Left Alone To Cry [Niall Horan, CZ]

17. Chapter: Always bleeding

NIALL´S POV

Ráno jsem se probudil s úsměvem. Hraji na kytaru a zpívám, cítím se mnohem lépe. Teď, když vím, že klukům na mě záleží a chcou mě najít, našel jsem světlo, vidím, že je důležité žít. Musím jít dál, vidím to před sebou. Pokud věříte,  že poskvrněním se něco stane, světlo dostane tvar a svět se stane barevnějším. Sedím na gauči, sleduji televizi a tiše snídám. Ano, já jím. Našel jsem znova potěžení z jídla. Ztratil jsem tak velkou váhu, musím získat nějaké to kilo zpět.

Takže jsem přepínal kanály, těším se na každé kousnutí do mého jídla. Ale najednou jsem se zastavil na změněném kanále a dám talíř na stůl. Sotva jsem polknul sousto a otevřel oči dokořán. Můj obličej je na televizoru. Velký nákres mého obličeje je ve zprávách, muž mluví ve stejnou dobu jako když ukazuje můj portrét. Mám řezavý dech a pozorně poslouchám co říká. Z posledních několika týdnech.

Niall Horan z One Direction už není nezvěstný, faninky, rodina a kapela se obávali,do včerejšího dne. Před několika dny na sociální síti, Horan zanechal komentář na svém účtu na Twitteru, který uklidnil hodně lidí. Všichni věděli, že je naživu a teď jen potřebovali, aby ho našli.

Ale včera, Horan zanechal skličující důkaz jeho existence. Opravdu, Irský chlapec poslal dopis jeho zdrcujícím členům kapely. Cože?! Nikdy jsem neposlal žádný dopis? Co to sakra mluví? Moje srdce v hrudi začne bít rychleji, když chlap neustále mluví, nyní s obrazem "mého dopisu" chlap se objevil na obrazovce. Niall v tomto dopisu rovnou napsal, že nenáviděl ostatní kluky a fanoušky. Zmínil se také o jeho útěku jen proto, že nemohl zvládat veškerou tuto slávu a nemohl žít s Louisem, Harrym, Zaynem a fanouškama, nenáviděl je všechny. Ostatní členové jsou zničeni.

Zde jsou malé záběry po přečtení dopisu. Vidím kluky v televizi. Oni pláčou, jejich srdce, blbosti, které je obklopovaly. Jejich oči jsou červené a oteklé, mohu říct, že jsem hluboce zraněn. Novináři osloví Harryho; "Co se dějej Harry? Co se stalo Niallovi, Harry?!?!"

Harry jen vystrčí prostřední prst na fotoaparát a zakřičí "JDI DOPRDELE NIALLE!"

Záznam skončí a muž neustále mluví. Zmatek se mísí s hněvem a také prorazil mezi fanoušky. Rozlobené a smutné komentáře jsou určené Niallovi, řekl to způsobem, který zvažuje.

Člen celé této kapely, je rozhodně nezvěstný, je to velmi rušné, depresivní a smutné pro každého příznivce tohoto zpěváka.

Ale teď se připojil nový člen k posádce One Direction. Jmenuje se Dan Lester. Bude více loajální než Niall? Tehdy to stopnu.

Má ústa se doširoka otevřela, jsem zcela šokován. Nemůžu tomu uvěřit. Ne. Věděli, že Marco opravdu, že..... protože to nemůže být nikdo jiný. Je to nemožné..... ne.....

"Ne...." zašeptal jsem.

Celé mé tělo ztuhlo, necítím ho. Marco prostě vzal moje poslední naděje. Kluci a fanynky. Byli to jediné osoby na mé straně a teď mě všichni nenávidí! Harry mě k smrti nenávidí! VŠICHNI MĚ NYNÍ DOPRDELE NENÁVIDÍ! ZA NIC!

"Ne......Ne......NE.....! NE NE NE!" křičím na televizi, vyskočím na nohy. "NE NEUDĚLA JSEM TO! NEUDĚLAL! MARCOSI NEŘÍKEJ, ŽE JSEM TO UDĚLAL! DOPRDELE NEŘÍKEJ MI TO....."

Přichází tolik emocí najednou. Všechny malé intriky neudělal správně, ale tohle..... je to prostě nesnesitelné. Udělal to, že mě všichni nenávidí.... a já nemůžu nic dělat.... já už prostě nemůžu.... křičím z plných plic. Nikdy jsem se takhle necítil. Je to to poslední, co jsem potřeboval. Je to jako kdyby vás milion lidí praštilo najednou a já jsem ochrnutý, nemůžu nic dělat, jsem tak utrápený z nejstrašnější bolesti a všichni míří na mě a vysmívají se mi.

Konečně jsem našel světlo jenž mě vede, ale teď Marcos pořezal obě mé oči a já jsem slepý.... a se zlomeným srdcem.

Mé emoce jsou příliš silné pro mé malé tělo. Marcos uvnitř mě probudil spící zvíře. Jsem mimo kontrolu. Má tvář je pokryta slanými slzy rychle stékající z mých očí.

"JAK SE MARCOS OPOVAŽUJE!?" křičí můj hrudník, jdoucí nahoru a dolu tak rychle, že jsem to dokonce necítil. "JAK SE DOPRDELE OPOVAŽUJE!"

Křičím znovu hlasitě, nemůžu odehnat všechnu svou bolest. Vezmu talíř ze stolu a zběsile ho hodím na zem. Rozbije se na milion kousků.

"COPAK SI MYSLÍ, ŽE MĚ BOLEST DOSTANE?!"  křičím zuřivě, táhnu svou televizi na zem, drtím jí "CHCEŠ NALÍT TROCHU SOLI, NAD MÝMI OTEVŘENÝMI RÁNY, VIĎ?!"

Stůl v obývacím pokoji je vzhůru nohama, přístál na zem s hlasitým rámusem. Nemůžu se zastavit. Dotkl jsem se konce. Můj bod zlomu. Je to tady. Je to tam, převezmu vlastnictví za mé tělo, vyhodím to tu do povětří, konečně..... jsem blázen.

Beru každý snímek na zdi a házím je taky na zem. Nechci se o nic starat, jen to chci zničit. Chci zničit věci, ukázat, jak mé srdce je pohmožděné, ukázat, kolik jizev zůstalo, kolik řezných ran nejsou uzavřené. Běžím do ložnice a nechávám všechno spadnout na podlahu a poškozuji vše co mi příjde do cesty.

"NEJSEM NIC!" křičím, popadl jsem kytaru, podle mého názoru stále rozmazaný kvůli slzám v očích "NEJSEM KURVA NIC!! ZTRATIL JSEM TOLIK ČASU KVŮLI VŠEM!"

Několikrát jsem kytaru hodil o zeď. Dřevo létá po celé místnosti a struny visí kolem nástěnky.

Hodím to do vzduchu a běžím do kuchyně, křičím z mých plných sil. Andrenalin je tam, že mi to ničí energií. Nic mě nemůže spasit, nic mě nezastaví.... Uvnitř jsem tak pohmožděný....

"TENTO ZKURVENÝ DAN BUDE VIC LOAJÁLNÍ JAK JÁ?!" říkám při vyhození židle do vzduchu. "JSEM TU JEN JÁ, NIKDO S MOU BOLESTI NIC NEUDĚLÁ!"

Převrátím kuchyňský stůl vzhůru nohama. V uších mi bzučí můj obličej je ztuhlý a oči jsou mokré, vytéká velké množství vody. Otevřu skříně a začnu vyhazovat talíře do vzduchu."ZASLOUŽÍM SI ZEMŘÍT!"

Všechno zhazuji, všude je hluk.

"TO JE TO, CO KAŽDÝ TEĎ CHCE, NE?"

Vzlykal jsem, mé kolena stále slábli "KAŽDÝ KDO CHCE MOU SMRT, PROTOŽE JÁ JSEM KURVA ZRÁDCE!?!?!" Hodím poslední desku přede mnou na zem a otevřu zásuvky.

"PŘÍŠTĚ MĚ ZABIJOU UŽ NA ZAČÁTKU!"

Beru si vlastní nejvíc naostřený nůž ze všech nožů.

"JSEM UNAVENÝ Z UTRÁPENÍ! KAŽDÝ ŘEKNE, ŽE TO BUDE LEPŠÍ, ALE NIKDY SE TO NEZLEPŠÍ! JE TO PROSTĚ HORŠÍ, KURVA CHCI UMŘÍT!"

Zvednu zápěstí a hluboce do něho říznu.

"KURVA CHCI UMŘÍT! JE MI ZLE Z BOLESTI! JE MI ZLE! CHTĚL BYL UMŘÍT!"

Po druhé jsem říznul hluboce v rámci první rány a po třetí a po čtvrté....

Najednou jsem upustil nůž na zem. Přestanu řvát, přestal jsem plakat. Chytil jsem ruku z mojí druhé strany a mé množství krve na zápěstí. Ten skřípot, červená vlhkost vytéká z mé žíly a tekla na zem...

"Co jsem to udělal...." říkám pod mým dechem, díval jsem se na své čtyři silné rány, krváceli. Dívám se kolem domů, vše je na podlaze, rozbité. Je tu klid.....mrtvé ticho. Skrčil jsem se a podíval jsem se znovu na mé rány. Nemůžu uvěřit tomu, co jsem právě udělal. Jsem blázen.....naprosto šílený.... Sedím na studené podlaze a dívám se kolem sebe, jako šílený. Bojím se. Bojím se sám sebe.

"Kdo jsem...." říkám a znovu začínám plakat. "Co jsem to udělal...."

Pomalu jsem padal na záda a chytil jsem si kolena,konečně , byl jsem v poloze plodu. Tiše pláču, mé vnitřní já křičí jako o život. Zmáčknu mé krvavé zápěstí v ruce, cítím krev klouzat mezi prsty.

"Co se to semnou děje?....Jsem blázen.....jsem šílený....."