Zlatý klíč aneb Bertova cesta za pokladem

12. kapitola

Kamarádi se vydali zpět do Numiova domu. Bertrand Tomášovi s Neadlem tiše vylíčil svůj plán.

„Pozdě večer půjdeme k nějaké hospodě poblíž kasáren a počkáme, než z ní vyjdou nějací opilí vojáci. Sebereme jim uniformy a zbraně, zítra se budeme vydávat za hradní stráž, nenápadně se dostaneme k trezoru a nastrkáme si do kapes aspoň nějaké drahokamy!"

Přátelům tento plán připadal dobrý, hlavně proto, že je nenapadalo nic lepšího. Jistě, byl to zločin. Bertrand měl ale na svůj poklad nárok!

Pozdě večer (až krátce před půlnocí) se tedy kamarádi vydali směrem ke kasárnám. Neadle to ve Wattinghamu dobře znal, a tak nebyl problém se tam dostat. Hned několik domů od vojenské budovy stála malinká hospůdka. I v té tmě bylo dobře poznat, že je pěkně špinavá a smradlavá. Ke kasárnám ale byla nejblíže, a tak byla často plná vojáků, kteří měli zrovna volno.

Přátelé nemuseli čekat dlouho a z putyky vyšla trojka starších vojáků. Bylo to divné, ale ke kasárnám nešli, místo toho zabočili do úzké postranní uličky. Nejspíš směrem do další hospody. Šli pomalu a pěkně se jim motaly nohy - z toho bylo jasné, že jsou pořádně opilí.

Bertrand, Neadle i Tomáš si vzali každý kus dřeva. Nenápadně se k vojákům přikradli a dali každému pořádnou ťafku za temeno hlavy. Všichni tři se skáceli k zemi. Přátelé je pracně začali svlékat a jejich výzbroj s výstrojí přendávat do velkých pytlů. Když byli hotoví, vojáky v bezvědomí odtáhli ještě o několik ulic dál. Tam ležel rozlehlý park, a tak je schovali do hustého křoví. Původně je chtěli pro jistotu hodit do vodního příkopu pod hradbami, nechtěli ale zahubit dva nevinné vojáky. A tak jim nezbývalo, než spoléhat na štěstí a doufat, že vojáky co nejdéle nikdo nenajde a nebo že se sami neproberou z dřímot.