jsou nejhlavnější. Nejvyšší postavení má Aro. Jejich ochranka, dalo by se říct ochranka, jsou Jane, Alec, Demetri a Felix. Demetri a Felix nemají dary ale jsou to dobří bojovníci. Alec a Jane mají dary. Alec má dar takový, že ti díky černé páře zbaví všech smyslů a Jane ti udělá bolest." Přikývla. ,,A Aro, Markus a Cauis mají dary?" ,,Aro ti dokáže dotykem ruky přečíst celou mysl. Markus vidí mezi upíry a teď nevím, je si i mezi vlkodlaky. No dokáže vidět vztahy. Vidí kdo komu co cítí. A Cauis nemá." Vysvětlil jsem ji to a ona přikývla. ,,Bojíš se nás?" Zeptala se jí Esme. Zavrtěla hlavou a my se na ni usmáli. ,,Máte i pravidla?" ,,Ano. Nejhlavnější pravidlo je, že se nesmíme prozradit. Nesmí o nás vědět lidé a každý nový člen nějaké rodiny  upírů, se jim bude muset ukázat." ,,Budu se jim muset ukázat?" Zeptala se mě vystrašeně. ,,Nevím. Upír nejsi." Odpověděl jsem zamyšleně. Přikývla. ,,Půjdeme dolů?" Zeptala se Esme. Pokrčila rameny a my ji vytáhli z postele. ,,První se převlíknu." Řekla nám a my přikývli. ,,Pak přijď dolů."

Molly
,, Dobře." Odpověděla jsem jim a šla se převlíct. Vzala jsem si tmavě modré džíny a bílé tílko, ještě jsem si trochu upravila vlasy. Potom jsem se vydala dolů. Carlisle a Esme seděli s Al a Jasperem na pohovce. Rose a Emmet v křesle a Edward a Bella seděli u klavíru. Měla jsem volné křeslo. Usmáli se na mě a já si sedla do toho křesla. ,,Už se nás nebojíš?" Zeptala se mě opatrně Alice. Nebála jsem se jich moc. ,,Ne." Odpověděla jsem a oni se na mě usmáli.

Esme
Povídali jsme si o všem. Asi po hodině se nám omluvila, že půjde spát. Přikývli jsme a ona odešla. My se rozhodli, že půjdeme na lov.

O dva týdny později
Molly
Ze začátku jsem si zvykala na to, že jsou upíři ale zvykla jsem si. Stejně taky nejsem obyčejný člověk. Esme a Carlislovi jsem řekla, že půjdu ven. Dovolili mi to a já si vzala ještě knížku a šla ven. Procházela jsem se lesem a přemýšlela, kde bych se mohla usadit a začít si číst. Došla jsem až k nějaké řece a sedla si na kámen. Začala jsem si číst a po půl hodině jsem cítila přeměnu a taky se to stalo. Přeměnila jsem se v černého vlka. Nechala jsem knížku knížkou a rozběhla jsem se po lese. Užívala jsem si té volnosti a nepřemýšlela, že jsem se přeměnila. Vítr mi čechral srst a mě to vyhovovalo. Už jsem měla celý les proběhnutí, tak jsem skočila na druhou stranu řeky. Trochu jsem se bála ale zvládla jsem to. Bylo to tu nádherné. Běhala jsem sem a tam a pak mě zastavili vlci. No... Oni byli přerostlí, takže to vlci nebyli ale vlkodlaci. Bála jsem se, nikdy jsem je neviděla na vlastní oči. Rozběhla jsem se pryč a oni za mnou. Blížili jsme se k té řece a mě jeden strčil do řeky. Spadla jsem a nabrala si nosu. Já se rychle vynořila a nadechla se ale jak mě řeka táhla pryč, tak jsem se pořád potápěla. Asi po pár metrech jsem se dostala k vodopádu. Než jsem spadla dolů, tak jsem se odřela o kámen. Byl špičatý. Ponořila jsem se znovu. Chtěla jsem se dostat na vzduch ale to se mi moc nedařilo. Začala mi docházet vzduch a já se přeměnila na člověka. Měla jsem na sobě oblečení. Ve vodě jsem byla ještě chvíli, než mě dvě ruce vytáhli nahoru. Vynořila jsem se a zalapala po dechu. Ten rychle zaplnil mé plíce. Podívala jsem se na toho dotyčného. Byl to Jazz a pak mi pokynul abych plavala.

Jasper
Přišlo nám, že Molly je dlouho venku a nedává o sobě vědět. Rozběhli jsme se za jejím pachem. Byl dost slabý ale mi jo trochu cítili. Mířil až k řece, kde byla její knížka. Vzal jsem si ji do ruky a nadechl se. Nic moc jsem necítil ale mířila do lesa a pak přeskočila! Jo, přeskočila řeku. Zahlédli jsme vlkodlaci, kteří běželi podél řeky. Rozběhli jsme se tím směrem ale na našem území. Byli jsme u vodopádu a já si všiml Molly. Spadla z vodopádu a já nečekal a skočil za ní. Ostatní se dohadovali s měniči. Vytáhl jsem ji a ona zalapala po dechu. Pobízl jsem ji aby plavala za mnou. Doplavali jsme ke břehu. ,,Co jsi dělala?" Zeptal jsem se jí. ,,Četla jsem si a pak se přeměnila ve vlka. Běhala jsem po lese a pak jsem přeskočila řeku a běhala jsem tam. Potkala jsem pak vlkodlaci a ti mě strčili do řeky." Povyprávěla mi celou její příhodu a šli ke břehu. Podíval jsem se na ni. Měla velkou krvavou rýhu od levé nohy až k levému rameni. Vedla od kotníku ke koleni, boku, břichu až nahoru k rameni. ,,Ježíši!" Vykřikl jsem a ona se na sebe podívala. Trošku hnula s ramenem a sykla. ,, Nehýbej moc levou stranou těla."